ČTVRTEK
Čtvrtek, a je tu jaro
Po uplakané středě vyšlo slunce. Plni očekávání jsme už v autobuse vnímali natěšení našich lyžníků. Po příjezdu do skiarény zledovatělý povrch rozehrál neplánovanou choreografii a trio našich svěřenců v ní předvedlo pár tanečních figur, zakončených efektním finále na zemi. Snad šlo o poctu našim olympionikům v krasobruslení.
Jestliže včerejší podmínky byly naprosto nevyhovující, tak dnešek se do našich srdcí zapsal jako lyžařská nirvána: slunečné počasí s výhledy na alpská panoramata, téměř liduprázdné sjezdovky, carvingové lyže vykrajující oblouky do měkkého firnu = jednoduše euforie!
Jeden z našich frekventantů předvedl nový lyžařský styl, o kterém v budoucnu ještě možná uslyšíme. Hlavní charakteristikou této spanilé rytířské jízdy je vystrčená pravá ruka s hůlkou, imitující dřevec jezdce.
V závěru dne se během královské jízdy nečekaně spustil prudký déšť, který ukončil naše luxusní, vydatné lyžování.
Večer probíhal ve znamení bilancování a udílení cen. Dekorováni byli nejúspěšnější řešitelé kvízu, autoři nejoriginálnějších hraných reklamních scén a nejpořádkumilovnější osazenstva pokojů.
Vrcholem večera byla dlouho očekávaná diskotéka, kterou odpálila show instruktorského týmu písní Highway to hell od skupiny ACbleskDC. Taneční rej probíhal pod taktovkou dýdžeje Vojtána, který předem vyzval své fanoušky, aby se pomocí QR kódu podíleli na vytvoření epického playlistu diskotéky. To dopomohlo k vysoké kvalitě hudební produkce a nejvyšší míře zapojení tanečníků na parketu.
Míříme do finále… Ať už nám zítřek přinese cokoliv, hotel Aktiv nám v srdci již navždy zůstane (kdo neprožil, tak jako by nebyl). 😊
STŘEDA
Uplakaná středa
Říká se, že nejlepší aplikaci na počasí mají Norové. I my jsme věřili, že déšť, který od rána bičoval naše okna, ustane přesně v 10:38 SEČ. Přizpůsobili jsme tedy program a místo plánovaného lyžování jsme usadili děti v restauraci, v suchém a bezpečném útočišti. Naplněni optimismem jsme průběžně kontrolovali reálný úhrn srážek. Lehce nás znepokojovalo zjištění, že na sjezdovkách se nepohybují stovky, ba ani desítky lyžařů, nýbrž promoklí jednotlivci, tančící sambu mezi kapkami deště. V dáli jsme zaslechli houkání sanitky, kterému jsme zpočátku nevěnovali pozornost. Usoudili jsme, že norský satelit se stal zřejmě terčem hybridní války, neboť slunce nikde. Projíždějící sanitky nás utvrdily v tom, že rozhodnutí nelyžovat bylo nejlepším řešením.
A co dál? Chuť jsme si spravili výletem do lipenského Coopu, kde jsme si nakoupili výživově hodnotné potraviny a nápoje (kofola, brambůrky, křupky, bonbóny Marshmallow). Po fastfoodovém občerstvení přišla na řadu zdravotní procházka podél tajícího zeleného lipenského ledu u přehrady v délce 5,8 km. Nadšení instruktorů bylo tu a tam pravda narušeno žákovskými otázkami „kdy už tam budem?“
Aby té vody nebylo málo, po večeři jsme vyrazili do bazénu. Počáteční nevinné cachtání se v okamžiku změnilo v dramatické olympijské klání mezi instruktory a žáky. Jednoznačné vítězství instruktora (o parník) bylo jedním z žáků interpretováno velmi svérázně slovy: „Namazal jsem si ho na chleba, kámo.“ I přes drtivou porážku sesbíral nejmenovaný František N. veškerou kuráž a vyzval k souboji dalšího nejmenovaného instruktora Karla V. Navzdory handicapu instruktora (re operované rameno) se výsledek opakoval. 😊
Poučení dne: Nevěřte norským předpovědím. Větru a dešti neporučíš. Neučte orla létat.
ÚTERÝ
Není úterý jako pondělí
Ráno budíček, hygiena, snídaně… U snídaně zaznělo pár „zcela nevýznamných“ informací před odjezdem, jako například: nezapomeň skipas, helmu, rukavice, brýle, lyžáky… Skoro by se dalo napsat, že už je to rutina. A aby toho nebylo málo, všechno jsme si ještě jednou zopakovali v autobuse. Odpovědi byly jednohlasné: „ano, mám“, „ano, mám“, „jasně, mám“…
O to větší bylo překvapení, když jsme po příjezdu na Hochficht zamířili rovnou do půjčovny a zkoušeli… helmu.
Když už mluvíme o helmě – v našem dnešním příběhu se objevila ještě jednou. Tentokrát v hlavní roli. Drama totiž nastalo ve chvíli, kdy bylo nutné zachránit plovoucí helmu v peřejích horského potoku. Naštěstí se v blízkosti nacházel náš úžasný řidič, který svým hrdinským činem získal přezdívku Mitch Buchannon (David Hasselhoff). Jeho neohrožený skok ze srázu do rokle zůstane navždy vryt do našich pamětí… a pravděpodobně i do legend lyžařského kurzu.
Co se dnes opravdu povedlo, bylo počasí. Hodně jsme lyžovali po celém areálu Hochficht a snažili se i hodně fotit, takže určitě mrkněte do fotogalerie 😉
Nelze nezmínit několik jmen, která si zaslouží pochvalu za zodpovědnost, týmového ducha, pomoc ostatním (i cizím) na svahu, spolehlivost a udržování dobré nálady v družstvu: Matěj Okleštěk, František Novotný, Tomáš Mysliveček a Václav Hanzlík.
Na závěr dnešního reportu malé zjištění… Když vám někdo před spaním řekne: „Jdeme chrápat“, berte to vážně. Argument po probdělé noci, že kolega instruktor vedle vás spí nahlas (čti: chrápe) a ráno suše prohlásí „já ti to říkal“, je bohužel zcela pravdivý.
PONDĚLÍ
Není pondělí jako pondělí
Jak by řekl klasik: „Když se daří, tak se daří“. Při vyzvedávání skipasů nastal problém s překladem. Původně konverzace se sympatickou pokladní směřovala k vrácení peněz za onemocnělého lyžaře z Rudné. Vše probíhalo v přátelské a pozitivní náladě až do momentu, kdy zaznělo slovo „manypeak“. Nebylo nám moc jasné, proč do tématu auf Rechnung nebo only cash zazněl tento výraz. Snad se jednalo o reklamu na skiareál Hochficht.
Rozdání skipasů, rozlišovacích dresů a hurá k lanovce. Jaké bylo překvapení, když jedné lyžařce tatínek nezabalil do fusaku k lyžím hůlky. Operativní řešení – půjčovna. Problém vyřešen a jdeme si odložit batůžky do restaurace. Jaké bylo překvapení, když jeden lyžař přišel za instruktory s přední částí vázání v ruce a zbytkem vázání na lyži. Tentokrát už se nám trošku opotilo čelo a ptali jsme se, kdo servisoval lyže… Operativně jsme zašli do servisu, kde během minuty dotáhli šroubek a mohlo se jít na svah.
Po obědě se malinko zhoršilo počasí. Tedy „za mlhou hustou tak, že by se dala krájet“, jsme zjistili, že náš nápad označit naše účastníky barevnými rozlišovacími dresy měla i podstatná část ostatních škol. Už asi malinko tušíme? Ano, došlo k dezerci!!! Jeden náš účastník využil situace, následoval ostatní modré zdánlivě svého družstva a vydal se na dobrodružnou jízdu s novými kamarády. Zachoval se jako pravý džentlmen. Dole u lanovky se rozloučil a vzorně počkal na své pravé kamarády z modrého družstva.
Večerní program sliboval zábavu v podobě hraných reklam. Asi z deseti ukázek byly tři stejné. Uhodnete, o jakou reklamu šlo? Jde takhle v zimě holčička s tatínkem lesem, tatínek má v ruce pilu a …. Ano. „…. Já nemusím, já už ho vidím…“. Nutno podotknout, že nápaditost kostýmů a provedení byla originální. Celkově velmi zábavné ukázky vyhrála reklama na „AI kamaráda“. Vrcholem večera bylo podlézání. Bohužel ne instruktorům, ale provazu. Pověstné Limbo hráli všichni.
___________________________________________________________________________________________________________________
Tak je to tady. Lyžák. Okamžik, na který se děti těšily… (a rodiče také). Po krátkém, leč emocionálně zvládnutém zamávání jsme se rozloučili s rodiči, kteří se podezřele rychle rozprchli směrem k autům, a vyrazili vstříc horám.
Hned za prvním tunelem pan učitel Mastný operativně domluvil s řidičem zkratku typu „je to sice delší, za to horší cesta“. Díky tomu jsme si mohli užít i méně známé kouty naší vlasti v okolí Příbrami. Podle nepotvrzených zpráv šlo hlavně o to, aby pan učitel stihl zamávat svým rodičům někde u Čimelic.
Cesta jinak proběhla v klidu, se zastávkou v Písku, kde jsme zkontrolovali, zda mají všichni žáci nohy, svačiny a dobrou náladu. Vše potvrzeno. Po příjezdu do hotelu Aktiv vypukla tradiční lyžařská disciplína: rychlý přesun na pokoje, vybalování, hlášení „závažných poruch“ (nesvítí, neteče, nebo je zásuvka podezřele daleko od postele) a sprint na večeři.
Následovalo slavnostní zahájení kurzu, představení instruktorů, denního programu, a především důkladné poučení o bezpečném lyžování. Všichni poslouchali velmi pozorně – minimálně do chvíle, než zazněla slova „večerka“ a „zákaz blbnutí“. Lyžařský kurz tak může oficiálně začít. Držte nám palce…