Návrat dnes cca v 16,00 hodin.
DEN PÁTÝ:
Do předposledního dne našeho lyžařského kurzu nás probudilo sluníčko společně s vymetenou oblohou. Na rozcvičce se sešli pouze dva srdcaři a asi to takto zůstane až do zítřka. Je vidět, že jsou zvyklí vystavovat svůj organismus do tréninkových dávek. Před osmou hodinou se scházíme na chodbě a společně odcházíme na snídani. Zdá se nám, že děti jedí o trochu více, než první den. Nejspíš si naše slova, že by se měly najíst dostatečně, vzaly k srdci. Po snídani dětem oznamujeme, že se na hotelu vyskytla epidemie, která zasáhla všechny naše členy kurzu. Tato infekce postihla všechna slova, která kdokoliv z nás vysloví. Začátek slova musí začínat vždy písmenem F. Naštěstí se tato infekce drží pouze na hotelu, takže venku jsme naprosto v klidu. Fo fnídani fozdáváme fokyny fětem fa fraz fe fenku fako fobvykle. Fvality fenní flužby fají flesající fendenci, flužba fotiž fodejde feště fřed fím, fež fšichni fojedí. Fobratem fe fosíláme fpět fa foni fapravují fvé faváhání. Fa foslední fvíli fůstává faše flavní fedoucí fa fotelu, fáme fejaké fehké farody. Venku už děti netrpělivě čekají, kdy vyrazíme na svah. Velice rychle se domlouváme a spojujeme dohromady družstva 1 a 2, uděláme společnou rozcvičku pro celý kurz a pak už se po družstvech odebíráme na sjezdovky. Všechny děti už jezdí plynule a mají své lyže pod kontrolou. Cvičeními na zlepšení techniky pilujeme nedostatky a tyto řízené jízdy střídáme těmi volnými. Pro páté družstvo to nejspíše znamená svobodu, protože když jim bylo oznámeno, že mají volnou jízdu, do jednoho se spustili dolů rychlostí blesku bez jakýchkoliv obloučků. Instruktor stojí na kopci a pozoruje svoji letku, jak se řítí do údolí. Naštěstí to všichni zvládnou a dojedou bez újmy na zdraví, nicméně jim pak vysvětluje, že takto volné jízdy určitě praktikovat nebudeme. Dopolední výcvik utekl jako voda a už si to zase šineme na hotel, kde nás čeká oběd. Ještě před vstupem do hotelu se děti ptají, zda je v hotelu ještě epidemie. Dostávají jasnou odpověď, že epidemie bude přítomna až do večera. Některé děti by nejradši na oběd nešly, protože budou muset zase mluvit písmenem F :oD. F fobědu fáme frambory a fuřecí ftehno. Fo fobědě fopět flužba funiká feště fřed fojezením fšech fostatních. Feskutečné, fobratem fe fracíme fpět fa fdviháme farovný frst. Fastává folední flid, fonečně folední flid fěti fráví fa fokji f flidu. Fento flid fřeruší fvuk fozbitého fkla. Fa fednom f fokjů flapci fozbili fakisákem fryt fod fvětla. Fuvidíme, faké fásledky fo fude fít fu fane fajitele. Fo foledním flidu fyrážíme fnovu frázdit fvahy. Bohužel se s vámi nepodělíme o žádné vtipné příhody, protože děti již svou jízdu celkem slušně ovládají. Odpoledne se otepluje a sníh je někde místy trochu těžší, děti si s tímto faktem dobře poradí. Poslední jízdy jsou za námi a my se odebíráme zpět do zamořeného hotelu. Fo fyžování fykoupat fa fřipravovat fe fsychicky fa ftudijní fvilku. Fneska frčí flavně fangličtina. Fím, fe fěti fzorně fracovaly, fyléčily fak fáš fotel fod fákazy físmene F. A mohli konečně mluvit bez této choroby. Po studijní chvilce nás čeká poslední večere, pak už pokyny k dnešnímu a zítřejšímu dni. Předbalit, uklidit, sundat povlečení a spoustu dalších informací, uvidíme, jak moc je děti udrží v hlavě. Momentálně probíhá diskotéka, kde se hrají nejrůznější hity a děti trsají jako o život. Poslední song nemůže být nic jiného než hit Hory. Touto písničkou uzavíráme taneční parket a děti se odebírají na pokoje ke spánku. Zítra si užijeme poslední lyžování a pak hurá směr Rudná za svými rodiči. Děkujeme všem, kteří nám zachovali přízeň při pravidelném čtení našich reportů a třeba za rok zase na Ydykseb. Fítra fa fnačkách f Fudné fřistanou faši fachři fa fněženky.
DEN ČTVRTÝ:
Den jsme začali klasickou dobrovolnou rozcvičkou, ovšem počet dobrovolníků se radikálně ztenčuje. Na značkách byli dnes připraveni pouze dva kluci. Je pravdou, že mráz byl dnes hluboko pod bodem mrazu, a tak se dětem nejspíše moc ven z vyhřáté postele nechtělo.
Čeká nás ranní rutina, obléknout, opláchnout obličej, příprava na snídani. Dnešní denní služba trochu pokulhává, nestačí nachystat hrnečky pro své spolužáky. Uvidíme, zda se na oběd a večeři polepší. Po snídani naše vedoucí podává dětem potřebné informace a pokyny. Zdůrazňuje namazání obličeje a rtů a také správné oblečení. Sluníčko za oknem vypadá příjemně, ale venku je to prostě jiné. Poté ještě vyhlašujeme stupně vítězů naší soutěže ve foukané. Teď už se jdeme všichni obléknout a vyrážíme ven. Mráz pocítíme hned, jak vyjdeme před hotel. Ještě do toho fouká mírný vítr, takže zima je opravdu citelná. I přesto se pouštíme do rozcviček, které dneska o něco trochu protahujeme, aby dětská tělíčka zátěž vydržela. Na svahu nás čeká perfektní manšestr a volné sjezdovky, které využíváme k dalšímu nácviku lyžařských dovedností. V průběhu dopoledního lyžování se nám přihodí tři příhody. V první se budeme věnovat členovi třetího družstva, který neohroženě vyrazil na svah bez rukavic. Nejspíše studoval otužovací literaturu od Wima Hofa. Tento počin mu byl však překažen jeho instruktorem, ten měl raději v batohu náhradní rukavice. Určitě ho ušetřil nepříjemných omrzlin a bolestí. O druhou příhodu se postaraly dvě děvčata z prvního družstva, kdy všem bylo jasně řečeno, na kterou nástupní stanici lanovky jedou. Bohužel tyto dvě holčiny si to nejspíše popletly ve svých makovičkách a sjely k jiné nástupní stanici. Dokonce už prošly již přes turnikety, ale i to je nechalo chladnými a protáhly se zpět pod turnikety a dojely ke správné stanici. Vyřešily to na jedničku, holky paráda. Poslední příhoda se bude týkat družstva třetího, to dojelo na hotel jako poslední. Měli akutní zdržení, jedné ze slečen se chtělo na malou, a tak nezbylo nic jiného, než navštívit les. Všichni nakonec dorazili a těšili se na oběd.
Při čekání na oběd se dozvídáme, že jeden dobrodruh si účtuje za úklid v jiných pokojích. Zabraňuje tak, aby někteří obyvatelé pokojů nedostali mráčky s bleskem. Nicméně jeho podnikavý počin nás velice překvapil. No uvidíme, třeba z něj v dospělosti bude profesionální uklízeč. Na oběd nás čekala vynikající rajská omáčka s knedlíkem a vždy u tohoto jídla děti musí nadiktovat přesný počet knedlíků panu majiteli. Je to už takový místní kolorit, který k tomu prostě patří😀.
Po obědě nás nečeká polední klid a ani lyžování. Vyrážíme totiž na stezku korunami stromů a do bazénu. Máme znovu krásné slunečné počasí, takže výhled do krajiny stojí za to. Pravdou je, že na úplném vrcholu vyhlídky pěkně fouká, takže se tam dlouho nezdržujeme a vracíme se zpět. Při odchodu děti prochází obchodem se suvenýry, kde pár stovek zase zahučí, nu což, mají to tady moc pěkně vymyšlené. Východ vede pouze jednou cestou, která právě vede přes obchod, takže někdo odolá a jiný je prostě lapen do pasti. Všichni jsme zpět a chůzí se přesouváme do bazénu. Cesta nám hezky utíká, ale neobejde se bez obvyklých otázek, kdy už tam budeme. Konečně jsme tam, převléknout do plavek a hurá do bazénu. Děti jako když někdo polije živou vodou, najednou jsou plné energie a hrátky v bazénu si užívají. To je moc dobře, jak je všeobecně známo, voda vyčerpává a člověk je po koupání vždy unavený, snad to bude platit i v našem případě. V bazénu nás zastihl plavecký šotek, který nám někde schoval čepici a jeden klíček od skříňky, který jsme prostě nenašli. Po skončení foukají především dívky své dlouhé kadeře a chlapci, jelikož tolik vlasů nemají, už netrpělivě zjišťují, kdy už půjdeme. Nakonec s dvěma instruktory vyráží dříve a po cestě navštěvují místní Coop. U velké většiny z nich vítězí brambůrky a ochucené nápoje. Jsou tady ovšem tací, kteří si kupují pečivo a třeba paštiku nebo jiné pochutiny. Když doráží ke Coopu dívky, tak při východu z obchodu u nich pozorujeme, že ty byly v nákupu o trochu rozumnější. Nakoupeno, můžeme vyrazit směr hotel. Při cestě zpět začíná pomalu zapadat sluníčko a cesta lesem je opravdu klidná a pohodová. Všichni jsme dorazili v pořádku a teď už hurá na večeři.
Čekají nás buchtičky se šodó, veškerá únava je ta tam a děti jsou znovu nastřelené, že by mohly jít do bazénu znovu. Dnešní studijní chvilku vynecháváme a večerní program se nese v duchu společenských her. U stolů se vytvoří skupinky o různém počtu hráčů a hrají např. tyto hry: Uno, Šachy, Mikádo, Bingo, Jenga věž, Double, Rumlikib a Blokus. Děti jsou do her zcela ponořeny a je moc pěkné sledovat jejich zapálení. Po skončení se odebírají na pokoje, čistí se zuby, podávají se léky, ošetřují se drobné úrazy, čtou se pohádky a klidní se ti, kteří jsou až moc hlasití. Po této anabázi na pokojích zavládá klid, děti jsou asi opravdu unavené. Ještě jedna příhoda na závěr, kterou nám chtěly naše kolegyně zatajit. Po návratu totiž začala jedna z nich nosit tenisky, vůbec nás to netrklo, že by to mělo být spojené se zapomenutými pantoflemi v bazénu. Omylem tato informace prosákla ven a my jsme vás o ni nechtěli ochudit. Lyžařským pozdravem SKOL zdravíme všechny čtenáře našeho pravidelného zpravodajství.
DEN TŘETÍ:
V dnešním reportu se ještě vrátíme k předchozí noci. Jelikož naše hlavní vedoucí má lehké spaní zaslechla zvuky, které vycházely z jednoho chlapeckého pokoje. Nebylo by to nic neobvyklého, ale čas na jejích digitálních hodinkách ukazoval 1:59. Vydala se za zvuky a zjistila, že dva chlapci si vesele svítí a u toho debužírují obsah pytlíku s brambůrkami. Na otázku, proč nespí, odvětili, že se vzbudili a měli na brambůrky prostě chuť.
Vracíme se k dnešnímu ohlédnutí. Tentokrát se na ranní rozcvičce sešlo sedm statečných spolu se třemi instruktory. Dali si lehký výklus, pár cviků na rozhýbaní těla, nakonec nabrali sníh do dlaní a osvěžili si své obličeje. To bylo teprve to správné probuzení😀 . Dnešní denní službu má na starost trojice chlapců, která navázala stejně dobrým výkonem na včerejší výkon děvčat. Velice hbitě nachystají hrníčky na snídani a čekají na své první zákazníky v podobě dětí. Na snídani jde všechno hladce a děti jsou během krátké chvíle najedené. Je na nich vidět, jak se těší na svah. V tomto ohledu je potřeba říct, že v přípravě na svah jsou děti rychlejší než samotní instruktoři. Děti jim to ovšem vždy prominou, protože vědí, že se starají o všechny z nich.
Dopolední ježdění se znovu nese v duchu sluníčka a dalších tréninkových lekcí po družstvech. Děti začínají být čím dál více rozježděné a získávají tak o něco větší kontrolu nad svými lyžemi. Tudíž o žádnou úsměvnou historku se s vámi z dopoledního výcviku nepodělíme. Za zmínku snad stojí jedna chvíle ze sedačkové lanovky, které byl přítomný jeden z našich instruktorů. Jel společně se žákyněmi sedmého ročníku jiné základní školy, které probíraly samá ožehavá témata. Po jejich probrání to přišlo, jedna z děvčat prohlásila, že učit tělák a dílny je přece easy a zvládne to každý. Fakt nechápaly, co je na tom tak těžkého. Co čert nechtěl, zrovna tento instruktor tyto dva předměty vyučuje… Po výstupu z lanovky se jen pousmál a v duchu si řekl, že by je chtěl vidět, jak by to easy zvládly. No nic, zpátky k našemu výcviku. Už dopoledne si některé děti stěžovaly na zimu, nejspíš budeme muset kontrolovat jejich oblékací návyky. Nicméně jsme dopoledne zvládli a těšíme se na oběd.
Po obědě znovu polední klid. Moc klidu na chodbách není, jelikož děti zjistily, že se v restauraci dají utratit peníze za různé laskominy, tak toho plně využívají. Jedna z dívek zaklepe na instruktorský pokoj a v ruce drží peněženku s koukající dvoustovkou. Přišla poprosit, zda bychom jí nepomohli vyprostit její bankovku s J. A. Komenským, který se zasekl v jejím zipu. Asi to bylo znamení, že nemá utrácet. Nakonec se jednomu z učitelů povede bankovku osvobodit a dívka se spokojeným úsměvem upaluje do restaurace. Po strávení oběda se ve 13:30 znovu vydáváme na svahy pilovat naši techniku a dovednosti.
Odpoledne už děti v některých situacích nejsou tak pozorné, a proto je znovu instruktoři upozorňují na rizika, která by mohla následovat. Snad si jejich připomínky vezmou k srdci. Nicméně jeden borec z prvního družstva byl tak horlivý při nástupu na lanovku, až se mu zasekly hůlky v zábraně u vstupu na sedačku. Žádná katastrofa, pán jedoucí za námi nám sděluje, že je přiveze nahoru. Pořád mezi lidmi ještě je nějaká ta dobrosrdečnost😊. Touto příhodou uzavíráme odpolední ježdění.
Následuje studijní chvilka, která dnes probíhá hladce a instruktoři jsou dětem k dispozici pro případnou radu. Během učení jedna z instruktorek konzumuje pomeranč, prý je miluje. V jeden okamžik se na chvíli odmlčí. Nic neříká, ale za to se široce usmívá. Po chvilce se jí zeptáme, zda je vše v pohodě, nevydá ani hlásku a souhlasně přikyvuje. Ujišťujeme se raději ještě jednou, po druhé otázce dostává od své kolegyně pár ran do zad. Po tomto zákroku z ní vychází velký kus pomeranče. Přecenila své síly a málem se svou pochoutkou udusila. Díky včasnému zákroku jsme ji zachránili👍.
Po učení zasloužená večere. Při večeři k nám přichází majitel hotelu a dává nám papírovou bankovku. Nejdříve nechápeme, po objasnění situace majitelem plníme pokyny, které dostal. Jedno z dětí nemělo kapesné, a tak se jeho babička rozhodla mu poslat něco na přilepšenou. Nejspíše tato babička jde s dobou, zavolala majiteli, poslala mu peníze na účet a ten je v hotovosti předal nám. Takovou babičku by chtěl přece každý. Možná ještě zjistíme, že má účet na Facebooku, Instagramu nebo Tik Toku. Pak následuje společná večerní aktivita.
Dnes nás čeká hra s názvem Foukaná. V hlavní roli je stůl, kelímek, balónek a dva soupeři. Princip je velice jednoduchý, každý hráč se snaží nafouknout balónek co nejrychleji a pomocí vypuštěného vzduchu z něj odfouknout kelímek na stranu soupeře tak, aby spadl na kratší straně stolu na zem. Po vyhraném zápase si vítěz zaznamená čárku u svého jména na seznamu. Tímto způsobem v dětech pěstujeme fair play. Snad nikdo při zapisování nepodváděl. Souboje běží naplno a každou chvíli praskne nějaký balónek, zřejmě mají děti moc velkou vitální kapacitu plic a prostě to přeženou. Máme dohráno, soubojů proběhlo nespočetně a děti vypadají spokojeně. Někomu se dařilo více, někomu méně, ale to prostě ke hrám patří. Vítěze vyhlásíme zítra.
Nyní se děti připravují na večerku. Ještě před samotnou večerkou si majitelka salónu sama došla pro dva instruktory, aby navštívili její salón. Očišťující kůru mají za sebou a do Rudné se určitě vrátí o několik let mladší, ovšem pouze vzhledově. Tímto končíme další z našich reportů a všem, kteří čtou tyto řádky přejeme slunečné dny, jaké máme my tady na Lipně.
DEN DRUHÝ:
Druhý den jsme zahájili dobrovolnou rozcvičkou, která se nesla v duchu lehkého poklusu a kliků s dotekem obličeje sněhu. Nejspíše budou mít i další ranní rozcvičky otužovací nádech, no necháme se překvapit. V 8:00 nás čekala snídaně, kde nejvíce frčely kuličky s mlékem. Po snídani konečně děti dostávají pokyn, aby byly připravené na dopolední výcvik. Samotné přípravy se neobejdou bez zapomenutých rukavic, nebo jedinců, kteří se pracně nasoukali do lyžáků a náhle zjistili, že mají permanentku na pokoji, takže zout a šupky dupky na pokoj. Jedna z frekventantek si dokázala obout lyžáky obráceně a měla kozí nohy. Nejspíše ještě před odchodem hráli na pokoji hru Mlsná kozo, pojď na zelí, máme dobré kyselé😀. Všichni jsou vyzbrojeni, vybaveni a následně se odebírají ke svým instruktorům. Probíhají ranní rozcvičky, pak už se pouštíme do prvních oblouků. Dopolední výcvik probíhá bez komplikací, máme krásné slunečné počasí, ale na sjezdovce Jezerní je o trochu větší zima než na druhé straně kopce. Na to, jaké panuje počasí, tak jsou svahy zaplněné velice málo, tento fakt kvitují všichni instruktoři a mnou si přitom ruce😀. Po prvních jízdách se odebíráme na oběd, mladí lyžaři se na něj velice těší, protože už na lanovce jednomu z instruktorů hlásí, že mají obrovský hlad. S naplněnými bříšky se děti odebírají na pokoje, kde by měl zavládnout polední klid. Ještě před odchodem jsme popřáli Stelle k 10. narozeninám🎂 společným zpěvem a potleskem. Polední klid moc neprobíhá, jelikož si neustále chodí někdo stěžovat na někoho, že mu klepe na dveře pokoje. Z jednoho pokoje se ozývají rány, jako by tam probíhala Punská válka. Pánové dostávají poslední varování. Hurá, polední klid končí a my se odebíráme na odpolední lyžování. Pokroky jsou v každém družstvu patrné a instruktoři z toho mají velkou radost. Při jízdě lanovkou nahoru vidíme pejska, který jde do kopce velice ztuha. Po chvíli zjišťujeme, že chudák nemá levou přední nohu. S výstupem se pere velice statečně jako naše děti s lyžařskou technikou na svahu. Během lyžování jsme zažili jednu úsměvnou příhodu, kdy jedna z dívek velice ladně najela do ochranné sítě, a přitom se jí vypnula lyže tak nešťastně a odletěla do vytyčeného slalomu. Slečna je situací překvapena a nezmůže se na nic. Paní učitelka situaci bedlivě sleduje a v daný moment se vydává dívce na pomoc. Jako lasička se prosmýkne pod ochrannou sítí a lyži zachrání. Holčina poděkuje a pokračuje směle v jízdě. Odpolední lyžování máme za sebou, následuje koupel a příprava na první dávku vzdělávání v podobě matematiky a českého jazyka. Jedna ze slečen při kontrole odzbrojuje jednu z instruktorek svým vysvětlením, kdy má na pracovním listu pouze měkká i. Svůj čin komentuje zcela upřímně: „Mě íčka prostě nebaví.“ Co na to říct, každý má něco neoblíbeného, snad paní učitelka třídní promine. Poprvé se dnes také potkáváme na první večerní aktivitě. Na programu je toaletní papír, nebojte se, žádná průjmová epidemie nás nezachvátila. Jednalo se o seznamovací hru. Smysl hry spočíval v tom, že si každý člen kurzu z jedné ruličky toaletního papíru odmotá, jak velký kousek chce. Některé děti byly skromné, jiné zase nijak nešetřily. Po odmotání následovalo kolečko, ve kterém každý řekl něco zajímavého o sobě. A kolik těch věcí bylo, záleželo právě na tom, kolik útržků si daný člověk odmotal. Jeden chlapec si odmotal 25 útržků, teď o něm víme opravdu všechno. Je pravdou, že jsme se dozvěděli zajímavé věci a tím pádem hra účel splnila. Naše společenské okénko jsme zakončili klasickou hrou elektrika. Při kontrole dětí před spaním se jeden dívčí pokoj nabídl udělat dvěma nejmladším instruktorům tzv. skin care. Instruktoři nakonec dívčímu přemlouvání podlehli, a nakonec jeden po druhém se poslušně usadili a místní zaměstnankyně salónu se o ně perfektně postarala. Dokonce na ně použila výrobky Avon lady, doufejme, že se zítra ráno neprobudí a nebudou z nich Vojtěška a Pavlínka🙈🙈. Oba kolegové se shodli, že to bylo celkem příjemné a třeba salón znovu navštíví. Teď už je na pokoji relativní klid a všichni se těší na další den plný lyžování. S druhým zpravodajstvím zdravíme všechny žáky, pedagogy a rodiče v Rudné a okolních vesnicích.
DEN PRVNÍ:
Na poslední lyžařský kurz se spolu s vyučujícími vydali žáci 4. ročníku. Tuto partu čeká dobrodružství ve skiareálu na Lipně. Na sraz o půl jedenácté přichází všichni včas, kromě jednoho frekventanta, ale tomu zdržení odpouštíme, jelikož venku je sice mrazivé, ale za to krásné slunečné počasí. Před samotným odjezdem ještě děti navštěvují sociální zařízení a jeden z instruktorů se přichomýtne k rozhovoru dvou chlapců. Ti velice živě řeší, že vybavenost pánských WC je v přízemí mnohem lepší než v prvním patře, kde prostě oni tak velké zrcadlo nemají. Tuto diskuzi bych pochopil u dívek, ale u chlapců mě to velice překvapilo. Nejspíše budou chtít mít v dospělosti co největší komfort při holení svého plnovousu. Průběh přebírání dokumentů, a i samotné nakládání zavazadel jde jako po másle. Dokonce nezaplníme ani celý zavazadlový prostor, a tak můžeme naši bagáži dopřát dostatek prostoru. Nejspíše děti vyslyšely pokyny, aby nebraly nic zbytečného velmi pozorně. A to přijel pan řidič i s přídavným vozíkem, kam jsme naskládali lyže společně s lyžáky. Naloženo, poslední polibky dětí s rodiči na rozloučenou a můžeme vyrazit.
Pan řidič od školy vypálil rychlostí blesku, takže mávání rodičů dětem do autobusu mělo opravdu jepičí život. Po chvíli jízdy děti vybalují své svačiny a pouštějí se do hodování. Celý autobus provoní vůně řízků, palačinek, loveckých, šunkových salámů a dalších dobrot, které jim s láskou maminky připravily. Zjišťujeme, že si děti s sebou vezou nejrůznější plyšáky. Jeden žák má dokonce kapybaru, bohužel smutní, protože by s ní strašné rád hrál hru kámen, nůžky, papír. To však kapybara momentálně nezvládá, třeba se mu povede ji to naučit do konce našeho kurzu. Děti jsou nejspíše dobře naladěné, jelikož žádají zpívání písniček a jejich hraní na přání. Několika songů se opravdu dočkají a cesta nám hned rychleji ubíhá. Ani se nenadějeme a jsme na tradiční zastávce v Českých Budějovicích. Jeden z pedagogů si uvědomuje, že si nevzal své přezůvky, a tak vyráží směr Pepco koupit chybějící položku. Ještě před samotným nákupem poznamenává, že už má doma takové páry čtyři, je totiž hlava zapomnětlivá. Po svižné zastávce pokračujeme směr Lipno.
Zanedlouho po rozjezdu se ze zadních řad ozývá prosba, zda bychom mohli zastavit někde na čůrání. Někteří dobrodruzi si totiž na benzínce koupili hektolitry pití a rozhodli se je vypít hned vzápětí. Naší prosbě pan řidič ochotně vyhoví a několik malých neposedů se vrhá do škarpy vykonat svou malou potřebu. Shodou okolností se jeden z pedagogů dívá na zastávku, kde jsme zastavili a co nevidí. Na zastávce stojí nápis Mokrá, to prostě osud chtěl, abychom tady zastavili. Vyčůráno, pokračujeme v krasojízdě. Když projíždíme okolo Lipna, vidíme dlouho nevídaný úkaz. Lipno je zamrzlé a na něm bruslí několik stovek bruslařů, moc hezký pohled.
Dorazili jsme k ubytování. Velice hbitě jsme vyložili naši bagáž. Ruku k dílu přidají všechny děti, což nám zkrátí čas vykládky. Následuje ubytování do pokojů a vybalování. Jedna ze žákyň se vrátila do lyžárny pro svou tašku, že jí schází. Přítomní instruktoři čekali, že si slečna vezme celou svou tašku a její obsah si vybalí na pokoji. Omyl, ona pouze vyzvedla své sladkosti a tašku tam nechala ležet dál. Až po výzvě instruktorů se jí tašky zželelo a odnesla si ji na pokoj. Jiná slečna zase přišla za instruktory s otázkou, zda s sebou nemají nějaká ramínka navíc, protože oni jich na pokoji mají málo. Instruktor jí vysvětluje, že bohužel žádné erární ramínka navíc nemá. Bohužel nedokážeme vyhovět všem požadavkům, tak snad to slečna přežije.
V 16:00 se scházíme v lyžárně a chystáme se na rozřazování do družstev. Rozřazení nám zprvu trochu skřípe, nakonec se vše podaří a my se po prvních obloucích odebíráme zpět na pokoje. Po prvním fyzickém výdeji nás čekají výborné špagety. Po zahnání hladu nás čeká seznámení s řádem LVK, pravidly FIS a s názornou ukázkou, jak si zapínat lyžáky a nasazovat poutka hůlek na ruce. Tato akce se táhne déle, než jsme čekali. Děti jsou hlučné a neustále se na něco ptají. Nakonec to všechno zvládáme a po ukončení školení děti plní první zadaný úkol. Každý pokoj má za úkol vyrobit svou cedulku se jmény na dveře svého pokoje. Poté už nastává příprava na večerku a těšení se na zítřejší lyžování. Děti jsou zatím nabité dostatkem energie, protože při psaní tohoto textu slyším kolegy, jak umravňují a napomínají děti, aby byly v postelích a spaly. Při obchůzce v jednom z pokojů objevujeme na pantu pověšený voňavý stromeček do auta. Chlapci nám vysvětlili, že si zvelebují pokoj. Zaplať pán bůh, že si třeba nekoupili stěrače nebo motorový olej :o). Dnešní den byl prošpikovaný úsměvnými momenty, uvidíme, co si na nás děti přichystají zítra. Myslím si, že bude veselo. Z Lipna zdravíme do Rudné a blízkého okolí.
