PŘÍJEZD DO RUDNÉ – plánovaný odjez z Lipna v 9:00, předpokládaný příjezd do Rudné mezi 12:30 – 13:00. Před příjezdem vás děti budou informovat telefonem. Autobus přijede do ulice V Aleji před školní družinu. Prosím nechat volné místo pro autobus mezi přechodem a vjezdem ke školnímu hřišti. Děkuji.
Vyčkejte, určitě se dočkáte příspěvků od pana ředitele …
Paní asistentka na stránkách píše, že se určitě dočkáte… Nejsem si tentokrát úplně jistý, ale výzvy se mají překonávat. Takže sedám k počítači a pokusím se o pár drobných zpráv. Motivujeme mne také skutečnost, že je to přesně 44 let kdy v při silvestrovské noci došlo absolutnímu rekordu poklesu teplot. 31. prosince byla průměrná teplota v Československu 12 st. celsia, ráno na Nový rok – 20 st. celsia. Absolutní denní rozdíl v republice činil 30 stupňů během šesti hodin…
Možná si říkáte, čím nás ten ředitel krmí, vždyť to bylo v minulém století a je to historie. Ale mne se dotkla a také se velmi zapsala do paměti paní učitelky Hluché. Ona totiž v tento den 1. ledna 1979 odjížděla na svůj první lyžařský kurz. Samozřejmě ne jako instruktorka, ale jako žákyně. Skupinu vyprovázel tehdejší pan ředitel Pucholt, který trochu podcenil oblečení. Nevzal si čepici a tak jeho červené, napuchlé, mírně omrzlé uši tehdejší žákyni velmi zaujaly. Po skončení kurzu ji velmi nadchlo, podobně jako mne (studoval jsem na gymnáziu) vyhlášení mimořádných prázdnin. Což v 70. letech nebylo zase tak nic mimořádného. Tentokrát zamrzly všechny soupravy s uhlím a 14 dnů nebylo čím topit, proto ty prázdniny. Od té doby paní učitelka zvládla těch kurzů více než padesát, slušné číslo.
Zpět k našemu lyžařskému kurzu, výchozí prosincová teplota byla stejná, na hory jsme odjeli až 2. ledna, ale k teplotnímu zlomu bohužel nedošlo. Proto lyžařská střediska v Česku i na Šumavě nyní bojují s katastrofálním stavem sněhu, ač kolem 20. prosince bylo na šumavských horách přes třicet centimetrů přírodního sněhu.
Pondělí
Přes chřipkovou kalamitu dorazili k autobusu všichni účastníci a nikdo se neodhlásil, takže náhradníci utřeli nos. Odjeli jsme celkem na čas, ale příště se budu muset polepšit a výrazně napsat čas odjezdu. Většina z dětí pokyn, který jsem dvakrát ve škole zopakoval, pochopila…
Cesta proběhla bez problémů, oblíbená zastávka v MOLce u Kauflandu v Českých Budějovicích děti potěšila. Krátce po šesté jsme u hotelu. Frekventanti vynášejí věcí z autobusu a je tady první těžký problém. Ještě než jsme je ubytovali a rozdělili, volá jedna z maminek, že její syn nemá lyžařské boty a zda jsem situaci vyřešil. Popravdě já si nestačil ještě ani sundat bundu, sotva jsem v kročil do svého pokoje a v první okamžik jsem dotaz vůbec nepochopil. Za což se omlouvám. Nakonec se ukázalo, zmíněný hoch bydlí ve vedlejším pokoji. S telefonem kráčím do místnosti a ptám se: „Někdo nemá lyžařské boty?“ Dostává se mi zamítavé odpovědi. „Ale já mám na uchu jednu z maminek a ta tvrdí opak“, povídám. Na to se jen z hochů zvedne a říká: „Já jsem psal domů zprávu, že nemám boty. Ty je nemáš? Mám. Tak proč ta zpráva?“ Pokrčení ramen. „Zavolej prosím mamince a sděl jí, že je vše v pořádku. Jo“, dostávám pregnantní odpověď. Sláva můžeme lyžovat. Dovolím si poznámku pod čarou. Možná by bylo vhodnější, podobně jako to činím roky já, dětem vysvětlit, že problém se řeší tam, kde nastane, a ne po telefonu s rodiči vzdálenými v té chvíli stovky kilometrů. Všem se nám uleví. Vy nebude ve stresu a já taky ne. Děkuji.
Jinak po klidné cestě se ukazuje, že se jedná o dost nevycválanou smečku. Uklidnit ji při poučení vyžaduje pedagogické mistrovství a sérii mírně stupňovaných výhružek. To bude noc. Nezklamali. Řev na pokojích, vystřídá po večerce značný šum a neklid. Klepání na zdi, pobíhání po pokoji jsou nejmenšími proviněními v této chvíli. Postupně se situace uklidňuje, ale ti nejvytrvalejší měli energii naspořenou ještě dlouho po půlnoci…. To bude ráno.
Večer jsem musel řešit stížnosti některých instruktorů, kteří díky svému pracovnímu vytížení večer, nemohli plnit své cizojazyčné lekce v aplikaci Duo Lingue. Přichází tak prý o své cenné řady. Sice úplně nevím o co jde, ale přijít o řadu to je prekérka. Hoši mám obavu, že v příštích dnech asi lepší nebude…
Úterý
Přes noční hrátky, někteří vstávají už po šesté hodině. A samozřejmě dávají o své existenci hlasitě vědět. No trvá to dva až tři dny, pak se situace zklidní.
Budíček v 7:00. Snídaně v 7:15. Bodování pokojů, žádná sláva. Několik prasátek , vypadá to, že pár abonentů bude doma už ve čtvrtek večer, za tři prasátka odjezd. Tak se někteří můžete těšit a pak s nimi doma trénovat úklid.
V 7:50 odchod do autobusu. Stálým abonentům zpravodajství se omluvám, budu se opakovat. Obvyklý kolorit – jeden až pět nemají helmu, dva až čtyři nemají rukavice, dva nemají boty. Nesčíslně pokojů nezamklo, další zapomněly zhasnout. Dva pokoje intenzivně větrají – okno vyklopeno na maximum. Honza běží zpátky na hotel. A nesčíslně dalších drobných příhod a nehod. Vyjíždíme v 8:15, jednoduchá akce na pár minut, trvala půl hodiny. Zítra to stlačíme pod dvacet, pevně tomu věřím a současně mám důvěru ve vaše děti. Snad mne nezklamou. Novinka. Zrovna jsme vjeli do Rakous a první borec si žádá bezpečností pytlík. Jízda trvá sotva 8 minut. Stav pacienta se nezlepšuje. Zastavujeme u hasičárny a hoch se vydává na procházku. Za chvíli se k němu přidávají další dva. Naštěstí strava zůstává v útrobách, čerstvý vzduch pomohl… Zajímá vás co si onen borec dal ke snídani? Snídal kakao a párky…
Uběhla necelá hodina a jsme na parkovišti v areálu. Přijíždíme jako druhý autobus a tak už to zůstane, další busy nepřijíždí. Pohled z parkoviště na svahy je tristní. Sněhu velmi pomálu, ale lyžaři se sjíždějí, všichni si chtějí protáhnout tělo. Vybalujeme, přezouváme, chytíme se k lyžování. Ukazuje se, že dodržování mých pokynů je na stejné úrovni jako sněhová pokrývka. Ač byli lyžaři dvakrát poučeni co udělat po příjezdu na parkoviště, tak více než polovina honí pana řidiče po autobusu a on jim nosí batůžky, které tam nechali… Poučení, pokyny zjednodušit a maximálně tři v jednom „hlášení“. Všichni jsou připraveni, lyže v rukou, batůžky i tašky na boty naloženy, kolem autobusu čisto. Za autobusem stojí osamělé sněhule. Nikdo se k nim nemá. Naštěstí jsou vzorně podepsány a tak je majitel rychle odhalen. On teď sněhule nepotřebuje, takže je tam nechal ležet, ale že by si je uložil, to jej nenapadlo. Pochvala rodičům za vzorné označení.
Vydáváme se na svahy. Začátečníci a ti co si nejsou úplně jistí se mnou do kidsparku, ostatní do kabinky k rozdělení do družstev. Při odchodu od autobusu jsem měl trochu strach zda mají v kidsparku sníh, ale mé obavy se nenaplnily a tak můžeme zahájit s Davidem první lekci lyžování. Ostatní samostatně opakují své lyžařské umění. Zhruba po dvaceti minutách můj začátečník poprvé jede po koberci a zdolává svah. A jde mu to. Po několika společných jízdách už lyžuje samostatně. Velká pochvala. V horní části areálu probíhá zatím rozježdění a rozdělování do družstev. Je to dost složité, protože sněhu je opravdu málo. Ale podařilo. Nicméně některá naše starší děvčata nedbají na přidělení čísla a formují se společně do červeného družstva. Instruktor Saša s nimi nepolemizuje a nedělá separaci. Prohlásil: „Na předem prohranou bitvu, není potřeba ztrácet energii.“ A tak dívky budou spokojeně lyžovat v jednom týmu.
Během dopoledne se i začátečníci a mírně pokročilí přesunují do další části střediska. Vyjíždíme kabinkovou lanovkou k dlouhému tunelu s kobercem a zlepšujeme své lyžařské dovednosti. Naštěstí je tady zatím sníh a výcvik může nerušeně probíhat. Kolem půl dvanácté je několik mých svěřenců bílých možná bělejších než rakouský sníh. Mám obavu, zda nevypukla v mém družstvu nějaká záhadná infekční nemoc. Po důkladném monitoringu situace se ukazuje, že všichni jedinci podcenili pitný režim a ranní snídani. Je poměrně teplo a tak jim chybí tekutiny. I já se potím „jako prase“ a to mám jen slabé tričko. Situace vyřeší jedna sladká minerálka. Za pár minut jsou opět v plné formě. A zdravý horský vzduch je neporazil, naopak posiluje jejich imunitu a odolnost.
Během oběda řešíme problém jednoho našeho lyžaře, kterému se rozpadla bota. V půjčovně nám rychle zapůjčí jiné boty a onen nešťastník může konečně lyžovat.
Po odpočinku v restauraci vyrážíme opět za sněhem nebo tím co ještě zbylo. Při odchodu dostávají lyžaři barevné rozlišováky po družstvech. Zkušenější lyžaři projíždí postupně všechny otevřené sjezdovky. Na webu píší, že mají otevřeno 7 km. Podle mne trochu přehánějí, ale ne moc.
Odpolední lyžování si v rámci možností užíváme. Občas někdo spadne, sem tam se vyskytne nějaký jiný drobný problém. Děvčata z červeného družstva chtějí vyprovokovat instruktora Sašu mají na něj dotěrné otázky. On jim statečně vzdoruje a nakonec je trefně usadí. Má k tomu všechny potřebné předpoklady je vtipný a pohotový, navíc umí lyžovat… Provokovat jeho je také ztracená bitva.
Po 16. hodině se scházíme u autobusu a nakládáme. Spokojeni a mírně unaveni.
Klidná cesta do hotelu. Sušení věcí, úklid, oddech. Večeře. Pár poznámek pro mužstvo. Za odměnu zkrácená večerka. Příprava ve 21:00, večerka ve 21:30. Tentokrát celý hotel bez nějakých výstřelků. Buď jsou opravdu hodní nebo pochopili, že když nebudou řvát, nikdo je nebude kontrolovat. Takže noc proběhla velmi klidně. Jediný kdo po večerce vyrušoval byli instruktoři včetně pana ředitele…Ale tem si večerku naštěstí určuje sám.
Středa
Dnešní den začal několika nej. Při bodování mají všichni sluníčko. Neskutečné. Asi nebudu moci nikoho poslat dříve domů. Škoda….
Snídaně, odchod do autobusu. Nástup trval pouze 8 minut. Ještě méně uvěřitelné než sluníčkové bodování. Pochvala, pochvala, pochvala. Cesta bez problémů a zdravotních zastávek. Snad zabralo opakované poučení o stravování a pitném režimu.
Na Hochfichtu opět jen dva autobusy. I aut je méně než včera. Očekáváme odpoledne zhoršené počasí. To se projevuje na návštěvnosti. Naštěstí se snížila teplota, takže zbytky sněhu drží. Sjezdovky jsou po ránu upravené a tvrdé. Není to sice žádná hitparáda, ale rozhodně je to lepší než včera. Kolem desáté padá na sjezdovky hustá mlha. V určitých chvílích je vidět sotva na 30 metrů. Družstva využívají všechny dostupné sjezdovky. V areálu je minimum návštěvníků, takže lze trénovat jednotlivé prvky moderního lyžování.
I naši začátečníci a mírně pokročilí se činí a viditelně se zlepšují v lyžařských dovednostech. To prokázali nejen při nácviku, ale hlavně při návratu k restauraci. Nemůžeme se vrátit včerejší cestou, kdy jsme využili kabinku, nasedli v mezistanici a objeli celý areál až k nástupní stanici. To dnes kvůli silnému větru nejde. Rozhodujeme se jak dolů. Nakonec volíme tu nejrychlejší cestu, sjedeme po sjezdovce Venclova louka. Jezdíme po ní leta, ale tentokrát je tam sněhu po málu a my musíme pečlivě volit cestu vzhledem k začátečníkům. Děti precizně poučím jak na to. Jeden z našich lyžařů se křižuje, když vidí cestu, která jej čeká. Inu každý z nás má nějaké rituály jak na to. Když mu to pomůže a dodá mentální sílu, nic proti křižování. Ten na hoře nám není moc nakloněn co do počasí, tak aspoň pomůže tomuto lyžaři. A jedeme, tedy spíš pomalu brzdíme, dojedeme ke zlomu bez problémů. Vedení družstva přebírá Adéla, která lyžaře vede zkušeně přes všechna úskalí areálu – bahno, chybějící sníh, hroudy atd. Zastaví přesně na určeném místě. Já vyrážím poslední, budu poskytovat první nebo poslední pomoc. Ale mé podpory je potřeba pouze minimálně. Spadne pouze jeden lyžař a ve chvíli pokračujeme dále. Čeká nás poslední úsek cesty, opět probíhá křižování a Adéla vyráží k restauraci, za ní sedm statečných. Opět pouze jeden drobný pád. Vyšší síly pomohly našemu lyžaři a on se bez úhony dostává na cílovou metu. Hlavní zásluhu na výborném sjezdu má vedoucí Adéla. Jela zkušeně a vybrala optimální trasu. Děkuji.
Obědová přestávka v restauraci nebo u autobusu. Dnes běží dvě pokladny, takže odběr jídla je plynulý a využití restaurace našimi lyžaři se zvýšilo o polovinu. Dnes tam obědvají skoro všichni a jídlo si jich kupuje tak 80% (nekvalifikovaný odhad, který není podložen žádnými tvrdými daty). Odpočíváme a rokujeme o dalším průběhu kurzu. Předpověď je nedobrá. Myslíme si, že zítra si zalyžujeme dopoledne a pak se vrátíme. Tolik předpoklad.
Odpolední část lyžování. První půlhodina dobrá, mlha je pryč, dokonce se vyjasňuje. Chyba lávky. Začíná pršet. Drobně, ale nepříjemně. Rosničkáři v Norsku se přesně trefili do času, kdy začne pršet. zřejmě mají stejné schopnosti jako pan Tau nebo stejnou rosničku. Pár desítek minut s deštěm bojujeme a lyžujeme statečně. Nakonec však podléháme okolnostem a postupně opouštíme arénu. Poslední družstvo se vrací ve tři čtvrtě na čtyři. Všichni jsme slušně promočení. Naše idea na zítřek pomalu padá… Nicméně vracíme se vylyžování a růžolící, ošlehaní horským větrem. Další den lyžování splněn.
Po návratu na hotel krátká přestávka. Scházíme se v tělocvičně k seznamovacímu kolečku a několika společenským hrám. Při večeři dnes vítězí hranolky a kuřecí řízečky. Labužníci si dávají výborné špecle. My, kteří jsme léty vycvičení spotřebním košem, který určuje složení školních obědů, si dáváme čočkovou polévku. Už na sobě pociťujeme nedostatek luštěnin… Po večeři se většina dává výbornou ovocnou buchtu.
Po večeři probíhá další program v tělocvičně. Tím, ale dobré zprávy končí. Čtvrteční lyžování je vážně ohroženo. Předpověď – déšť. Hochficht zavítá další část areálu, na lipně jsou také podmínky tristní. Takže plán na zítřek. Dopoledne sportovní soutěže, kolem oběda aquaopark a vycházka na stezku korunami stromů. Samozřejmě za předpokladu, že už nebude pršet. Dobrá zpráva pro lyžaře – čekají vás nákupy v místním supermarketu. My zatím budeme rekognoskovat lyžařský terén na Lipně.
Za vzorné chování dnes večerka opět ve 22:00. Ráno budíček až v 7:30…
Čtvrtek
Večerka byla nakonec včera těsně před půlnocí. Důvodem této změny byl semifinálový zápas našich hokejových juniorů se Švédskem. Ukázalo se, že většina našich lyžařů, bez rozdílu pohlaví, jsou vášnivými hokejovými fanoušky. Trvalo to dlouho, skoro celých šedesát minut, ale nakonec jsme si mohli společně zakřičet gól. A třešnička v prodloužení na závěr v podobě vítězného gólu. Namachrovaní švéďáci splakali nad výdělkem. Naši hoši se ve finále poperou o zlato. Moc jim ho přeji.
Tím však dobré zprávy končí. Ještě večer po prodloužené večerce byly přistiženy nejmenované dívky na pokoji chlapců. Možná si sdělovali zážitky z vítězného zápasu. Ale ani tato skutečnost vás nemůže omluvit. Jednak jste porušili nastavená pravidla a druhak to porušuje zásady slušného chování. Dívky u chlapců, to ne. Opačně bych to možná pochopil. Ale zřejmě to plyne ze změn ve společnosti a proklamované rovnosti pohlaví. Nyní budou dobyvatelky slečny a pasivní hoši budou čekat až je některá uloví. Kázeňské řešení je zatím v jednání…
Další špatná zpráva, prší a areál Hochficht byl uzavřen. Vzhledem k předpovědi počasí jsem byl nucen odvolat následující kurz. Uvidíme jak to bude se zítřejším lyžováním. Snad se vydáme na Lipno…, když dnes sjezdovka neuplave.
Nyní náhradní program, soutěže v tělocvičně. Odpoledne aquapark a procházka. Potom nákupy. Zdravím z deštivého Lipna.
Dopoledne probíhaly sportovní soutěže mezi družstvy ve stolním fotbálku a stolním tenise. Zapojili se všichni frekventanti.
Odpoledne výlet do Lipna. Jedna skupina se jde svlažit do místního aquaparku, druhá pokračuje ve výšlapu na vrchol Kramolín. V bazénu vede protiproud a vířivka kam se v jedné chvíli přemístila celá plavací skupina. Možná vytvořila český rekord v obsazení vířivky. Budeme muset napsat do Pelhřimova a zapsat tento výkon do knihy rekordů České republiky. Turisti svižně stoupají k vrcholu, ředitel evidentně nestačí a supí za skupinou. Pozitiva – neprší, na sjezdovkách v areálu je relativně dost sněhu. Zítra tu budeme lyžovat. Skipasy objednány. Výlet na vrchol je zakončen prohlídkou atrakce Stezka v korunách stromů.
Po návratu z vycházky a ukončení plavání se scházíme u lipenského supermarketu. Nákupy, nákupy, nákupy… Dnes je asi největší kuriozitou vanička se zmrzlinou, nakládaná kukuřice a sterilované okurky. Po nákupu se spokojeně a s plnými batohy vracíme na základnu. V autobuse probíhá první degustace nakoupených pochutin. Nebyl oběd na Hochfichtu, děti musí doplnit chybějící energii.
Po krátké přestávce pokračují sportovní klání v tělocvičně. Nejoblíbenějším jídlem k večeři buchtičky se šodó. Ve fotogalerii by se zítra měl objevit jídelní lístek. Uděláte si tak představu o nabídce jídel.
Po večeři několik kritických chvilek, o kterých se nechci detailně rozepisovat. Pěkně mi hnuly žlučí některé z vašich dětí. Je těch nevycválaných jenom pár, ale výkon mají slušný. Vlastně ani nevím, zda jsem oblíbené úsloví použil správně, protože již nemám žlučník. Tak jinak, skoro mi praskla žilka. Raději jsem si neměřil krevní tlak, hodnoty by asi byly mimo měrnou jednotku… Byla to taková těžká půlhodinka, ale přežil jsem a se skřípěním zubů ji zvládli i dotyční pobertové a poberťačky. Mám obavu, že mi virtuálně u mobilu vypichují oči. Jsem totiž nepřiměřeně nespravedlivý. Myslím, že i wodo se dá dnes dělat virtuálně tak jako většina jiných věcí. Určitě je na to nějaká apka.
Další část večera probíhá klidněji. Ve 22:00 večerka.
Zítra opět lyžování. Snad se při tom pořádně unaví…
Upozornění – v sobotu vyrazíme z Lipna již po snídani. Takže do Rudné bychom měli dorazit po obědě. Čas budeme postupně upřesňovat.
Pátek
Budíček v 7:30, v 8:00 snídaně. Jedeme na Lipno a tam jsme za pár minut, tak proč se honit. Každá půlhodina spánku navíc tělu prospívá. Mělo to jen jednu chybu, zapomněl jsem to při brífingu sdělit lyžařům. Takže ráno v 7:15 stojí u jídelny pár hladovců. Naštěstí je zachytila paní učitelka při buzení. Takže sory chybička se vloudila, dotyčným se omlouvám. Stane se mi to jednou za deset let. Takže vzhledem k mému věku se již nebude opakovat. Snad nebudu muset za pár týdnů psát, že se to stane pouze jednou za pět let… Uvidíme.
Před devátou jsme na LIPNĚ. Sníh tam ještě pořád je. Odcházím vyzvednout skipasy k pokladnám, jsou připraveny, převzetí trvá pár minut. Děkuji do Rudná asistentce, která to zařídila.
Čeká nás poslední den lyžování. V devět jsme na svahu. Sjezdovky upraveny, pista přiměřeně tvrdá. Během dne však sníh měkne a na pohled, díky relativně vysokým teplotám, znatelně ubývá. Jediné co kazí dojem je ranní hustá a vlhká mlha.
Družstva se rozprostřela po areálu, mimo nás je na svahu pouze jedna škola. Ostatních lyžařů je pomálu. Být o trochu více sněhu byla by to paráda, ale i tak jsem rádi za další lyžoden. Naši mírně pokročilí sjedou párkrát Jezerní, osvěží si jízdu na sedačce, můžeme pokročit do vyššího levlu. Absolvujeme jízdy na sjezdovce u Yettiho. Ostatní družstva kolem nás sviští a užívají si rychlou jízdu. Pár pádů lyžaři všech kategorií zažijí, ale naštěstí se to obešlo bez zranění. Kolem půl jedné vyhlašujeme přestávku. Polovina lyžařů míří pod dozorem k autobusu, ostatní se občerstvují v bufetu na vrcholu Kramolín. Instruktoři se občerstvují v Horském hotelu, kam jezdí na lyže první stupeň. Zdravíme se s majitelem panem Benešem a probíráme strategii na budoucí kurzy.
Před druhou probíhá společné focení. Pokračujeme v dalším lyžování. Svahy změkly, sněhu ubývá. Využíváme našich dovedností a lyžujeme slalomy mezi místy kde sníh chybí. Poslední lyžování je vždy rizikové. Lepší lyžaři se předvádí a ti slabší si myslí, že už všechno umí. Navíc panuje taková bezstarostná nálada. Tentokrát se moje oblíbená červená čtyřka baví tím, že si hází hůlky pod vlek. Sice jsem to důrazně zakázal, ale ovládejte na dálku tyto nevybouřené puberťačky. Nakonec poškodily hlavně členy svého družstva, které musí čekat až si pro ně do lesa dojdou. Strašná sranda…
Po třetí se vracíme k autobusu. Přezouváme, balíme lyže, vracíme skipasy. Vše v pořádku. Odjíždíme na hotel. Následuje krátká hygienická pauza a hurá na diskotéku. Tentokrát před večeří. Naši kolegové z Rakovníka využijí tělocvičnu po večeři, my před večeří. Z diskosíně duní muzika a je slyšet staré i nové osvědčené hity. Úroveň tanečníků i zapojení je různé, od aktivních až po ty zcela pasivní. Tanec by byl pro ně krutý trest a to ten individuální, o tom párovém ani nemluvě. Nicméně nakonec tam většina vydržela ty dvě a půl povolené hodiny. Sláva, je to za námi.
Večeře. Vítězí žemlovka.
Večer u křesílek závěrečná porada a pokyny, vyhodnocení kurzu, odměnění vítězů. Končíme, snad poslední noc překonáme.
Ještě jedna typická lyžařská příhoda. Vrátíme se z lyžování, děti si mají dát věci sušit. Jeden z instruktorů kontroluje tyto činnosti. V jednom pokoji narazí na tašku s botami, která je zavřená v ní zcela mokré lyžařské boty. Hledá majitele. Po chvilce se dotyčný přizná. Následuje zajímavý rozhovor.
„Proč si boty nedal sušit?“, ptá se instruktor. „Mně se ty boty do tašky špatně strkají,“ říká hoch. „A jak to souvisí s tím, že je boty potřeba usušit. Budou ráno mokré.“ Chlapec chvíli přemýšlí a hledá argumenty: „Ale zítra nejdeme lyžovat,“ argumentuje. „Pojedeme pozítří a ty budeš mít boty vlhké a budou ti v nich nohy čvachtat, ponožky budou taky mokré. Ale ty je vysuší“, říká borec. „Aha, ty si je během dne vyměníš? Máš náhradní? Proč bych je měnil? Protože budeš mít mokré nohy. Nebudu. Jenom ponožky budou mokré…“ Železná logika a s tou nelze než souhlasit. Argumentace je ukončena. Instruktor vyndá boty z tašky a dá je sušit. Lyžař na něj udiveně zírá. Situace je vyřešena.
Možná to příště také zvládne.
Z takových drobných perliček se skládá celý den a týká se všech instruktorů. Udržuje nás to ve střehu a duševní svěžesti. Děkujeme děti.
Končíme, běží poslední noc, zatím je podezřele klidná. Překvapí nás vaše děti? Těšte se, zítra respektive dnes je máte doma.
Sobota
Noc proběhla na můj vkus až příliš klidně. Budíček v 7:30, snídaně v 8:00. Balení, vyklízení pokojů, předávání pokojů, nakládání věcí do autobusu. Všechny činnosti probíhaly celkem v poklidu. Trochu problémy měl pokoj osmáků včera oceněných za nejlepší úklid, zřejmě většinu drobných odpadků ukrývali systematicky pod postele. Nakonec se podařilo vše vysbírat a vyzobat, dostali svolení k opuštění ubikace. S balením trochu zápolil jeden hoch z pokoje 30, ale nakonec i on dokázal posbírat všechny své věci a s některými volně loženými se dostal do autobusu. Nezklamaly dívky z pokoje č.3., opět se ukázalo, že je nemáme rádi, když jsme po nich požadovali klíč od pokoje. Že by se slečny obtěžovaly od pokoje předat nám klíč, je ani nenapadlo. Nakonec se jej Honzovi podařilo najít zapadlý za skříňkou. Ale dle jejich logiky jsme jim ho tam hodili schválně, podobně jako nasyslené kávové lžičky. Ty tam musely zůstat po minulém kurzu. Těžko jim vysvětlovat, že ten náš byl po několika měsících první. Já pobyt s nimi přežil, žádný další s nimi již absolvovat nebudu, příští rok nás opustí, ale jejich pečovatele docela lituji. Nicméně každý z nás sklízí co zasil…
Loučíme se s majitelem hotelu a zaměstnanci. Snad se tento rok ještě v březnu potkáme. V této chvíli je areál na Hochfichtu, podobně jako jiné areály v Česku a v Evropě uzavřen.
V devět vyrážíme k domovu. Děláme jednu zastávku na benzince u Mitrovic. Občerstvení, toalety, útok na McDonalds. Vzdálenost do Rudné 60 minut. Ve 12:30 přijíždíme ke škole. Děkujeme řidiči za bezpečnou jízdu. Vykládáme, rodiče si odvádí děti. U autobusu zbyla pouze jedna přilba. Zapomnětlivec ji může v pondělí vyzvednout na recepci.
Máme za sebou první kurz v roce 2023. Lyžování nebylo ideální, ale na podmínky, které v horských střediscích panují to ještě ušlo. Během kurzu se nikomu nic nestalo a nikdo neonemocněl. To je skoro zázrak v době chřipkové epidemie. Uvidíme kolik dětí přijde v pondělí 9.1.2023 do školy.
Děkuji všem instruktorům za odvedenou práci. Snad se ještě v budoucnosti u lyžování setkáme.
V tomto roce nás čeká ještě kurz se čtvrťáky v únoru a snad na konci března odložený kurz pro druhou skupinu sedmáků. Doufejme, že k nám bude příroda milostivá.
Pavel Kasal, v Rudné 8.1.2023.
