POZOR ZMĚNA – dlouhá zastávka
AKTUÁLNÍ PŘÍJEZD POSUNUT O HODINU: 17:30
Pátek
Máme poslední ráno. Na snídani klasicky poslední den párky 👍. Žádné správné lyžování se bez této pochutiny neobejde, navíc nás po obědě čeká cesta autobusem…
Již před snídani jsme zahájili balení a vyklízení některých pokojů, včetně svlékání lůžkovin. Vše se zdařilo. Každý pokoj jsme obešli a vše bylo před snídani svlečeno a vyneseno před pokoje. Zdánlivě jednoduchý a na jedničku splněny úkol.
Po dobré snídani se vracíme o chvilku později než děti a zůstáváme v úžasu. Na hromádkách s lůžkovinami přibyly před pokoji polštáře a deky. Nikdo z nás netuší jak se to stalo. Pravděpodobně jeden z našich oblíbenců a aktivních lyžařů po snídani usoudil, že výměnu si zaslouží i tyto součásti. A protože rozkaz zněl jasně, provedl jej, polštáře i deky vyhodil na chodbu. Když to viděli ostatní, aniž by se trochu zamysleli, následovali jeho příkladu. Jak se říká: „příklady táhnou“. Musíme tuto nevídanou aktivitu korigovat. Vše pomáháme nanosit zpět. Naštěstí si této maličkosti nevšiml pan domácí, takže nám nemůže říct, jací jsme troubové, když dětem nepředáme správně jednoduchou informaci…
Všechno jsme zvládli a v devět jsme na svahu. Sníh sice trochu měkčí, ale počasí opět skvělé a nám na poslední jízdy zbylo i dostatek sněhu. Lyžování končíme kolem jedenácté. Na lyžích vše dopadlo bez úrazu a za celý týden jsme toho najezdili spoustu. Jen od těch šikovnějších lyžařů drobná výtka: „Moc jsme cvičili“, myšleno tím trénovali oblouky, carving a podobně. Oni by rádi brázdili sjezdovky šusem v co největší rychlosti a intenzitě. Ale na to máte rodiče milánkové, ať si takovou jízdu s vámi do syta užijí…
Po obědě následuje konečné balení, příjezd autobusu očekáváme ve 13:00.
Čtvrtek
Dnes je nad nulou a mírná mlha. Asi to s tou únavou nebude tak hrozné. Z vedlejšího pokoje kluků vedle instruktorů, se po ránu, tak jako každý den v 6.40 ozývá hlahol a duní údery. Buď hrají na bicí nebo si to ještě před rozcvičkou rozdali ve fotbale. Ranní rozcvičky se účastní skalní příznivci fyzkultury.
S nástupem na lyžování trochu otálíme, do mlhy se nám nechce. A za svou zdrženlivou taktiku jsme odměněni, mlha padla a přichází sluníčko. Ještě není ani devět a už zase brázdíme svahy. Paráda.
Využijeme dnešních, nakonec výborných, rozptylových podmínek a po obědě vyrazíme na stezku korunami stromů. Koukám na webkameru, pokud je obraz aktuální, tak výhledy budou luxusní. Ke stezce to máme dvě minuty a to můžeme jít pozadu. Pro některé děti to bude nový zajímavý zážitek.
Po obědě odcházíme na stezku. Měli jsme opravdu parádní výhled a děti vyzkoušely rozličné atrakce. Představu o tomto zážitku si určitě uděláte náhledem do fotogalerie. Odpoledne jsme vynechali lyžování, na Lipně je opravdu teplo a sníh mizí před očima. Navíc lyžování v hlubokém sněhu bere spoustu sil. odpolední výlet jsme si zpestřili vycházkou k Orlí vyhlídce. doslova. Ne všichni došli až do cíle. Pár jedinců se obrací těsně před koncem a vrací se s jednou z instruktorek zpět do hotelu. Po celou dobu většina dětí vybíjí svou energii pobíháním po lese. Na závěr berou útokem lanovou atrakci a dětské hřiště u hotelu. Někteří nemají pohybu pro dnešek ještě dost.
Před večeří probíhá v jídelně krátký testík, který ověřuje znalosti získané na stezce. Také probíhají poslední soutěže a hry, které započítáme do celotýdenního klání mezi čtyřmi družstvy.
Po výborné večeři následuje gratulace k narozeninám jednomu z našich svěřenců. Pokračujeme vyhodnocením a předáním cen za dlouhodobé soutěže. Mezi našimi svěřenci panuje drobná nervozita, protože po ceremoniálech proběhne diskotéka. Další z důležitých bodů lyžařského kurzu. Diskotéku vede zkušeně nejmladší instruktor. Děti se skvěle baví. Taneční rej končíme ve 20:45. Děti jsou dostatečně unavené, dnes snad nebude žádný problém je uložit…
Na závěr jedna drobná historka o údělu lyžařského instruktora. Paní učitelka Slepičková se dnes intenzivně věnuje jedné z našich malých lyžařek. Několikrát jedou společně pouze ve dvojici a pilují oblouky a další rozličná cvičení. Nejprve je vedoucím paní učitelka a slečna kopíruje její stopu včetně cviků. Potom se role vymění. Předjezdcem se stává malá lyžařka. Tentokrát je na paní učitelce, aby respektovala pokyn své drobné instruktorky. Vše probíhá skvěle slečna bravurně vede paní učitelku, řeže parádní oblouky a je tak zaujatá svou vedoucí rolí, že přehlédne drobnou terénní vlnku a padá. No nedá se nic dělat, rozkaz zněl jasně, kopírovat pohyb své vedoucí. Takže i paní učitelka se musí poroučet k zemi. Co bychom my instruktoři neudělali pro pohodu našich svěřenců. Paní učitelka se sice zvedá po pádu obezřetně, ale malá slečna je spokojená a s úsměvem kvituje, že její velká svěřenkyně splnila dokonale všechny úkoly.
Zítra nás čeká poslední dopolední lyžování a potom balení, nakládání a odjezd. O odjezdu a předpokládaném příjezdu do Rudné vás budeme informovat v úvodu tohoto článku.
Přejeme dobrou noc a dobré ráno.
Středa
Po ránu to tady opět vypadá dobře, bude krásné lyžování.
Dopoledne báječné lyžování se sluníčkem. Zdokonalujeme se, lepšíme se, budeme super lyžaři.
Oběd rýže s omáčkou.
Ve 13.00 odcházíme do bazénu, těšíme se na koupačku a atrakce. A pak to přijde. Hlavním bodem lyžařského kurzu totiž není lyžování, ale schoping v místním Coopu. Někteří poprvé a samostatně budou utrácet svěřené peníze.
Hlavní pokyn od majitele hotelu, do bazénu a z nákupu běžte po silnici, stezka lesem zakázána. Jde o logické upozornění, v tomto počasím bychom do hotelu nanesli tuny bláta. Rádi příkaz dodržíme… 😎
Výlet do Lipna se vydařil. Všichni si ho užili. Skupinka, která nešla plavat navštívila místní motýlí dům. Je hned vedle bazénu. Tyto malé dravce zřejmě zaujalo barevné oblečení jedné z našich svěřenkyň. Během pár sekund byla obsypána barevnými křídly. To ji trochu vyděsilo, protože takovou pozornost nečekala, co by za to jiní dali. Ale náš doprovod neváhal, s rychlostí a hbitostí Chucka Norrise okamžitě zasáhl. Tentokrát výjimečně nepřistoupil sice k likvidaci útočníků, ale svými rychlými soustředěnými pohyby paží slečnu zachránil. Další část prohlídky se již obešla bez dramatických situací a děti mohly obdivovat tuto kouzelnou součást naší fauny.
V bazénu organizoval hlavní zábavu náš nejmladší instruktor. Je mladý, plný energie a tak nápor našich mladých svěřenců s přehledem zvládnul. Má pochvalu za výdrž a odolnost.
Po kultuře a sportování míříme do Coopu, nebudu popisovat standardní nákupy. Nahlédněte do starších zpravodajství. Opakují se.
Jen ta cesta zpět by mohla být kratší. Když jdeme nakupovat do supermarketu s maminkou. Vše naložíme do vozíku, přeložíme do auta a jedeme. Tady nic takového není. A ta neforemná igelitka s pěti pytlíky brambůrků a dvoulitrovou kolou se docela pronese. Navíc ti instruktoři jsou blázni. V podstatě nic nenesou a pořád šlapou a šlapou, nedělají zastávky. Oni snad nejsou unavení? Sice jdeme po silnici, ale rodičovská podpora v nedohlednu. Šlapeme jako husy za sebou a vzadu je pořád nějaký dráb, který nás popohání. A ten kopec, hrůza. Už, abychom tam byli. Cesta je nekonečná. šerpu na Everestu bych dělat nemohl/nemohla. A to jste děti ušly slabé 2,5 km. No snad vám ty dobroty budou chutnat.
K večeři tradiční buchtičky se šodo. Výborné. Přídavky moc nefrčely, protože cukry a tuky byly doplněny po nákupu. V průběhu stravování vaše děti po celý týden šokují obsluhu svým přístupem k pitnému režimu. Pijí dostatečně, ale skoro polovina z nich si dává přednost čisté kohoutkové vodě. Asi nějaký divný návyk z domova nebo snad ze školní jídelny? Chvilku to trvalo, ale obsluha se dokázala přizpůsobit. Teď je u stolů nachystán jak tradiční čaj, tak voda. Majitel to kvituje, jednak je to sportovec, který ví, že voda je rozhodně lepší než čaj, ale současně jej trochu podezříváme, že to taky prospívá ekonomice provozu jeho hotelu… Prý jsou vaše děti výjimkou, jiné školy vodu nevyžadují. Dokonce snad prohlásil, že je patrné, že za tento pokrokový přístup naší mládeže může náš ředitel…
Změna pohybu a výlet do města frekventanty mírně či více vyčerpal. Taky zásoby, které nakoupili je potřeba spotřebovat, případně uspořádat pokojovou párty se skupinovou degustací. Takže dnes je většina dětí usalašena v pokojích hluboko před večerkou. Snad to s konzumací nepřeženou.
Zítra nás čeká další lyžování, možná s výletem do stezky korunami stromů, kterou máme hned vedle hotelu. Když jsou dobré podmínky, dá se dohlédnout do Rakous až k Alpám. Jsme za půlkou pobytu. Pokud čtete tyto řádky až ve čtvrtek ráno, tak vám oznamuji, že zítra je máte doma.
Dobrou noc, dobré ráno do nížin kolem hlavního města. Skol!
Úterý
Dnes po ránu to na Šumavě vypadá kouzelně. Aktuálně je mírně je pod nulou. Dobrovolníci mají po rozcvičce. Snad nám to vydrží celý den a budeme lyžovat o sto šest.
Ranní předpoklady se naplnily. Parádní počasí a výborné lyžařské podmínky. Když svítí sluníčko, hned je na světě lépe a na horách obzvlášť. Dopoledne tvrdý rychlý manšestr, který pomohl všem ke zdokonalení svých lyžařských schopností. Snad i z fotogalerie je zřejmé jak si to děti užívaly. „Začátečníci“ spojeni do jednoho houfu skvěle vedeni nejmenovanou „černou labutí“ dělají velké pokroky. Snad i to oslovení začátečníci je hanlivé. Už předvádí balet na sněhu, proto ta asociace, navíc v dohledu jezera…
K obědu skvělá rajská, jen ta ekvilibristika s knedlíky se dnes majiteli nedařila. Ne, že by neuměl počítat, počty pečlivě zapsal, ale mezi tím naši svěřenci zapomněli, kolik si jich vlastně objednali… Ale trochu familiárně bych konstatoval, že se Eda sice zapotil, nicméně nedostatky v paměti jedlíků jej jen mírně poškádlily… Doufám, že pan majitel nečte toto zpravodajství. Pokud ano, tak mi určitě odpustí. Zdravím do hotelu.
O tom, že to dnes bylo parádní, svědčí připravenost malých lyžařů na odpolední směnu. Jeden z nich je v plné polní nastartován již ve 13.00. Nadšenec byl zajištěn při kontrole pokojů v polední pauze. Na pokyny k sejmutí výstroje nereaguje. Prostě chce jít lyžovat hned a využít skvělých podmínek. To, že do odchodu na svah chybí ještě hodina nehodlá akceptovat. Virus brzkého nástupu se šíří chalupou rychlostí blesku. Je 13:40 a všichni stojí s lyžemi před hotelem. Jen ti instruktoři to kazí, přichází opravdu až ve 14:00, bídáci. Asi požádáme ředitele o výměnu za někoho odolnějšího a rychlejšího.
Na druhou stranu se jim není co divit. Jeden z nich na svém sporttestru či chytrých hodinkách, ani nevím jak se ta věc správně jmenuje, k večeru dostává následující hlášení „Dnešní den byl plný stresu a vaše Body Battery je na nízké úrovni. Nepřepínejte se a kdykoli to bude možné, zkuste odpočívat.“ Lze doložit fotografií. Tak se potom nelze divit, že instruktoři využívají plně polední klid. Ty malé Body Battery, míním tím malé lyžaře, se průběžně nabíjejí pohybem a jejich regenerace je neuvěřitelná.
Při odpoledním lyžování díky sluníčku sjezdovky trochu měknou, ale naše lyžaře to nemůže ohrozit. Frčí po svazích bez bázně a hany, jezdí, jezdí, jezdí – paráda. Ale i jim postupně dochází síly a zvyšuje se únava. Dnes by mohl být po večerce klid. Unaveni a spokojeni míříme do hotelu za odpoledním učením, to asi nebude taková paráda jako na svahu, ale povinnosti je třeba splnit.
O tom, že se Lipno stává světoznámou lyžařskou destinací svědčí setkání s francouzským lyžařem, který nás zdraví před hotelem. Říká, že je to tady „tres bonne“ taky používá slova jako „tres jolie“ a cosi trousí o nějakých „montagnes“ a „magnifique“. Moc mu nerozumíme, my děti vládneme hlavně angličtinou, ale naštěstí máme sebou pana učitele Vojtu, který plynně překládá. Francouzovo nadšení pro Šumavu je pochopitelné, takové krásné hory a krásné počasí nikde ve Francii nenajde. Jen máme trochu obavu, aby k nám nepozval kamarády a nerozšířil tu oranžovou enklávu Holanďanů o modrobíločervenou tlupu „frantíků“. To by tady pak nebylo k hnutí. Ale při deklamaci popíjel drink, tak si možná nakonec nebude pamatovat, kde to vlastně byl…
Po večeři hry v jídelně. Odchod na pokoje. Do práce nastupuje zdravotnice coby terapeutka. Některým svěřencům se stýská po mamince, případně po králíčkovi nebo pejskovi, který zůstal doma. Společně to určitě překonáme.
Za zmínku ještě stojí, že náš „výborný“ lyžař, který byl první den uzemněn, aby nesjel do údolí, již nic takého nepotřebuje. V této chvíli dokáže zastavit bezpečně na předem určeném místě, jeho postoj se blíží carvingovému a pochopil, že svah se dá sjet i oblouky. Sláva a chvála jeho instruktorce.
Zítra nás čeká dopoledne báječné lyžování. Po obědě vyrazíme do místního aquaparku. A hlavně nákupy.
Budeme šopovat. Bohužel pan domácí nám nedává příležitost utratit svěřené peníze. Brambůrky a slané tyčky v neděli došly. A nové zásoby jsou v nedohlednu. Takže peníze za tyto pochutiny utratíme v lipenském Coopu…
Dobré ráno přejeme z Lipna, máme se báječně.
Pondělí
První noc byla trošku náročnější, někteří z lyžařů si stěžovali na bolest v krku. Pocitově vnímáme, že šlo spíše o stesk po mamince. Zatím to vyřešil hroznový cukr a citlivá promluva. Během noci jsme řešili podobný problém třikrát. Snad se nejedná o předzvěst nějakých větších problémů. Uvidíme.
Dlouhá noc nekončí. Je ještě noc nebo už ráno? Kouknu na hodinky 4:51. Probudil mne hluk z vedlejšího pokoje, kde bivakuje sedm chlapců. Co se stalo? Proč ten rozruch? Na půl spím. Při vstupu do pokoje zůstanu v úžasu stát. Všichni hoši jsou skoro oblečení a ptají se, zda nezmeškali ranní rozcvičku. Nechápu to. Asi se mi to jen zdá, možná ještě spím… „Co děláte, vždyť je za deset pět, rozcvička bude až v 7:20?“ Dostává se mi neuvěřitelné odpovědi: „Ale my jsme zaspali, na hodinkách máme 7:50“. Kde se stala chyba, nedokáži identifikovat. Možná jsme vstoupili do jiného galaktického prostoru nebo tady na horách selhalo satelitní spojení s moderním časosstrojem, případně na Šumavu nedosáhne radiový signál z Frankfurtu. Kdo ví, je to záhada. Snaživcům či popletům sdělím reálný čas a posílám je spát. Ale běžte spát, když jste připravení na rozcvičku. Hoši už nespí, radují se z nového dne a ani důrazné domluvy nepomáhají. Až po třetí důrazné návštěvě se situace trochu zklidňuje. Nicméně můj spánek vzal za své. Ach jo. To je radost.
Dnes proběhla první ranní rozcvička. Účast poměrně hojná. Venku nás přivítala mlha, pozitivní je, že neprší. Skupina čiperů z velkého pokoje nakonec nepřišla, chtěla dát dala přednost úklidu. Pro ně se rozcvička stala povinnou…
Přes nepříznivou předpověď se nakonec dopolední lyžování vydařilo. Neprší a na tu bídu jsou sněhové podmínky celkem snesitelné. Děti máme rozděleny, označeny barevnými dresy se zvířátky. O nejslabší lyžaře se stará Jirka s paní učitelkou. I ti úplní začátečníci nakonec poprvé sjedou Jezerní. Paní učitelka Saša má se svými svěřenci svatou trpělivost. Nejen, že sjeli. ale také zvládli vyjet na sedačce k hotelu. Museli jsme jim sice trochu odložit oběd, ale co bychom neudělali pro vaše děti. Ti mírně pokročilejší zvládli jezerní s Jirkou dvakrát. Úspěšně jsme mezi námi přivítali novou generaci lyžařů. Pokročilejší družstva postupně objevují a projíždějí otevřené sjezdovky v areálu.
K obědu hovězí polévka se zeleninou, kuře na paprice s těstovinami. Vše dobré a chutné, po ranním lyžování vše skvěle chutná.
Po poledním klidu míříme do areálu k další dávce lyžařských zážitků. Jednomu lyžaři z pokročilých se podaří upustit hůlku z lanovky na Jezerní. Takže hurá pěšky do lesa, nehledáme houby, ale hůlku. Tak jak bývá zvykem, dotyčný si nepamatuje, kde ji upustil. Ale vytrvalost nakonec slaví úspěch. Můžeme pokračovat. Už i Jirka se svými „začátečníky“ míří odpoledne na sjezdovku k Yettimu. Naštěstí je v areálu dostatečně nasněženo technickým sněhem. Ten sice pomalu odtéká, ale do pátku by podle našeho názoru měl vydržet. Takže snad sjezdovky vydrží. I předpověď se zlepšuje, v noci by mělo být mírně pod nulou. A hlavně deštivá předpověď ze severů mizí… Brázdíme sjezdovky až do konce provozu vleků. První lyžařský úplný lyžoden je za námi.
Jedna veselá historka. Po odpolední pauze přichází náš „skvělý“ lyžař ze včerejšího dne. Hlásí, že nemá lyžařské kalhoty. Někdo mu je vzal. Kontrola jeho spolubojovníků, všichni jsou oblečeni ve svých. Kalhoty nejsou, náhradní nemá. Co teď? Bez tohoto vybavení lyžovat nemůže. Následuje první zevrubná prohlídka pokoje – kalhoty nikde. Ve vedlejším pokoji nenašli rukavice, to ještě dokáži pochopit (půjčujeme náhradní) ), ale ztratit na pokoji výrazné barevné kalhoty velikosti L to mi hlava nebere… Poslední možnost. Prohlídka kufrů. Postupně bereme jeden za druhým, v tom posledním úspěch. Mokré kalhoty pečlivě vloženy mezi suché věci. Pozitivní je, že náš šikula je zvyklý si své věci uklidit, trochu negativní, že teď má polovinu věcí trochu navlhlých. Zajímavost, kalhoty uložil do svého kufru, takže žádná krádež, jen drobná zapomnětlivost. Pátraví akce nás „trochu“ zdržela, ale na svah jsme se zase dostali všichni.
Následuje studium v jídelně.
Večeře rizoto. Tentokrát na “přání”. Jeden si přeje bez sýru. Další se přidává a hlásí bez okurky. Nakonec se z toho skoro stává hra – porce se sýrem, ale bez okurky, proti tomu stojí skupina s okurkou, ale bez sýru. Pan vedoucí při roznášce eviduje rozličné požadavky naší drobotiny a statečně plní tato přání. Asi jen instruktoři nemají speciální přání a berou kompletní nabídku, tedy se sýrem i okurkou. Chvíli to vypadalo na kolaps při roznášce, ale všechna přání jsou splněna. Vedoucí je prostě borec a evidentně má zkušenosti. Borec na svém místě. Zvedáme pomyslný palec 👍👍👍 palce.
Po večeři tradiční hry v jídelně – vylepšená elektrika, križom-nekrižom, rozmotávání pavučiny atd.
Pro jistotu před odchodem na pokoje si všichni nastaví a kontrolují jednotný velitelský čas. To jsem zvědav zda nám to pomůže prožít klidnější noc. Některé pokoje spí již před večerkou, ale máme samozřejmě i ty, které mají stále dost energie…
Druhá veselá historka. Akce kufr. Po večeři nás vyruší jedna ze slečen. Přitáhla dolů objemný kufr. Nejde otevřít. Zámky jsou jištěny číselným kódem. Zkušená paní učitelka Saša zručně řeší tento zapeklitý problém. Klade vhodné otázky a za pár sekund je kufr otevřen. Jak jednoduché, když víte jak na to. Slečna je poučena a spokojeně odchází i se zavazadlem na pokoj. Uf, to byla situace, ale štěstí přeje připraveným. No to by nebyly děti, aby jsme z toho tak jednoduše vyvázli. Neuplyne ani deset minut a slečna je i s kufrem je zpět – zámky opět uzamčeny… Co ji vedlo k tomu, kufr zase zamknout, je někde mezi nebem a zemí. Ale bude to v pohodě, kód známe, paní učitelka se pouští do práce… Ouha, tentokrát to nefunguje. Jak je to možné? Opět otázka pro vyšší síly. Ptáme se co v kufru je, zjišťujeme, že naštěstí nic důležitého. Přestáváme se tomto uměle vyrobenému problému věnovat a posíláme kufr i s holčičkou do patra. Možná, že se zámky umoudří a vydají svá tajemství. V tom nejhorším případě vyřešíme v pátek před odjezdem…
Neděle
Po klidné cestě autobusem, příjezd k hotelu, vybalení a stěhování.
Rozdělení do pokojů. Všechny děti jsou ubytovány, následuje seznámení s programem kurzu.
V této chvíli jsou frekventanti připraveni na první lyžařská cvičení. Vlhkost vzduchu na Lipně je značná.
Pár postřehů z dnešního dne.
První dítě s rodiči přijíždí ke škole už v 10.00. Tak včasný příjezd jsme léta nezaznamenali, pochvala. Brzký příjezd trochu kazí skutečnost, že doma zapomněli plavky. Naštěstí je dost času chybu napravit. Maminka sedá do auta a jede rychle pro plavky. Dalších rodičů se již raději neptáme, snad mají všichni řádně sbaleno… I ostatní děti s rodiči přicházejí včas. Takže těšení na kurz bylo asi v rodinách velké.
I autobus přijíždí včas, navíc s vlekem. To je na náš počet účastníků velké překvapení. Jirku mrzí, že nemůže uplatnit své dlouholeté zkušenosti při skládání zavazadlového tetrisu. Chvíli se zabývá myšlenkou zda do vleku nepřibalit nějaký doplněk – stolní fotbálek, kulečníkový stůl. Trochu nás děsí předpověď počasí, možná bychom některý z doplňků využili. Nakonec do vleku nakládáme pouze lyže a do autobusu batohy a boty.
Cesta autobusem je v klidu, sledujeme pohádku At žijí duchové. Po první hodině jízdy, dochází k drobnému zvratu. Naši svěřenci zjišťují, že sedačky mají ovládací páčky a jsou polohovatelné. V rámci vylepšení svého posedu musí všichni využít těchto technických možností. Samozřejmě u jedné zkoušky nezůstane… Sedačky kmitají tam a zpět, trochu to rozhodí našeho nejmladšího instruktora. Rozhodne se situaci řešit, po několika výzvách se mu to podaří. Technické tsunami je zastaveno. Pan řidič je zřejmě trénovaný, protože vše přechází s úsměvem. Do cíle naší cesty na Kramolín se již nic zvláštního nepřihodilo. Děkujeme panu řidiči, má od nás velkou pochvalu za řízení i přístup.
Po příjezdu na hotel rozdělení na pokoje, stěhování, vybalování.
Venku sice není úplně ideálně, ale to nás nemůže zastavit, chystáme se k prvnímu lyžování. V lyžárně se děti obouvají. Dokonce se jedné nejmenované lyžařce podaří obout přezkami k sobě. Jedná se o drobnou záměnu bot, pravá vlevo, levá vpravo a instruktor je pomohl zapnout. No stane se, drobná chybička se vloudila. Pár účastníků běží zpět na pokoj pro rukavice, chvíli si hledají své hůlky, také lyže, ale na konec má každý své vybavení a vyrážíme na svah.
Natěšení lyžaři absolvují první sjezdy. Většina z nich si vede zdatně. Trochu je šokuje, že zpět ke startu musí použít vlastní síly. Podobně jako v minulých letech se objevil výborný lyžař, který sice skvěle lyžuje, ale zastavit jej musel řízený pád. Nebýt jej taháme jej z údolí, protože jeho neohrožený sjezdařský postoj a jízda šusem jasně signalizovala jeho schopnosti. Tou zásadní je neohroženost a chybějící pud sebezáchrany. Po pádu se jej podařilo rozuzlovat a pro jistotu bez lyží stoupá vzhůru. Zatím je přiřazen k začátečníkům, ale možná jen nervozita a přemíra snahy mu bránila předvést své umění. Zatím si trvá na svém, jsem dobrý lyžař. Uvidíme zítra, možná měl jen špatný den… Lehce promočeni, mírně unaveni se vracíme po první lyžařské ochutnávce do hotelu.
K večeři chutné špagety, některé děti si přidaly. Drobná chyba v metrixu na naší straně, na večeři přicházíme až v 18:02, příště se polepšíme a dodržíme dohodnutý čas 18:00. Pořád je co zlepšovat, instruktoři musí na sobě zapracovat. Taky se ukázalo, že jsme ve škole nechali velké hodiny…
Po večeři následuje standardní program. Poučení o bezpečnosti, seznámení s průběhem kurzu. Jak se obléct, co si vzít na lyžování, na koho se obrátit v případě problémů, jak označit pokoje. Poslední informace – zítra je možné jít dobrovolně na rozcvičku. Uvidíme kolik se najde odvážlivců.
Drobná poznámka stranou. Již v listopadu nás kontaktovala nová manažerka areálu s nabídkou skipasů a dalších služeb. Dle pokynů posíláme objednávku na skipasy. Před příjezdem na Lipno ji Jirka kontaktuje. Dozvídá se, že jej manažerka vyzvedne na hotelu a v infocentru vystaví permanentky. V ceně je tentokrát zdarma aquapark i Stezka korunami stromů. Nabídku odvozu Jirka nevyužívá, jede dolů svým vozem. I tak je přístupem a ochotou personálu mile překvapen. Možná nastávají nové časy. V minulých letech se nám zdálo, že jsme v areálu trochu nevítaní hosté. Snad změnu přístupu potvrdí i další dny.
Před večerkou výrazný neklid v mužstvu. Mají dostatek energie, ale snad je zítřejší výcvik trochu vyčerpá. Dnes jezdil v podstatě celý areál a tak možností pro lyžování bude dostatek. I předpověď začíná být trochu příznivější.
