ČTVRTEK
Do čtvrtečního rána se probouzíme velmi pozvolna, většina dětí při budíčku stále spí a dává jasně najevo, že by klidně ještě několik hodin pokračovala v regeneraci po náročném sportovním výkonu z předchozích dnů. U snídaně jeden z instruktorů zkušeným pohledem z okna vyhodnotí, že nás dnes čeká dobrá viditelnost. Jeho meteorologická předpověď vychází na jedničku.
Deset dobrovolníků má dnes na programu běžky, a tak je cestou na svah vysazujeme v běžkařském areálu Schöneben. Odtud během dopoledne zdolají přibližně šestikilometrovou trasu na Hochficht. Hned při výstupu z autobusu však jeden z běžkařů zjišťuje drobný, avšak zásadní detail – nemá běžky. Chvíli je usilovně hledá, než se přizná, že si vlastně není jistý, zda je do autobusu vůbec dal. Prý spoléhal, že mu je naložíme my. Optimismus mládí nezná hranic.
Na sjezdovkách mezitím šesté družstvo bez zaváhání sjíždí i červené tratě a zdokonaluje techniku oblouků při jízdě bez hůlek. Při nastupování na kotvu paní instruktorka sundává lyže a pomáhá dětem bezpečně nastoupit. Po odjezdu posledního z nich rychle nazouvá lyže, bere hůlky a vyráží za skupinou – vtom se však ozve zděšené volání německy mluvícího muže, který se rozbíhá za ní. A v tu chvíli jí to dochází: my přece jezdíme bez hůlek. Čí tedy jsou ty, které má v rukou? Ano, omylem si „vypůjčila“ hůlky jiného lyžaře, který si je nechal dole u vleku. Na horní stanici dochází k návratu sportovního vybavení, omluva zazní v perfektní angličtině a dotyčný bere celou situaci s úsměvem. Mezinárodní incident je tímto zažehnán.
Středisko je rozlehlé a málokdy se stává, aby se u jednoho vleku potkala dvě družstva. Dnes se to podařilo u Schwarzenberské sjezdovky – a aby toho nebylo málo, sedačková lanovka se náhle zastavuje. V hlavách nám běží všechny možné scénáře: někdo spadl? Je zraněný? Potřebuje pomoc? Nikoli. Přichází pan vlekař a na sedačku suverénně nakládá bedny plné ovoce a zeleniny, které odjíždějí do horní stanice. Zásobování má zjevně absolutní prioritu.
Díky krásnému počasí po obědě organizujeme společné focení v horní stanici kabinkové lanovky. Než se všichni shromáždí, rozjíždí se mezi dětmi intenzivní koulovačka. Několik koulí zasáhne i instruktory, a tak se do boje zapojují také oni. Vzniká tak sněhová bitva, v níž neexistují týmy, pouze všichni proti všem. Po focení lyžujeme až do posledního lana, zkrátka by byl hřích odcházet dříve.
V autobuse cestou na hotel pan instruktor vytváří QR kód ke společnému playlistu ve Spotify. Děti se připojují a přidávají jednu skladbu za druhou, takže vzniká hudební směs, kterou by žádný profesionální DJ nedokázal napodobit. Následně sledujeme film Kokosy na sněhu, což je po celodenním sportu ideální kombinace.
K večeři jsou houskové knedlíky s vepřovými výpečky a zelím. Někteří jedinci zjevně usoudili, že energetická rezerva na zítřek musí být maximální, a tak si přidávají. Následuje dramatický moment: pan číšník oznamuje, že aparatura na diskotéku je rozbitá. Prý ji poškodili hasiči a navíc chybí potřebný kabel. My se však nenecháme odradit. Kabely máme, technika je během pěti minut funkční a diskotéka může začít. Je možné, že žádní hasiči nebyli a kabel byl celou dobu v šuplíku a pan číšník chtěl mít zkrátka jen klid.
Jeden z instruktorů si na hlavu připevňuje čelovku a nasvěcuje diskokouli, aby byl zážitek skutečně kompletní. Jeden z deváťáků vychází z tanečního parketu celý udýchaný a prohlašuje, že jde o nejlepší diskotéku jeho života. Ve 20:43 přichází další skupina žáků, kteří nutně potřebují znát přesný čas. Domníváme se, že řeší délku diskotéky, ale ukazuje se, že chtějí sledovat fotbal: „Ještě sedmnáct minut a hraje Barcelona“. I na horách má světový sport své pevné místo.
Teď už se jde spát. Zítra nás čeká poslední lyžovačka.
STŘEDA
Třetí den sportování v řadě se nenadarmo nazývá den krizový. Ještě, než jsme tomu začali uzpůsobovat náš denní program, stihl se o tom přesvědčit v průběhu snídaně sám instruktor. Jeden z jeho kolegů ho totiž při svém odchodu na snídani zamkl na pokoji, nicméně on sám teprve setrvával v koupelně, což spolubydlící bohužel nezaznamenal. Po několika telefonních hovorech však zámečník instruktora vysvobodil a ten se mohl připojit ke zbytku skupiny, která hodovala na snídani, aby měla co nejvíce sil na dopolední lyžování. Podmínky pro lyžování se dnes zdály být oblačné až polojasné, nicméně zkušený instruktor vybavený elektronickým zařízením obsahující živá data z kamerových systémů sjezdovek nás dopředu navnadil na příznivé podmínky lyžování. Abychom předešli náročným zimním manévrům s vozidlem, vyslali jsme napřed na průzkum jednoho z našich instruktorů disponující terénním osobním automobilem. Díky dočasné oblevě a příznivým podmínkám jsme se vydali vstříc novému dobrodružství, přičemž nám cestu v autobuse pomohl zkrátit film Dívka na koštěti. Když jsme byli na místě, bylo opravdu velmi příznivé počasí na lyžování. Děti byly natěšené a jelikož jsme byli ve třetím lyžařském dnu, bylo naplánované jen dopolední lyžování, tudíž nebylo na co čekat. Některá družstva obměnila své instruktory a vyrazilo se zdokonalovat individuální styly s cílem dětí projet zbylé sjezdovky, které ještě jejich skupina neměla odškrtnuté. To by ale nebyl den s dětmi, aby se nestaly nějaké vtipné příhody. Jeden chlapec si svou šikovností zvládl ohnout svou hůlku, což zjistil až na obědě. U další dívky si naopak po prvním výjezdu lanovkou nahoru její instruktorka všimla, že jedna z jejich svěřenkyň nemá na ruce před jízdou žádné rukavice. Naštěstí její vstřícností a pohotovostí zapůjčila jedny ze svých rukavic, které (alespoň prozatím) nejsou k dohledání. My ale doufáme a věříme, že štěstí bude na naší straně a že zítra na nás budou na nějaké stráni čekat. Po obědě byla již znatelně byla pociťovat u dětí počínající únava a my jsme se v rámci regenerace a zotavení před dalším dlouhým a náročným dnem rozhodli skončit dříve a jet zpět na hotel, abychom si odpočinuli a mohli vyrazit po dřívější večeři do aquaparku. Před večeří zbylo více času na kulečník, stolní tenis a odpočinek, který každý využil dle svého uvážení a potřeb. K večeři bylo rizoto, které posloužilo jako lehčí podklad před vydáním energie na pozdější dovádění v bazénu. Cesta byla krátká, ale posloužila nám alespoň na otestování nově přidaného kultovního filmu Kokosy na sněhu na autobusový flashdisk řidiče – už teď jsme o to více natěšeni na ranní výjezd směr Hochficht! Po příjezdu do aquaparku jsme se rozdělili na dvě skupiny – jedna menšího počtu, která nenašla nadšení a sympatie pro účast v bazénu a druhá, která do bazénu šla a už po skupinkách přemýšlela, jaké ,,bejkárny“ a aktivity v bazénu podniknou. Všechno nadšení zprvu opadlo, když děti po náletu do bazénu začal okřikovat sám plavčík a varoval je před skoky do vody, cákáním, běháním a vesměs vším, co se s vodou pojí. Naštěstí posledních pár seniorských jedinců postřehlo okupaci aquaparku rudenskými žáky a po jejich odchodu patřil bazén jen nám. Plavčík pravděpodobně věřil vedoucím schopnostem jejich pedagogů a oddálil se do svého kamrlíku. Děti si nakonec bazén užily a někteří žáci vyšších ročníků se dokonce rozhodli vyzvat učitele k modifikovanému vodnímu pólu, ve kterém (alespoň pro tentokrát), měly navrch zkušenosti, schopnosti a taktická vyspělost vyučujících. Po rychlé cestě nazpátek na hotel už byla u dětí cítit únava z vody a i po příchodu se rychle připravily do postelí, po čemž od té doby začal převládat klid. Doufáme a věříme, že se odpočinek s nabranou energií přetaví v heroické a senzační zítřejší výkony na sjezdovce!
ÚTERÝ
Ráno jsme se probudili do deštivého lipenského rána. Někteří jedinci si dali lehkou rozcvičku k přehradě, při které zjistili, že na ledové ploše už vznikají natáté plochy a z bruslení pravděpodobně nic nebude. Po vydatné snídani jsme jako obvykle zahájili přesun do autobusu, tentokrát s překonáním ledové plotny před vchodem hotelu. S obavami jsme čekali, jak bude vypadat cesta. Na české straně byla úprava komunikací solením efektivní a jízda byla klidná, ale jakmile jsme překročili hranice nastavila nám rakouská strana doslova zrcadlo. Po krátké poradě jsme usoudili, že zvolíme raději cestu delší, za to bezpečnější. Zde bychom rádi pochválili pana řidiče za profesionální výkon. Děkujeme. Bezpečně jsme tedy přistáli na parkovišti střediska Hochficht o něco později než obvykle. Ale všechno zlé je pro něco dobré- počasí se výrazně zlepšilo, dokonce začalo i prosvítat sluníčko.
Všechna družstva brázdila svahy celého areálu až do 13h, následovala pauza na oběd a hurá znovu na sníh. Jeden z frekventantů byl ve zdokonalování svého lyžařského umění tak urputný, že svou hůlku zohýbal do téměř slalomářského aerodynamického tvaru. Končilo se s tzv. posledním lanem (tj. do zavíračky).
Cesta zpět byla poklidná a silnice už kompletně upravené. Dnes jsme využili televize(3 obrazovky) v autobuse. Pouštěním kultovních filmů (S tebou mě baví svět, Ať žijí duchové) jsme si zpestřili cestu a zároveň se naladili na nadcházející večer.
K večeři byla frankfurtská polévka a svíčková s pěti. Po večeři finišovala příprava filmových scén, výroba kostýmů, rekvizit, líčení, zvukových efektů apod. (každý pokoj měl za úkol zpracovat scénku z vybraných filmů). A pak to přišlo….tedy spíš přibobovalo. Celou show zahájil team instruktorů, kteří ztvárnili slavnou scénu s filmu Kokosy na sněhu. Následovala dětmi bravurně zpracovaná judistická scéna z filmu Jáchyme hoď ho do stroje- „zřejmě dobrý oddíl“, „komu tím prospějete!“ z Pelíšků, pan profesor Hrbolek z Marečku, podejte mi pero, záběr ze šatny po nezdařeném zápasu z Okresního přeboru, děda Komárek z Na samotě u lesa atd.. Herecké výkony byly leckdy famózní. Nakonec odborná porota nevýše ocenila 3 týmy- Cabadaje a jeho partu nesoucí v cinkajícím batohu mléko (ke zlosti pana učitele) ze Sněženek a machrů v podobě našich deváťáků°; Matýska (plyšák krysák zabalený v šále zpodobňující zavinovačku) a ostatní děti i fotříky z filmu S tebou mě baví svět a do třetice tým s podnikavým Vendou z filmu Jak vytrhnou velrybě stoličku (ten sehnal i skutečné řízky ke ztvárnění scény se psem ve vlaku). O celkovém vítězi rozhodl nakonec hlas lidu.
Bylo toho dost, takže honem na kutě a dobrou noc, ať nabereme síly na zítřejší lyžovačku.
PONDĚLÍ
Dnes ráno jsme se probudili do příjemného mrazu, který podpořila krásně zbarvená obloha do růžova. Nicméně ještě před tím, než jsme protřeli své ospalé oči, se ze spodních pater ozývaly pravidelné rány. Při přebírání našich obědových balíčků jsme zjistili, kdo byl původcem tohoto ranního hluku. Pan kuchař nám totiž v rámci obědového balíčku připravil kuřecí řízky, děkujeme moc panu kuchaři za jeho ochotu. Po budíčku vyrážíme na snídani, kde jdou nejvíce na odbyt párečky s hořčicí či kečupem. Následuje přesun zpět na pokoj a oblékání do sjezdového oblečení. Kupodivu jsou děti velice rychlé a nikdo na určený sraz nepřichází pozdě. Nejspíš to bude tím, že se děti na samotné lyžování těší. Ještě před odjezdem kontrolujeme, zda mají všichni co mít mají. Při prvním dotazu na svou výbavu všichni do jednoho žáka dávají jasně najevo, že jim nic nechybí. Instruktoři se na sebe nevěřícně podívají a nevěří vlastním očím. Pro jistotu probíhá druhá výzva a v té už jsme byli úspěšní, jeden z frekventantů si naštěstí uvědomil, že nemá rukavice. Na pokoj vyráží rychlostí blesku a v tu ránu je zpět. To, že se nevyplácí „pařit“ hry na mobilu před samotným odjezdem zjistí jeden z našich žáků, ale to až později. Všichni jsme na palubě a vyrážíme směr Hochficht. Cesta je plynulá, ale místy hůře sjízdná. Jsme na místě a rozdělujeme si funkce. Náš hlavas vyráží pro permice, někdo instruuje děti, jak zorganizovat vaky od bot v zavazadlovém prostoru, další pomáhá panu řidiči vyndavat lyže a žáci se postupně obouvají do svých lyžáků. Teď přichází čas na našeho gamblera, jak byl zažraný do hry na svém mobilním zařízení, uvědomil si, že na svah vyrazil pouze v podvlíkačkách 🤣 a své lyžařské kalhoty tak trochu zapomněl na svém pokoji. Situaci řešíme elegantně a jak nejlépe to v dané situaci jde. Jeden z instruktorů půjčuje dotyčnému své pohodlné tepláky. Všichni jsou vyzbrojeni a po částech se přesouváme k lanovce. Vyjíždíme do mezistanice a tam nasazujeme lyže a necháváme dětem dvě volné jízdy, aby se seznámily se svou lyžařskou výzbrojí a mohly plně ukázat své dovednosti při samotném rozřazování do družstev. Jsme rozděleni a po tomto každoročním aktu se postupně družstva rozjíždějí na sjezdovky, společně se znovu sejdou na obědě. Samotný oběd se nese v duchu připravených obědových balíčků, ale hlavně hranolek s tatarkou nebo kečupem. Po načerpání sil se vracíme zpátky na svahy a brázdíme místní kopce. Bohužel nám moc počasí nepřeje a začíná nám foukat silný protivítr spolu se sněžením. Velký pokrok během odpoledního výcviku dělá naše 6 družstvo, které dokáže poprvé vyjet kotvou (někteří jeli na kotvě poprvé v životě) a sjet druhou nejdelší sjezdovku místního skiareálu. Za to „machři“ prvního družstva ze stejnojmenného filmu Sněženky a machři poznávají, jaké to je, když přijede jeden ze členů do družstva rychlostí splašeného prasete a omylem srazí svého kamaráda. A to jim jejich instruktor hned na začátku vysvětloval, jakým způsobem se budou řadit do družstva. Odpolední výuku máme za sebou a vracíme se zpět k autobusu, kde si balíme věci a odjíždíme zpět směr Přední Výtoň. Po příjezdu se převlékáme, sprchujeme a za nedlouho nás čeká večeře. Dnes máme vývar a kuřecí stehno s bramborem. Jelikož mezi kuchyní a servisem došlo ke komunikačnímu šumu ohledně počtu, na 5 našich frekventantů se bohužel nedostalo. Pan kuchař toto nedopatření velice rychle napravil a našim chlapcům dodatečně usmažil smažený sýr. Ve 20:00 máme společný sraz, kde předáváme dětem potřebné informace a také hrajeme hru, která se jmenuje čokoláda, její pravidla Vám určitě všechny děti rádi vylíčí. Před samotnou hrou vyhlašujeme soutěž česká filmová noc, kdy si každý pokoj vybral jeden z českých filmů na seznamu sestavený odbornou porotou. Za úkol mají sehrát scénku/ky z daného filmu v časovém limitu minimálně 1 minuta. Již teď už děti trénují na pokojích, protože zítra je čeká živé vystoupení před porotou sestavenou z velmi zvučných jmen filmové branže (Steven Spielberg, Miloš Forman, Jan Hřebejk, Marie Poledňáková, Petr Kolečko, Zdeněk Svěrák). Uvidíme, s čím se jednotlivé pokoje předvedou, vypadá to nadějně, jelikož se z pokojů ozývají např. hlášky: chčije a chčije, a komu tím prospějete co? Samozřejmě z tohoto klání bude pořízen i kamerový záznam a budou předány hodnotné ceny Týtý, Český lev nebo dokonce samotný Oscar. No nechme se překvapit. Den uzavíráme kontrolou dětí na pokojích, zda jsou všichni tam, kde mají být a těšíme se na další zážitky, které si na nás připraví další lyžařský den.
NEDĚLE
Zdravíme vás ze zasněžené Šumavy, odkud se vám hlásí sedmý ročník v plné polní. I letos jsme vyrazili na tradiční lyžařský výcvik a už samotná cesta naznačila, že o zážitky nebude nouze.
Hned při nakládání zavazadel do autobusu jsme zjistili, že jeden z instruktorů sice nezapomněl dobrou náladu, ale zato doma nechal helmu. Situaci jsme naštěstí vyřešili ještě před odjezdem, takže bezpečnostní standardy zůstaly zachovány. O něco později nás v autobuse čekalo další překvapení – do kolektivu se s námi připojil i drobný domácí mazlíček, beruška jménem Bohunka, která si vybrala ideální místo k přepravě mezi batohy a plyšáky.
Krátká zastávka na nové benzínové pumpě u Českých Budějovic přinesla nejen možnost občerstvení, ale i malé morální vítězství: paní prodavačka nás pochválila za vzorné chování dětí, které prý bylo nesrovnatelně lepší než u skupiny před námi.
Po příjezdu na ubytování následovala večeře, ke které byl hovězí vývar a rýže s kuřecím masem, poté jsme zakončili večer společenskými hrami, během nichž se naplno projevil soutěživý duch i smysl pro humor většiny účastníků.
Nyní už jsou všichni v postelích a sbírají síly, protože zítra nás čeká první den na svahu. Pokud bude energie odpovídat dnešnímu nadšení, máme se rozhodně na co těšit.