Zpráva dne: LYŽUJEME, LYŽUJEME, LYŽUJEME (aktualizováno 4.1.2022 ve 13,10 hod)
——————————————————————————————————————————–
Vážení rodiče, vážení frekventanti, příznivci lyžařských kurzů, široká veřejnosti,
fakticky po 730 dnech usedám k počítači a připravuji se psát tradiční zpravodajství.
Co se stalo v mezidobí, víte, takže se o tom nebudu rozepisovat. Je to neuvěřitelné, jsme zpátky na horách. Sice o dva roky starší a trochu více opotřebovaní, ale jako vždy plní elánu a odhodlání postarat se o vaše děti. Z hlediska elánu, píši spíše o mých mladších kolegyních a instruktorech. Já to asi urvu vůlí…
Jako v minulých letech si vás dovolím poprosit o shovívavost. K mému „blogu“ usedám zpravidla po půlnoci, po celodenní radostné práci s dětmi, po mnoha impulsech na našich svazích, mé oči jsou mírně unaveny a i mysl již není úplně jasná. A hlavně mé prsty běhají po klávesnici rychlostí blesku. Píši jako každý profesionál všemi šesti někdy jenom pěti prsty a občas se levá a pravá hemisféra nemohou domluvit. Takže za nějaký překlep, chybějící čárku ve složitém souvětí a neznámé slovo v daném kontextu se předem omlouvám.
Neděle
Možná se divíte proč začínám dnem, který ještě není součástí naší výpravy, hned to vysvětlím. Jako každá akce i tato se musí připravit, naplánovat, materiálně zajistit, „zmenežovat“. Navíc do organizace vnáší větší pohodu kovidová opatření. Takže v neděli valná část účastníků absolvovala oblíbený PCR test. Za tuto akci všem rodičům i dětem mnohokrát děkuji. Je ovšem velmi podezřelé, že všichni testovaní mají negativní výsledky a nikdo není nemocný. Na kurzy již pár let jezdím, ale ještě se mi nestalo, že by se na poslední chvíli nikdo neodhlásil. Asi vůle účastníků je silnější než kovid nebo respirační nemoci včetně chřipky. Snad nám to vydrží celý týden. Předpověď není úplně ideální.
Zřejmě opravdu platí pořekadlo, které jsem zaslechl i v neděli večer v zajímavém filmu Šarlatán. Dovolím si volně parafrázovat: „Věř a tvá vůle tě uzdraví.“
Pondělí
Ráno 8:15 – 8:30 nakládáme, kontrolujeme doklady, „vytíráme“ ty bez testu nebo bez výsledku. Sláva všichni negativní. V jednu chvíli jsem se bál, že to bude jako při odletu na Ruzyni. Budeme mít naloženo, poslední testovaný bude pozitivní a my budeme hledat zavazadla toho nešťastníka. Ne tedy v letadle, ale v autobuse. Oceňuji, že někteří prozíraví rodiče čekali s nakládkou až po výsledcích testu. Mimochodem, dnes ve škole naše někdy tolik opovrhované antigenní testy odhalili tři pozitivní ze zhruba 880 testovaných. Dva z nich jsou již potvrzeny i PCR. Za pomoc při testování děkujeme paní Dejmové.
Krátce po deváté vyjíždíme vstříc dobrodružství. Cesta ubíhá nebývale klidně, žádné zácpy, žádné kolony, asi všichni mají HOME OFFICE. Nebo je to tím termínem, v pondělí ráno všude pusto prázdno. Po cestě se střídá jarní počasí, chvilku prší, chvilku svítí sluníčko, chvíli je zataženo. Tradiční zastávka v Budějicích na Molce. Vyčurat, nakoupit a pokračujeme. Po dvanácté přistáváme v Přední Výtoni. Pohled na sjezdovky ve Frymburku a na Lipně není moc optimistický. Ve Frymburku mají nastříkáno u lesa a pár lidí tam bloudilo. Na Lipně je pocukrovaná Jezerní sjezdovka možná z poloviny. Na webu píší 50 cm sněhu. Kde mají tu sněhoměrnou lať strčenou nevím. Raději to nechci popisovat…
Ubytování jako vždy rychle a s elegancí. Přiznám se, že o tom s dětmi moc nediskutuji. Ti, kteří mají skupiny odpovídající počtu volných lůžek jsou ubytování v cuku letu. Tam, kde to trochu drhne, rozhoduji direktivně. Ale dnes to bylo v poho, ani jsme nestříhali kámen, nůžky, papír, netahali černou známku nebo krátkou zápalku. Ubytovat, drobně vybalit, připravit se na první lyže.
Ve 13:30 jdeme na to. Rozdáváme skipasy, udělujeme instrukce a odcházíme do autobusu. Zrovna venku leje jako z konve. To bude pohoda. Po dvaceti minutách jsme na horním parkovišti u nového vleku. O parkovací místa se nepereme. Mimo náš autobus jsou tam čtyři auta, z toho minimálně dvě obsluhy. Vybalujeme, přezouváme, užíváme si blátíčka. Začátečníci si berou snowblady a jedeme skibusem k hlavní pokladně do kidsparku, vlastně foxparku s maskotem lišáka.
Větší skupina se přemisťuje k nové dvousedačce. Mezitím se ukáže, že jeden ze začátečníků se zapomněl přihlásit. Přiveze mi jej náš autobus. Vše jsme schopni vyřešit elegantně. Již při nasazování lyží se ukazuje, že někde nebylo seřízení nebo domácí trénink úplně ideální. Vyhrává lyžař, který se snaží nacpat do vázání botu o zhruba 3 cm delší. Že se srazí prádlo v pračce jsem už slyšel, sám prát neumím. Ale, že se srazí vázání, to je pro mne novinka. Nicméně, pořád se učíme nové věci. Snad to u těch lyží nebude pokračovat. Nerad bych jej domů přivezl s lyžemi velikosti těch, za mého mládí měli na špičkách sněhuláka. Budeme je sledovat. Vázání upraveno, můžeme pokračovat. Jedna ze slečen zjistila, že má dvě ruce – pravou a levou. Zatím byla zvyklá na to, že má obě pravé nebo levé? Ptáte se proč? Inu rukavice mají pouze jednu orientaci. Statečně navlékla pravou na levou nebo levou na pravou a pokračuje v jízdě.
Postupně dochází k dělení lyžařů do družstev. Je to trochu souboj s přírodou a to jak dole na podložce, sněhu je opravdu málo, tak nahoře – prší. Naštěstí se během půlhodinky vyčasilo, příroda k nám byla milostivá a počasí se umoudřilo. Cíl byl splněn, družstva rozdělena. Já se začátečníky začínám v onom foxparku. Ani jeden z nich prý nikdy nelyžoval. Nevím, zda to je mým kouzlem osobnosti, malými lyžemi, které až na jednoho dostali nebo jejich šikovností. Za hodinku sjíždí cvičný svah samostatně, na koberci jsou přeborníci i slalom zvládnou. Inu, máme nové lyžaře. Mámo, táto, já lyžuju a je to super. Máme dobrý základ, zítra můžeme na velký vlek.
Zítra musíme na velký vlek, ono nám ani nic jiného nezbyde. Vylepšování skiareálu, podřizování se vlastníků jejich lyžařské škole, začíná být na Lipně obludné. Jezdíme sem řadu let, možná dvacet. Ale aby pro veřejnost vyčlenili sotva čtvrtinu cvičného kopce už je podle mne za hranou. Za skipasy jsme zaplatili něco přes sto tisíc. Za ty roky jsme do pokladny areálu odvedli skoro 1,5 milionu, ale vypadá to, že běžná klientela zdejší bossy obtěžuje. Vše pro vlastní lyžařskou školu. Pak úplně nechápu, proč u COOPu postavili nový hotel a výstavba na Lipně se dále zahušťuje. Tam kde býval borovicový les, nejprve musel vyrůst nepostradatelný olympijský park – olympiáda v Riu, dnes tam rostou mohutné ubytovací kapacity. Až bude hezky, bude sníh a on bude, nebude na Lipnu k hnutí. A vzhledem ke zvolené strategii vám nezbyde než se stát frekventanty lyžařské školy, protože i u vleků kdekoli mají přednost. Bývalo to takové přiměřené středisko pro lyžování s malými dětmi. Teď se to tváří jako Aspen nebo Kitzbühel, pravda chybí jim ty hory. Možná je v plánu, je taky postavit a zabetonovat. Bylo by to potřeba. Omlouvám se, za můj, možná až moc žlučovitý komentář.
Pohoda, dnes tady nikdo není. Není sníh a je parádní počasí. Chvílemi prší. Mimo nás ještě jedna škola a třetí snad v horském hotelu Kramolín. Auta na parkovišti do dvaceti. Po půl páté máme naloženo. Ti zručnější lyžaři se k nám prokličkovali po Jezerní sjezdovce. Paní u poklady v poledne vyhrožovala, že ji možná zavřou, uvidíme. Dnes jezdila. Odjíždíme do hotelu. Cesta v pohodě, opět se rozpršelo, to už nám nevadí.
V 17:45 večeře. Dnes hovězí polévka s nudlemi. Bramborová kaše, rýže, sekaná, kuřecí maso na houbách, vařená zelenina, zeleninový salát, moučník – bublanina s třešněmi. Snad jsem na nic nezapomněl. Každý si může vybrat podle libosti, klidně si dát všechno. Fajnšmekři nepohrdli moučníkem. Konzumace slabá, zásoby z domova to jistí. Zítra to bude určitě lepší.
Po večeři nezbytné školení bezpečnosti, organizační pokyny, seznámení s průběhem kurzu, atd. Poté osobní volno. Zase je to nezvyklé, následuje klid a pohoda. Žádné dupání, běhání, mlácení dveřmi. Opravdu velmi podezřelé. A co víc, po večerce klid. To jsem ještě nezažil. Buď jsou ty děti tak dobře vychované nebo mi něco zásadního uniká. Uvidíme, co nám přinesou noci příští.
Přeji dobré ráno, dobrou noc, dobré poledne, podle toho, kdy čtete. Dejte si k tomu kávičku a udělejte si pohodu, teď myslím ty dospělé. Bohužel na nových webových stránkách nemáme počitadlo, takže neuvidím kolik lidí čte. Většinou se mi stávalo, když jsem končil a nyní je 2:00 (doufám, že nečte moje žena), že to někdo za pár minut otevřel. Možná naši školní hackři nebo pařiči. Tímto zdravím vás ostatní, moji žáci milí.
Úterý
Po klidné noci, klidné ráno. V 7:30 budíček, v 8:00 snídaně. Kontrola pokojů. Nevídané, všechny pokoje mají sluníčko. To se nám ještě nikdy nestalo. Velká pochvala. Opravdu jakási speciální skupina. Tím dobré zprávy končí.
Jak říká klasik v jednom českém filmu: „A chčije a chčije.“ Prší tady slušně. odkládáme odjezd na sjezdovku na 11. hodinu, ta jak se ví, rozhodne. Ale ať již bude jakkoliv, má tedy intenzita deště trochu polevit v 11:00 odjíždíme lyžovat. Aspoň na hodinku, dvě, možná tři. Pak je naplánován útok na místní supermarket COOP.
Po snídaní seznamovací hra v tělocvičně a pár dalších her bez mobilu, jen tak face to face. Novinka pro některé, ale vypadá to, že se bavili. V hádaní věcí a osobností porazily holky na hlavu kluky. Asi měli hoši své dny a příště se to otočí. Drobná noticka, trojici děvčat se zpožďují hodiny v mobilu. Chtělo by jim to pořídit nějaký slušný stroj, aby se jim kolečka zase točila správně, páč přišly dívky na sraz pozdě. Možná výpadek ve Frankfurtu nebo porucha systému GSM, ale jen u této trojice. Zvláštní, jak je ta technika nedokonalá, ale tady na horách se může stát cokoli.
Doufáme v lepší povětrnost. Přeji všem dobrou svačinu, případně kafíčko.
LYŽUJEME!!!!!!!! LYŽUJEME!!!!!!!! LYŽUJEME!!!!!!!!
I v tom dnešním deštivém dnu jsme splnili plán a lyžovali. Chvilkami to vypadalo jako na koupališti, protože voda byla všude, ale postupně se situace zlepšovala, několikrát dokonce vykouklo sluníčko. Slunečné snímky možná uvidíte ve fotogalerii. Mí začátečníci se činili. Naučili se sami jezdit na sedačce, nastupovat i vystupovat. Může se to zdát jako detail, ale pro človíčky, kteří stáli včera poprvé na lyžích je to obrovský úspěch. Bez pádů se to neobešlo, ale vytrvali. Většinu odpoledne jsme strávili na Lipenské sjezdovce. Je přiměřená našim dovednostem a měli jsme ji samy pro sebe. Jiní blázni tam nebyli. Asi při čtvrté jízdě to všichni zvládli bez pádu. Super. Pochvala. Po nabrání zkušeností jsme se vydali na další sjezdovku areálu – Vyhlídku. Trošku to při jejím sjíždění dřelo, ale zdolali jsme další nástrahu. Na závěr dali pár jízd na Lipenské a před třetí se vracíme do autobusu.
Zkušenější družstva lyžovala zejména na Vyhlídce a na Dámské kolem Yettiho. To jsou v podstatě všechny sjezdovky, které dnes byly otevřeny. Jedna ze slečen zvolila velmi vhodné rukavice. Vzala si apartní pletené, ty lyžařské pro jistotu nechala na hotelu. Má je nové a nerada by si je namočila… Mělo to jednu velkou výhodu, pletené se dali skvěle ždímat. Část lyžařů dnes navštívila kdysi legendární a kultovní restauraci u Yettiho. Genius loci zničila skvělá rekonstrukce. Pořád jsem nechápal proč to udělali. Dnes jsem to pochopil, středisko a la Aspen a také ceny jako v Aspenu. Ale to platí v celém areálu a asi v celém Lipně. Ceny opravdu velmi překračují inflační tlak a zvýšení cen energie. Takový typický nápoj pro děti svařák cca 80,- Kč, podobně hranolky cca 100,- a můžu pokračovat. Jediné štěstí, že zatím za ohřátí a drobné usušení u Yettiho se zatím neplatí. Stále ještě restaurace poskytuje azyl lyžařům.
Během dne se děti osmělují a dochází ke komunikaci s instruktory. Některé odvážné slečny nasadily silné kalibry. Od tykání, po vysvětlení, že ony mají pravdu až po používání typických ženských zbraní. „My jsme šíleně unavené, mokré atd…“ Jen co dorazí do restaurantu veškeré bolístky a únava je pryč. Já to říkám už léta, otevřete dveře do hospody a jste v léčebně. Jedinou nevýhodou je, že účet nejde na pojišťovnu. Dnes se to znovu potvrdilo, lékař léčí, hospoda uzdravuje.
Postupně kolem třetí se družstva stahují do autobusu. Vidím kolem sebe spokojené tváře. Sice jsou všichni o pár kilo vlhčí, ale lyžování nebylo nakonec tak tragické a zítra má sněžit…
Odjíždíme na nákup do COOP. Pití, brambůrky a další oblíbený sortiment. Trochu jsme rozladili paní pokladní, asi u 40. našeho nakupujícího přišla o drobné. To víte stovky, dvoustovky, pětistovky jen pršely. Ale nebojte se drobně nerudná paní pokladní, zítra maximálně ve čtvrtek se vám drobné kulaté penízky vrátí zpět. Nejsme tady naposledy.
Kolem čtvrté přijíždíme na hotel. Sušit, sušit, sušit je heslem dne. Instrukce, jak na to, děti dostaly, jak budou úspěšné, se ukáže zítra.
Večeře v tradiční čas. Výborná gulášová polévka s pečivem, svíčková s knedlíkem a brusinky, špagety se třemi druhy omáček, moučník – cvibuk*. Omlouvám se, ale při své stařecké demenci si nemohu vzpomenout, jak se to řekne česky. Tak této buchtě říkala má babička, mělo by to být hanácky, ale asi je to spíš německy. Můžete hádat o co šlo.
Po večeři hry v tělocvičně. Tentokrát program vedou zkušení instruktoři. Na rozehřátí elektrika. Potom tichá pošta. Zajímavá stará a oblíbená hra. Někteří možná trpěli nedoslýchavostí nebo soused šumloval. První slovo ROLBAŘ – výsledky herbář, chroubař, Kája Vancl. Kde vzali to poslední řešení nevím. Jedná se o skvělou transpozici nebo permutaci prvního řádu. Druhý úkol – ROZMRZELÝ ŘEDITEL – výsledky – rozmazlený ředitel, rozmrzlá ředitelna, rozvrzaný ředitel, rozprsklý ředitel. Jedno lepší než druhé, je vidět, že mne děti mají rády. Poslední úkol je moc dlouhý, vynechám. Následují další hry. Nakonec se mládež vydržela bavit skoro dvě hodiny. Mobil netřeba.
Po skončení her, se kolem pana učitele postavila skupina dívek a informovala jej o svých plánech. Původně snad mělo jít o to, že jedna z dívek chce přesunout do jiného družstva. Nakonec se však pan učitel dozvěděl, jak to mají slečny naplánovány s hledáním životního partnera. Jak bude probíhat jejich plánované rodičovství a další etapy jejich dospělého života. Ukázalo se, že dívky to mají slušně promyšleno. V tomto věku věc nevídaná. Pan učitel má pochvalu, nejen výuka lyžování, organizování her, ale i mezipředmětové vztahy – rodinná výchova a výchova k rodičovství. Skvěle, jen tak dál.
Celebrity. Ty se tady hojně vyskytují. Jednak my z Rudné a pak sem tam nějaké televizní, herecké nebo sportovní. Největší štěstí na ně má paní učitelka. Před pár lety vyrazila na kávu s Alešem Valentou. Včera se zase ocitla tváří v tvář s Romanem Vojtkem. Ale byla z toho tak překvapená, že nedala ani selfíčko, ani podpis. No prostě nejsme ty dnešní digitální děti. Ty by určitě zvládly oboje a ještě krátké video na TIK TOK. Pravda, ani já jsem na posledním Lipně nebyl moc pohotový. Po celou dobu v aquaparku s námi byla nějaká povědomá tvář. Nebyl jsem schopen ji nikam zařadit. Po hodné chvíli jsem si řekl, že je to nějaká naše bývalá nesmělá žákyně. Mile se na mne usmívala, ale neoslovila mne. Měla s sebou malou dcerku. Při prvním lockdownu a sledování filmu Pelíšky jsem si vzpomněl. Vždyť to byla Jindřiška (Kristýna Badinková Nováková) ty troubo…
Když jsem u těch osobností. Naše vaše děti neznají největšího českého virtuálního hrdinu a největšího Čecha Járu Cimermana. To nechápu.
Čekáme sníh, snad přijde. Dobrou noc, dobré ráno, dobré poledne. Úterý je za námi bez ztráty kytičky.
Jedna školní, interní na závěr. Pokud někdo neví co je to ZT, zeptejte se. Používám i spoustu jiných zkratek, namátkou TK, ŽK, PR, TH, TU, FKSP, TV, JU, UJ, DÚ ze starších ROH, PVS, DÚ, ST, DBK, VÚ, PS, PVC,…
Středa
Zásadní zpráva dnešního rána – venku poletuje sníh. Hurá.
Po snídani odjezd v 9:15 na lyže. Na Lipně drobně sněží, teplota kolem nuly. Již to tady vypadá jako v zimě na horách. Snad postupně otevřou další sjezdovky.
Po příjezdu do areálu nás čeká nemilé překvapení, jezdí pouze jeden vlek a otevřena je jen jedna sjezdovka. Sice drobně sněží, ale včerejší déšť prý poškodil další sjezdovky natolik, že je není možné používat…
Zpočátku se lyžuje celkem v pohodě, postupně jak přijíždějí klienti místní lyžařské školy se situace stává složitější. Malí lyžaři mají přednost na vleku. Jsou tady asi 3 – 4 družstva, vlek i sjezdovka jsou relativně krátké, takže než se dostaneme k vleku oni to zvládnou třeba i třikrát vyjet nahoru a dolů. Volíme různé alternativní přístupy. Jako za mých mladých let stoupají nejzdatnější družstva sjezdovkou. Jednička si dokonce vyšlápla až na sjezdovku Vyhlídka. Při tom probíhají různá cvičení a nácviky. Děti situaci úplně neřeší. Lyžují, nás dospělé to trochu štve. Podle mého je to od majitelů areálu slušná bezohlednost. Myslím, že v této chvíli by si všichni lyžaři zasloužili stejnou možnost lyžování. Naštěstí skupiny odchází na oběd, lanovka se opět uvolňuje. Podobná situace nastává krátce po druhé. Lyžujeme zhruba do půl třetí, odcházíme. Nebylo to úplně ideální, ale lyžovali jsme. Jako věční optimisté věříme, že to zítra bude lepší.
Po těžké práci zasloužená odměna, návštěva COOPu. Po návratu na hotel probíhají v tělocvičně sportovní klání.
Večeře – hovězí polévka, hranolky, brambor, kuřecí řízky, gnochi se špenátem a houbami, zeleninový salát, teplá kukuřice, dezert – tvarohová buchta.
Po večeři krátké poučení o další organizaci, poté osobní volno.
Pro zdravotní indispozici musela domů odjet Lucie. Lucie zdravíme tě z Lipna a přejeme brzké zotavení. Rodičům děkujeme za rychlý transport.
Nyní v noci je vidět na webkamerách, že probíhá intenzivní zasněžování, které dovolila nižší venkovní teplota. Snad se podaří zítra zprovoznit aspoň jednu další sjezdovku. Přírodního sněhu napadlo pouze pár milimetrů a pocukrovalo krajinu.
Čtvrtek
Dnešní den začal překvapením. Skřivan zaspal. Není divu venku mrzne, a to se ani skřivánkovi nechce do zimy budit děti. Přitom ráno vypadá optimisticky, venku poletuje sníh, mrzne a na Kramolíně běžela celou noc děla. Přes drobné ranní klopýtnutí se včas scházíme u snídaně. Děti snídají, my řešíme strategii dnešního lyžování, protože vedení střediska nechává otevřenu i dnes jedinou sjezdovku. Rozhodneme se k odkladu k odjezdu na lyžování. Během dne se ukázala naše taktika správná.
Takže po snídani se scházíme v tělocvičně a pokračujeme v sérii her. Na lyžování odjíždíme v jedenáct. Při příjezdu na horní parkoviště zjišťujeme, že je plné osobáků a my zaujímáme třetí místo mezi autobusy. No to bude mazec. Před odchodem na sjezdovku jedna z našich frekventantek smutně obchází autobus, zbyly na ní boty asi o čtyři čísla větší. Po dobré spolupráci s instruktory nakonec objevuje svoje boty. Bohužel jeden z kluků si vzal vak aniž by zkontroloval jeho obsah. Když se dívka obuje, nastává další problém nemá své hole. To je na jednu slečnu už dost. Zůstaly tam hůlky asi o dvacet centimetrů větší než by potřebovala. Následuje další hledání. Hůlky jsou nakonec nalezeny na svahu u jednoho kolegy, který pokud je chce používat, musí jezdit v předklonu. Jsou to tvoje hole? Ne“, zní odpověď. Nechápeme. „Proč jsi si je vzal? Jiné tam nebyly. Ale nejsou tvoje? Ne“, udivující logika…
Po ránu jsem byl jedním z manažerů střediska ujištěn, že se nebude opakovat situace ze včerejška a klienti lyžařské školy nebudou používat zvláštní přístup. Zjišťuji, že slibem nikoho neurazíte. Slib neplatí, koridor je vytvořen a včerejší praxe pokračuje. Instruktor lyžařské školy v červeném, který podle svého mínění spravedlivě míchá lyžaře, vůbec nechápe mé drobné rozhořčení. Vždyˇ%t je přece staví do zipu jedna dvojice lyžařská škola, jedna dvojice plebs. Trochu mu uniká skutečnost, že lyžařská škola předjede tu kolonu o desítku kilometrů. To je obrazné přirovnání k dopravní situaci na D1. Fronta cca 100 – 150 m se trpělivě posunuje, lyžařská škola přijede rovnou ke křížení… Tzn, že ve vrcholné délce fronty my čekáme 32 minut, kdežto lyžaři a instruktoři lyžařské školy cca 2 minuty. Síly jsou spravedlivě vyrovnány, aspoň podle Honzy, to je onen empatický a asertivní instruktor v červeném. Po chvíli to nevydrží Jirka a jde to s Honzou řešit, o pár desítek minut o situaci s Honzou diskutuje i pan učitel. Naštěstí zvolený čas příjezdu na sjezdovku byl vybrán kvalifikovaně. Během půl hodinky lyžařské školy odchází na oběd a fronta se nyní pohybuje mnohem svižněji.
Během hodinky se vystřídá několik typů počasí. Začínáme pod mrakem, pak se rozsvítí sluníčko, vzápětí se přižene intenzivní sněhová přeháňka, následuje sluníčko. Během sněhové vánice si jeden z našich lyžařů stěžuje, že má halucinace. „Jak se to projevuje? Mám mžitky před očima.“ Je mu okamžitě poskytnuta odborná pomoc. Dostává pití as tyčinku ze zásob instruktora. Když sní půl tyčinky, s klidem oznamuje panu instruktorovi: „Když ta tyčinka je s kokosem a ten já nerad.“ Je jasné, že je po halucinacích a první pomoc splnila účel. Jen teď najít nějakou tyčinku bez kokosu….
Při stání ve frontě také cvičíme cizí jazyky. Snažíme se vysvětlit přítomným německým a holandským lyžařům, že fronta má své zákonitosti, zařazujeme se na konec fronty ne na její začátek. Tváří se, že nerozumí, to je dobrá taktika. Nerozumíte, nemusíte respektovat pravidla, Já naopak skvěle rozumím ruské rodince. Tatínek s maminkou a dva synové 5 – 7 let. Přijíždí starší lyžař, jak se později ukáže dědeček této rodiny. Projede kolem vnuků a jeden upadne. Říká: „Dědo co děláš? Ty jsi mne porazil. Ale ne“, říká děti. Vzápětí vzpurného vnoučka ukázňuje maminka. „Neříkej to, dej si pozor, s dědou se tak nemluví.“ Maminko máte pochvalu, správně jste to řekla, máte moji podporu. Asi bych nemohl zmíněnou situaci citovat v ruštině, ale rozuměl jsem výborně. Takže si dávám pochvalu. Výborně Pavlíku:“Moloděc, chorašo.“ Ještě popíši jednu frontovou příhodu. Náš Honza popíjí u bufetu horký nápoj. Přichází lyžařka poněkud prostorově výraznější. Ptá se: „jak dlouho tady ještě budou ty školy? Celý den“, odpovídá obsluha. „No to je hrozný, já jsem je předjela a oni měli kecy, fakani. To je strašný“. Asi pražanda. Později se dozvídám, že naše děti na ni volaly: „My jsme tak malí, že nás paní lyžařka nevidí“. Hrůza, co si to dnešní nevychovaná mládež dovoluje. Proč bych je nemohla předjet.
Lyžujeme zhruba od 11 hodin skoro do půl čtvrté. Nyní máme na sjezdovce celkem volno. Po většinu času máme krásné slunečné počasí. První družstvo zkouší podjet sestavenou hrazdu, současně vyhodit sněhovou kouli, podjet překážku a kouli chytit. Jedné šikovné slečně se to podařilo na poprvé. Jirka bude solit, musí koupit výherní čokoládu. Jirka prohrál, předpokládal, že to nikdo nezvládne. Chyba lávky Jirko…
Vracíme se opět přes COOP, mírně unaveni a spokojeni.
Večeře – čočková polévka, žemlovka, špecle se zelím, rizoto i s okurčičkou a strouhaným sýrem, zeleninový salát. Dnes bohužel bez moučníku.
Po večeři nastává vrchol týdne – diskotéka. Chvíli trvá než se dýdžej naladí. Podařilo se. Některé dívky se upravily a vyšňořily. Úbor kluků je vyloženě slabší stránkou. Vede jeden hoch, který zatím neodložil svůj červený svetr. Má jej ke snídani, používá jej během dne při lyžování, současně v něm spí. Prostě univerzální lyžovačka, Disco se vydařila, frčely hity.
Dobrou noc
Pátek
Ráno dostávám zprávu od správce areálu, že bude otevřena další sjezdovka – Jezerní. Hurá, sice je to méně než jsme doufali, ale jako zkušení znalci prostředí víme, že máme vyhráno. Lyžařské školy a neznalí prostředí se přesunou na Jezerní a my na Lipenské budeme mít klid. Jak jsme si vykalkulovali, tak se stalo. Přijíždíme na parkoviště dva a nikdo nikde. Po pravdě jeden autobus, ale to je v pohodě. Musíme přerozdělit družstva, protože já zůstávám v hotelu s Vojtou pro kterého si jede maminka. Žádný problém, změny proběhnou v cuku letu a hurá na svah. I počasí nám přeje, sice nesvítí sluníčko, je pod mrakem, teplota kolem -3, slabý vítr. Podložka upravená a tvrdá. Společně s kolegy s druhé školy si užíváme prázdnou sjezdovku. Cvičíme, sjedeme svah a hned na vlek. Paráda. Po adrenalinu z předchozích dvou dnů to začíná být trochu nuda, ale sakra příjemná.
Mí začátečníci jezdí s paní učitelkou Hluchou a v jejím družstvu se okamžitě zabydlí. Těch pět co poprvé stáli v pondělí na lyžích si vede skvěle. Navíc chtějí lyžovat a učit se. Užívají si každou další jízdu. V poledne je paní učitelka musí ostrým příkazem přinutit k opuštění sjezdovky. Nechtějí odpočívat, ale lyžovat. Odpočinek je však potřeba. Mnozí z těch, co s námi letos vyjeli, skoro dva roky nic venku nedělali a začíná je zmáhat únava. Na druhou stranu máme v kolektivu i takové, kteří si zase náramně užívají přestávku. U sjezdovky je malý příjemný stánek. Jeden z našich lyžařů si kupuje gulášovou polévku, na to jak s chutí konzumuje, je radost se podívat. „Ta polévka je výborná paní učitelko,“ říká. „Dejte si.“ Paní učitelka je na rozpacích, nakonec volí jiné občerstvení. Ne tak náš strávník, sotva vychutná první porci, stojí u stánku a překvapivě se dožaduje další polévky,. No prostě, jen gurmán ocení kvalitní polévku…
Krátce po poledni si maminka vyzvedla Vojtu, vyráží k domovu. Na sjezdovce začíná druhá fáze. Je možné trénovat i jiné kousky, které běžně na plné sjezdovce nejsou možné. Vláčky, lidský slalom, točení se ve dvojicích. Instruktoři nacvičují balet na sněhu, sice pouze ve trojici, ale i tak je radost na ně koukat. naši mladí lyžaři nechtějí končit, ale nedá se nic dělat, v nejlepším je třeba odejít. takže kolem půl čtvrté balíme. To byl super lyžařský den. Přes COOP se vracíme na hotel. Přijíždíme po páté. Už je tma.
Já jsem se odpoledne po předání Vojty vydal na Lipno pěšky po cyklostezce. V posledních letech jsem po ní jel mnohokrát. Musím, ale říci, že zimní procházka kolem přehrady má své kouzlo. Člověk vidí zase zcela jiné věcí než ze sedla kola. Navíc jsem se pekelně soustředil na vodní hladinu. Proč? Během dopoledne jsem se dozvěděl na webu, že Roman Vojtek nepřijel na Lipno lyžovat, ale otužovat se. Tak jsem se těšil, že jej spatřím jak vylézá na některou z lipenských pláží po přeplavání přehrady napříč. Líbá mokrý písek a křičí: „Já su tak šťastné,“ podobně jako náš první plavec, který překonal kanál La Manche František Venclovský. Ať jsem se díval všemi směry tuto scénu jsem dnes nespatřil. Možná příště. Nebudu předstírat, nakonec jsem ušel 8,5 km a trochu mi to dalo zabrat. Ale zase si budu moci dát k večeři o jednu buchtičku se šodó více.
Dobrou noc
Sobota
Píši sobotní zpravodajství v neděli večer, vlastně již v pondělí po půlnoci. Účastníci se již o své zážitky doma podělili, já tak učiním nyní.
Za svou vytrvalost jsme byli odměněni. Všechny sjezdovky na Lipně, které jsou připraveny, otevřeli a spustili všechny lanovky. Jsem rád, že jsme vydrželi, protože během kritické středy jsem nabyl přesvědčení, že domů přijedeme v pátek. Lyžování jsme si užili náramně. Sjezdovky skoro prázdné a vleky bez front. Mí začátečníci se rozehřáli na Jezerní, potom pokračujeme na Dámskou a Vyhlídku. Před polednem, se po prosbě mých lyžařů. jedeme rozloučit na Lipenskou sjezdovku. Žádnou pauzu nechtějí. Lyžovat. lyžovat, jsou to vytrvalci. Hoši by si rádi prodloužili pobyt o týden. Jsem rád, že je lyžování chytlo a snad jsme k tomuto krásnému sportu přivedli několik nových oveček. V poslední doušce o mých začátečnících musím zmínit dvě neuvěřitelné věci. Kristýna, Kristýna a Natálie jezdí neuvěřitelně. Nikdo by nepoznal, že v pondělí stály poprvé na lyžích. Ale i kluci a Kamila se ohromně zlepšili, před všemi smekám. V pátek večer všechny instruktory pohladil po duši Tomáš, každému jednotlivě nám přišel poděkovat a ještě jsme dostali drobnou sladkost. Tomáši, děkujeme ti, snad jsme si to ani nezasloužili.
Podobně jako začátečníci lyžují i ostatní družstva, skoro bez zastávky jen pár lyžařů využilo na pár minut azyl u Yettiho. Svahy připraveny, vleky bez front, opakuji se já vím. Ve 13:00 se scházíme u autobusu, balíme nakládáme, vybíráme permanentky a dresy. Užili jsme si šest dnů lyžování. Úterý, středa i čtvrtek byly náročné nejen fyzicky, ale hlavně psychicky. Cíl byl splněn a bez úrazu. Dva naše účastníky jsme museli poslat domů. Doufám, že se jim daří dobře.
Poděkování patří instruktorům – paní učitelce Hluché a Vlčkové, panu učiteli Vanclovi a našim stálým externím instruktorům Honzovi Dejmovi a Jirkovi Šachovi. Bez jejich pomoci bych nebyl schopen kurz uspořádat. Děkuji.
Cesta domů proběhla v klidu. Trochu mne nadzvedli vaše děti po dojezdu do cíle. Ač jsem je prosil o úklid pod sedačkami, byla to katastrofa. takový nepořádek jsem ještě nezažil. Dobře ti tak řediteli, nekontroloval jsi, mohl jsi uklízet. navíc v autobuse zůstali jedny lyžařské kalhoty, jedna bunda, tři rukavice, jedna kartička pojištěnce. Sousedka dnes ráno našla i pas. Věci si můžete vyzvednout na recepci školy. je to marné, marné, marné, veškeré slovní domlouvání nepadá na úrodnou půdu. Ale nakonec musím konstatovat, že jsem prožil pouze dva kritické momenty na kurzu. První v pondělí v noci, když děvčata na třicítce vyrazila na spontánní apačskou výpravu. Určitě se vám sama doma pochlubí. Druhou po návratu. na kurz s 54 dětmi to zas není ta špatná bilance. Ještě v neděli večer před odjezdem jsem měl daleko větší chmury a obavy.
Dovolím si na závěr konstatovat, že lyžařský kurz se vydařil. Tímto končím toto zpravodajství a zahajuji nové na jiné vlně. V Aktivu máme deváťáky a osmáky, to už je jiná liga.
po*cvibach, cviboch, cvibak = třený piškot (zdroj google)
