Zpravodajství
Je úterý v noci a já usedám k počítači abych napsal první informace z druhého lyžařského kurzu v letošním roce. Přiznám se, že to jde ztěžka. Jednak k psaní potřebuji jak psychickou tak fyzickou pohodu a ani jedna stránka mého já není v této chvíli úplně optimálně vyladěná. A pak inspirace je velmi chabá. Vaše děti mi nenabízejí dostatek příběhů ke zpracování. Básnicky bych řekl nuda a šeď. Vaše děti jsou vzorné a tak vařím skoro z vody…
Čtvrtek
Budíček ve standardní čas. Úklid, snídaně, příprava k odjezdu, venku zataženo.
Objevuje se nám tady takový zajímavý jev. Máme tady slečny, které nám chodí ke snídani bosé. Nic proti tomu, asi stimulují důležitá nervová zakončení. Trochu v kontrastu s tím je skutečnost, že v poledne v restauraci neodkládají žádnou součást svého oblečení s výjimkou rukavic. A to ani při konzumaci jídla. S nasazenou helmou i kuklou konzumují oběd, maximálně si přidrží kuklu, aby si ji nepobryndaly. Marně spekulujme nad tím, proč tomu tak je. Většina se přiklání k tomu, že hlavním důvodem je neukázat veřejnosti svůj nedokonalý účes, který by vznikl pokud by sundaly helmu. Možná najdu odvahu se jich zítra zeptat…
Podobná situace, ale v jiném režimu. Po ránu jsou někteří z našich hochů podezřele rychle připraveni do akce hned po probuzení. Oblečeni jsou skoro kosmickou rychlostí okamžitě po budíčku. Paní učitelky, které pokoje zpravidla probouzí to udivuje. Já si myslím, že vysvětlení je velmi prosté. Oni totiž spí v tom, v čem celý den vegetují. Proč špinit pyžamo, když jsou k dispozici kvalitní tepláky… A ta úspora času, neskutečná. Možná je pro někoho inspirací povídka Ivana Krause, kde detailně popisuje situaci po odjezdu manželky do lázní. Neznalým vřele doporučuji, ale naši hoši mají určitě zcela jinou motivaci.
Dojíždíme do střediska, řadíme se na desáté místo v koloně autobusů, cesta k vlekům bude dlouhá. Počasí není ideální, ale sníh je parádní. Bohužel postupně přichází déšť, ale všichni se statečně činí na svazích. I naši začátečníci si vedou skvěle. Jezdíme „vajíčkem“ do první stanice, jízda stíhá jízdu. Zvládnou pět jízd bez jediného pádu. Neskutečné.
Ostatní družstva se rozběhla po středisku. Vyzkouší také atrakci, kterou dnes na Hochfichtu otevřeli – tunel ve sněhu. Uvidíte ve fotogalerii. Hromada sněhu je obrovská a průjezd fascinující. Naše instruktorky s dětmi několikrát vyzkoušely. Také si pochvalovaly přístup vlekaře u kotvy. V družstvech mají pokročilejší lyžaře, ale dokonalí ještě nejsou. Ochotně zpomalí, případně dětem pomůže. Jako bonus berou, že se jedná o pohledného mladého muže.
V poledne se scházíme v restauraci, sice řádně promočení, ale slušně vylyžovaní. Odpočinek všem přijde k duhu. Po zvážení všech možností se domlouváme, že odpolední lyžování zkrátíme. Jak říká klasik v jednom českém filmu: „A chčije a chčije…“. Navíc v poledne vzniká nová lyžařská skupina – „marodi“. Jedná se o ty, kteří se necítí sotva nejlíp, případně jsou unaveni a potřebují odpočinek. Nemají instruktora, ale parta je to soudržná. Odpočinek jim prospěl, večer všichni vesele křepčí na diskotéce.
Lyžovat vydržíme do půl třetí, dál to opravdu nejde, déšť ještě houstne. Před odjezdem si instruktoři dávají v restauraci kávu. Sdílná česká pokladní je láká na brigádu. do kafeterie, která je letos zavřená. Věřte, nevěřte, ani v Rakousku nejsou lidi. „Aspoň na víkend“, praví žena, která zde působí řadu let. Chlapi se dozvědí, že letos není pizza jenom proto, že provozovatel nenašel schopné brigádníky, kteří by tuto práci zvládli. Takže pokud máte zájem, chuť a nemáte zrovna co na práci, tady na Hochfichtu vás rádi zaměstnají.
Nasedáme, odjíždíme. Během cesty zjišťujeme, že nejmenovaný český politik se snaží o nový parlamentní rekord. V délce své řeči překoná i legendárního kubánského vůdce Fidela Castra, který byl svými dlouhými promluvami pověstný. Je mezi nimi ovšem drobný rozdíl, Fidel dokázal své myšlenky formulovat spatra a souvisle, našinec si musí pomáhat různými berličkami v podobě světové literatury, diplomových prací a podobně. Většina jeho sdělovaných myšlenek je nepůvodní. Ale to jsem se dostal daleko od lyžování, společné je snad jen to, že obojí vyžaduje značnou vytrvalost a zarputilost.
K večeři je bramborová polévka, smažený sýr s bramborem nebo moravský vrabec s bramborovým knedlíkem a zelím, moučník – skořicový šnek. Vše bylo výborné, smekáme před kuchařem.
Blíží se zlatý hřeb dnešního večera – diskotéka. Honza, tentokrát digitalizoval možnost ovlivnit play list jednotlivými lyžaři. Na dveřích u instruktorů si mohou načíst QR kód a pomocí něj poslat návrh písniček na disko. Nakonec se jich sešlo na 120. To bude dlouhá diskotéka. Mile nás překvapil přístup personálu. Do diskosíně připravil pro tanečníky občerstvení. Taky se několikrát aktivně zapojil do tance, nevídané. Průběh diskotéky je standardní, více se do tance zapojují slečny. Některým hochům tanec zatím moc neříká a ani blízkost druhého pohlaví je zatím nemotivuje. Diskotéka je zakončena skvělým akrobatickým vystoupením Lucky a Adry. Uf to byly nevídané prvky, skvěle provedené, salta, hvězdy a další triky, které nedokáži pojmenovat, zakončené elegantním „provazem“. Holky smekáme, úžasný výkon.
Tanečníci se rozchází v poklidu, večerka o půl jedenácté. Za pár desítek minut je na hotelu klid.
Zítřejší předpověď vypadá nadějně, možná bude i sluníčko a naši svěřenci uvidí středisko v plné kráse. Podle webkamer teplota na Hochfichtu rychle klesá, V osm večer byly dva nad nulou, v jedenáct pak minus osm stupňů. Pokles o deset stupňů je extrémní, ale našemu lyžování by mě prospět.
Čeká nás poslední den lyžování. Snad se předpověď vyplní. Ráno zabalíme a večer jsme v Rudné. Dobrý večer, dobré ráno. Zdravíme do nížin.
Středa
Po včerejším lyžování většinu dětí zmáhá únava a tak noc byla klidná, spaly. Mírně posunujeme budíček i snídani, abychom poskytli více času na relaxaci. I přes to máme v bodování první prasátko. Nepořádný pokoj byl zřejmě tak unaven, že na úklid již nezbyly síly… Odpoledne bude sjednána náprava.
U snídaně řešíme kuriózní problém. Jedna z termosek nejde otevřít. je to trochu jako pohádka o řepě nebo o kohoutkovi a slepičce. Pan kuchař si neporadil, pan ředitel si neporadil, Ondra to nezvládl, Honza neuspěl. Uzávěr termosky drží jako přilepený. Zkoušíme různé triky, ale musíme se smířit s neúspěchem. Majitel dostává náhradní termosku od obsluhy. Nakonec Honza dostává spásný nápad, nechává termosku venku na mrazu, aktuálně je tam -7 stupňů. Před odjezdem na lyžování ji jde zkontrolovat a hle víčko hned odskočí. Inu technické vzdělání a fyzika vykonaly své.
Cesta do střediska bez problémů, vypadá to na vydařený den. Sice je zataženo, ale oblačnost je relativně vysoká. Po většinu jízdy se můžeme v dáli kochat alpskými vrcholky.
Přezouváme, bereme lyže, odcházíme na svahy. U autobusu zůstává jeden ze začátečníků. Zapnout lyžařské boty je dřina, můžu potvrdit z vlastní zkušenosti. Bere si lyže a shání se po své přilbě. Probírá se mezi odloženými batůžky a hledá. Všimnu si, že zhruba metr od něj jedna ochrana hlavy leží. „Není moje, já mám štít a moje je černá.“ Tato je šedá a má nasazené brýle. Jsem přesvědčen, že došlo k záměně. Volám vedoucím, aby zastavily karavanu a nenastupovali do lanovky. Musíme to vyřešit, bez helmy lyžovat nelze. Zrychlenou pajdavou chůzí „běžím“ za nimi. Při příchodu k naší skupině se dozvídám, že byla provedena pečlivá prohlídka frekventantů, včetně osobního dotazování a každý z nich tvrdí, že tu co má na hlavě je jeho. „To není možné,“ říkám si pro sebe. A tvrdohlavě trvám na svém, zvedám šedivou helmu a opakovaně se ptám: „Opravdu není nikoho z vás?“ Po druhé výzvě se popleta našel, na hlavě černou helmu se štítem. „Jak jsi si ji mohl vyměnit?“ Dostává se logické odpovědi: „Když jsem se obouval, ležela vedle mne…“ Že se na ni ani nepodíval, nebylo v tu chvíli podstatné. Sláva problém vyřešen, můžeme lyžovat.
Na parkovišti stojí osm autobusů a i parkoviště je zpola zaplněno, ale na svazích to nikde není vidět. Sjezdovky jsou výborně upraveny a na některých místech lyžují naše družstva sama. Celé dopoledne probíhá skvělé lyžování. I já se začátečníky sjíždíme kompletně modrou sjezdovku číslo tři, vyjeli jsme na vrchol Hraničníku kabinkou. Bez pár pádů se to neobejde, ale všichni to statečně zvládli. Vypadá to, že budeme mít další lyžaře.
Ostatní si pochvalují podmínky pro dnešní lyžování. Pár příhod stojí za zmínku. Všichni jsou několikrát poučeni o tom jak se chovat na sedačce. Přesto se jedné slečně podaří z vleku upustit rukavici. Schválně to určitě neudělala, ale bez rukavic se na Šumavě přežít nedá. Navíc si ani nepamatuje kde k nehodě došlo. No uvidíme co s tím počneme. Stalo se to při jízdě na Zweiselberg. Pod lanovkou víc než metr sněhu… Ale ukáže se, že vedoucí i slečna mají štěstí v neštěstí. Nemusí prohrabat zhruba kilometr pod vlekem. Došlo ke kombinaci dobrých okolností, na sjezdovkách je opravdu prázdno a rukavice upadla přímo na křižovatku dvou sjezdovek kam družstvo právě zamířilo. Slečna elegantně sbírá rukavici a vše je zažehnáno. Instruktor si oddychl, myslel že bude muset absolvovat brodivý výstup pod lanovkou.
Naši nejvyspělejší lyžaři, „létají“ areálem od sjezdovky na sjezdovku. Využívají ideálních lyžařských podmínek. Mají přísný zákaz vjíždět do hlubokého sněhu. Ale jak už to bývá, zákazy jsou od toho, aby se porušovaly. Jeden z jezdců si vybere právě takový terén, ale freeride se nevydařil, trochu podcenil svoje schopnosti. Inu na videu to vypadá jednoduše. Zvednete špičky a jedete… Následuje pád a máme solidního sněhuláka. Navíc v hlubokém sněhu nemůže vyhrabat lyže. A když se mu to podaří, vyplazí se ze závalu nastává druhý problém, nejdou obout. Jezdec si neuvědomil, že má boty zalepené sněhem a na nich „bakule.“ No je to urputný zápas. Družstvo je v trapu a boty ne a ne usadit na lyže. Nakonec vítězí, ale byl to holý boj o přežití. Snad je do budoucna poučen, že doporučení a zákazy se mají dodržovat.
Lyžujeme do jedné, pak se scházíme v restauraci, pro dnešek končíme, podmínky jsou takřka ideální, ale únava je patrná skoro na všech. Platí zlaté pravidlo v nejlepším je třeba přestat. Honza využívá toho, že družstva jsou na odpočinku a pod dohledem ostatních instruktorů. A vydá se na pár samostatných jízd. Při tom zažije následující situaci. Sedí v kabince s pánem, kolem nějž je pět holčiček ve věku 10 – 11 let. Slečny vesele švitoří. Pán jim česky říká co bude následovat. Dívky se ohradí: „Tak tam my určitě nepojedeme, to se nám nelíbí, my chceme něco jiného, na sedačku určitě nepůjdeme tam fouká“ a mají spoustu dalších připomínek. Mladý muž se jim znovu snaží trpělivě zdůvodnit své rozhodnutí, reakce slečen je stejná. Po chvíli ztratí trpělivost a razantně prohlásí: „Holky, jestli nebude poslouchat a pořádat pindat, tak vás vrátím maminkám!“ A je klid, v té chvíli jej Honza podpoří a holkám sděluje, že místo kam mají jet je parádní. Slečny se udiveně otočí. Netušily, že další kdo v kabince sedí je Čech. Občas by asi každý z nás uvítal možnost onoho muže, že je může vrátit maminkám. Pak už jízda probíhá v klidu, holky v duchu probírají nastalou situaci. Ovšem mám obavu, že asi hrdinný otec, se co nevidět dostane do dalšího konfliktu se svěřenými treperendami, jejich dikce a argumenty byly velmi sebevědomé.
Po odpočinku a obědě, nakládáme a kolem druhé se vracíme zpátky do Čech. Čeká nás šopování v COOPu na Lipně. Na české straně Šumavy začíná pršet, předpověď se naplnila. Na Lipně už prší poměrně vytrvale. S plnými taškami se vracíme zpátky do hotelu. Při příchodu na hotel, všichni bydlíme na jedné chodbě, si děti berou klíče a jeden hoch vtipně poznamenal: „Tady je hustý provoz jak na D1.“ Trefné přirovnání, protože v té chvíli je na relativně úzké chodbě 50 účastníků se vší výzbrojí, obloženi botami na lyže a batohy. Občas následuje drobná srážka, naštěstí nemá fatální důsledky.
K večeři frankfurtská polévka, kuřecí na paprice s knedlíkem nebo rizoto s okurkou. Vítězí kuřecí.
Po večeři odjíždí dvě třetiny kurzu do aquaparku na Lipno. Kde si užívají koupání v prázdném bazénu. Ti kteří nejeli, se vydali na procházku do Výtoně spojenou se stavěním sněhuláků a průzkumem pevnosti ledu na přehradě. Obě skupiny se do hotelu vrací spokojené.
Končím dnešní zpravodajství, protože je vyhlášena večerka ve 21:30. Věnujeme našim svěřencům další čas k regeneraci. vydávám se na obchůzku. Dobrou noc, dobré ráno do nížin, prý vás čeká ledovka, tak opatrně, tady na Lipně už neprší.
Úterý
Po klidné noci, budíček, hygiena, snídaně. Úklid je stále vysoko nad normou. V obědovém balíčku chléb se sekanou, pomeranč, oplatka a pitíčko.
Báječné lyžování. Parádní sníh, nefouká, nesněží, v areálu minimum lidí. Vyspělejší družstva postupně poznávají všechny sjezdovky v areálu. Žlutí zkouší i jízdu v hlubokém sněhu na sjezdovce číslo 10. Spousta sněhu, spousta zábavy. Jedna slečna ztrácí v prašanu hůlku. Je bílá…. v bílém sněhu se obtížně hledá. Ondra se brodí sněhem a usilovně propátrává terén jako lavinový pes. Podobně jako to ušlechtilé zvíře ztracený objekt po deseti minut vyhrabe. Můžeme pokračovat v jízdě.
Dívky z jiného družstva dostávají skvělý nápad. Při jízdě lanovkou zavěšují své hůlky poutky na hrazdu zábrany. Vedoucímu se to nejprve zdá podivné, ale později usuzuje, že je vše v pořádku, dívky mají volné ruce a mohou se v klidu věnovat makeupu.
Taky mí začátečníci dělají značné pokroky. Už jsme poznali další dvě sjezdovky v areálu, jednu u tunelu a druhou u „vajíčka“. Sice někteří klopotně, ale statečně zdolávají všechny nástrahy lyžování.
Polední pauza. Počet našich strávníků v restauraci roste.
Lyžujeme do konce provozu vleků. V pozdním odpoledni některá družstva z vrcholu Smrčiny vidí i Alpy.
Scházíme se u autobusu, spokojení a vylyžovaní.
Večeře vývar, boloňské špagety, hovězí kostky na kmíně, rýže. Dnes vítězí špagety. Dezert – výborný perník.
Večer pokračují soutěže mezi družstvy v tělocvičně. Před večerkou řešíme drobné bolístky. Snad je odpočinek a spánek vyléčí.
Pondělí
Budíček v sedm. Hygiena, úklid. V 7:30 snídaně. Kontrola úklidu je nad očekávání, není žádné prasátko. Což je známka nepořádku. Ke snídani obvyklá nabídka pochutin, vítězí kuličky a mléko, na druhém místě párky. Připraveny jsou obědové balíčky a čaj v termoskách. Balíček obsahuje chléb s řízkem, banán, pitíčko a sušenka.
V 8:15 odjezd. Venku začíná sněžit. Cesta do střediska klidná. Přijíždíme jako třetí autobus. Vybalování, nákup skipasů, vše jde jako na drátkách. Odcházíme lyžovat. Má parta začátečníků se z pěti avizovaných nelyžařů rozrostla na devět. Kráčíme ke koberci v Kids parku.
Ostatní nastupují do „vajíčka“. Po cvičné jízdě následuje rozřazení. Sněžení houstne. V areálu je letos spousta sněhu. Jaká změna po minulých hubených letech. Lyžovačka do oběda. Já se ze začátku „trápím“ se začátečníky. Jsem trochu v depresi, zatím nám to moc nejde. Ale postupně je vidět pokrok. Do oběda všichni sjedou svah u koberce. Pravda, jeden z nich používá pouze zadní brzdu.
V poledne odpočinek v restauraci a u autobusu. Kolem jedné se vracíme na svahy. Sněžení houstne a houstne. Lyžování je náročnější, ale při pádu nás čeká peřina z prašanu.
Mému svěřenci, který se dopoledne trápí, obouvám snow blady (krátké lyže). Pomáhá to, začíná se zlepšovat, hurá. Před koncem první směny se vydávám se třemi statečnými na první jízdu vajíčkem. Děti sice absolvují pár pádů, ale Venclovu louku nakonec zvládnou.
Ostatní lyžují v hustém sněžení. Je to stále náročnější. Začínáme všichni vypadat jako sněhuláci. V půl čtvrté končíme, užili jsme si lyžování a poznali sílu horského počasí.
Vracíme se do hotelu. Cesta je náročná, nově napadaný sníh nám na silnici radost nedělá. Řidič, ale všechny nástrahy bravurně zvládá. Velká pochvala.
K večeři máme na jedničce pečené kuřecí stehno s bramborovou kaší, na dvojce perkelt s těstovinami. Jasně vítězí kuře. Uzavřeno moučníkem – výborná žemlovka.
Večerní program – hry v tělocvičně. Večerka ve 22:00. Dnes je situace mnohem klidnější.
Neděle
Sraz u autobusu ve 14:00, až na jednoho abonenta jsou všichni na místě včas. Tomu opozdilci asi pozdě zakukaly kukačky. Možná mají pouze jednu ručičku, podobně jako je měli Křemílek s Vochomůrkou. O půl třetí odjíždíme.
Po cestě obvyklá zastávka v Budějovicích, nejvíc zdržoval ředitel, který vyrazil na nákup do Kauflandu. Děti pouze hygiena na benzince nikdo nenakupuje. K hotelu přijíždíme kolem půl šesté. Připravil jsem se o obvyklý rituál, přidělování pokojů. Tentokrát jsme skupinky vytvořily v pátek ve škole. Parkujeme před hotelem, žádní další hosté zde nejsou. Vybalení, ubytování.
Večeře ve čtvrt na sedm. V hotelu se změnil majitel i nájemce, také obsluha je zcela nová. Večeře není formou bufetu, ale servírovaná ke stolům. Máme kuřecí vývar s kapáním, svíčkovou s knedlíkem a dezert – výborná tvarohová buchta. Vše ve skvělé kvalitě i chuti.
Po večeři standardní poučení o bezpečnosti a seznámení s pravidly a průběhem kurzu.
V deset večerka. Během večera se ukazuje, že jeden z našich svěřenců má relativně vysokou teplotu. Voláme rodičům. V noci si jej odváží domů. Je mi jej líto, snad se brzo uzdraví. Ještě jsme ani nezačali a máme o jednoho lyžaře méně. Začátek kurzu se nevydařil. Děkujeme tatínkovi, který si dítě vyzvedl.
Další průběh večera je obvyklý. Hlídáme hluboce přes půlnoc, kolem jedné to vypadá, že je na pokojích klid.
