21:45 AKTUALIZACE PŘÍJEZDU – příjezd ke škole 22:10
AKTUÁLNĚ – odjezd od hotelu ve Stroblu v 16:30, odhadovaný čas příjezdu Rudná 22:30
Pátek
V průběhu dne vás prostřednictvím tohoto zpravodajství budeme informovat o času kdy zájezd odjel ze Stroblu a sdělíme vám velmi hrubý odhad příjezdu do Rudné.
Dovolím si jednu prosbu. Vzhledem k tomu, že návrat do Rudné bude večer. Zkontrolujte prosím pečlivě při odchodu od autobusu zda věci, které odnášíte jsou opravdu vaše, případně zda máte vše co si vaše děti původně naložily – lyže, zavazadla, boty… Chtěl bych tak předejít různým záměnám zapůjčených lyží a dalšího vybavení. Děkuji.
Čtvrtek
Dobré ráno, zdravíme do Rudné a zasíláme poslední zpravodajství našeho lyžařského kurzu.
Dnes se Vám milí rodiče Vaše ratolesti vrátí, ale nepředbíhejme, vezmeme to pěkně od začátku.
Začneme hned ranním výběhem ve čtvrtek, který se započítával do mezitřídního souboje. Účast na něm samotném byla velice hojná, ale nakonec dorazilo více žáků ze 7.A, konkrétně 17 oproti 12 ze 7.B. Tímto soubojem jsme naše zápolení ukončili a gratulujeme třídě 7.A k vítězství. Přes nekřesťanskou dobu nasadili běžci ostré tempo. Takže část děvčat pod vedením zkušeného instruktora přešla do indiánského běhu (100 kroků jdu, 100 kroků běžím). Děvčatům se ulevilo a při cestě zpět doplnila přesun zpěvem písně Když jde malý bobr spát. Vznikla taková malá jednotka amerických námořníků, ve filmech vidíte, že je společný zpěv písně je běžný motivační prostředek. V danou chvíli neměl nikdo ze zúčastněných s během sebemenší problém a z dětí čišela úplná radost. Vidíte, co dokáže obyčejný pohyb. Součástí ranního běhu bylo i dobrovolné otužovací okénko.
Pokračujeme snídaní, oblékáním a šineme si to do autobusu. Odjezd byl posunut o 10 minut, takže všichni přicházejí včas. Dnes pouze jedny zapomenuté rukavice, jinak všechno bez chybičky. Odjíždíme, v průběhu jízdy jako každé ráno čte pan učitel Papež zpravodajství pro celý autobus. Ještě před tím má přání, aby děti zazpívaly píseň Když jde malý bobr spát, kterou se naladili ne celý den při ranním rozcvičení. Přání splněno.
V autobuse dívky mažou obličeje jako o život krémy s vysokým faktorem, ale také s ochranou proti mrazu. Místo kosmetického zrcátka používají k jejich aplikaci mobilní telefon se zapnutou přední kamerou, ty ženy jsou opravdu vynalézavé. Po cestě nejmladší instruktor prohlašuje, že je to den jako korálek, no prostě lambáda. Kolega chtěl říct, že počasí v tento den nebude mít chybu. V debatě mezi instruktory, kterou si krátíme čas jízdy se objevuje téma otužování no a slovo dalo slovo a vznikla z toho otužovací jízda instruktorů při závěrečném lyžařském dni. Uvidíme, zda na ni dojde.
Jsme nahoře a vítá nás opět slunce s nebem bez mráčků. Plynulé nazouvání a odchod ke kotvám. Při vyjetí třetí kotvou dorážíme do nástupní stanice, kde je každý den mladý sympatický mladík, na kterého když se podíváte, musíte si říct, že tento člověk nemůže mít nikdy špatnou náladu. Každého lyžaře pozdraví, usměje se na něj, podá mu kotvu, a i mu ji bez problémů zastaví, když se někdo vyválí, no zkrátka člověk na svém místě. Instruktoři se shodli, že po setkání s tímto vlekařem mají hned lepší den.
První jízdy probíhají, při nichž nastává nevídaná věc, se kterou jsme se ještě nesetkali. U nástupní stanice se začínají tvořit fronty, ale nechává nás to ledově klidnými, protože se jedná pouze o naše děti. Všechna družstva se totiž sešla na jedné sjezdovce, kde ráno nejvíce svítilo sluníčko. Využíváme situace a děláme společné foto. Instruktor Jirka dostane nápad, že budeme hrát až do oběda na babu (podotýkám, že tato soutěž byla vypsána pouze mezi instruktory). Kdo ji bude mít do doby oběda, plní úkol. V současné chvíli má babu autor hry sám. Soutěž pokračuje i dnes, necháme se překvapit na koho to nakonec padne. V průběhu dopoledního ježdění se na sjezdovce objevuje tygr, nebojte se neutekl nikde ze zoologické zahrady, ale to se jen Laďce tzv. kousla hrana a už letěla. Pád to byl elegantní, jedna z lyží letí vzduchem, instruktorka se klouže po zemi. Nic se jí nestalo, vstává a pokračuje v jízdě.
Dopoledne máme úspěšně za sebou a míříme do chaty, kde na nás čeká připravený oběd. 1 a 2 družstvo ještě před obědem navštěvuje autobus, kde se převléká a přezouvá do běžkařského a až pak míří na oběd. Úspěch, všichni mají boty, běžky i hůlky. Jak jsme zmiňovali již včera, dnes družstva 3,4 a 5 lyžují, zbylá dvě jdou pilovat disciplínu běžkařskou. Vyrážíme do stopy plni odhodlání a elánu, po chvíli někteří žáci zjišťují, že to zase taková sranda nebude. Některé dívky na běžeckém okruhu trpí a trochu remcají, ale i přesto se jejich pohyb v bílé stopě každým krokem zlepšuje. Během cesty proběhne pár pádů a úsměvných momentů, které k běžkování patří, ale určitě z nich nebude mít žádné trauma. Zdolali jsme základní okruhu. Trochu jsme se zapotili a tak většina běžkařů běží hasit žízeň do autobusu.
Naše závodní pole uzavírá jeden z instruktorů, který dvěma svým kolegům sděluje proč jsme při čekání na něj vyli a štěkali. Ujišťujeme ho, že jsme to my nebyly, jde totiž o nedorozumění. Do střediska dorazily týmy psích spřežení, které budou mít nejspíše nějaké závody. Musíme dodat, že při samotném vytí a štěkání byl instruktor za horizontem a neviděl nás. Máme ještě čas trochu času před odjezdem na hotel, krátíme si jej hrami na běžkách. Nejdříve na babu, potom pořádáme závody dívek, chlapců a štafetové závody koňských spřežení (dívka je tažena za hůlky chlapcem pomocí holí). Při přesunu na tyto hry ztratí instruktor David kontrolu nad svými běžkami a pěkně si ustele na zemi, bohužel to odnese hůlka ohnutá do pravého úhlu. Snaží se jí narovnat, ale měkký hliník to samozřejmě nezvládne a rázem je hůlka na dva kusy. Celou tuto příhodu on sám komentuje následovně: „Vždycky jsem chtěl lámat srdce holkám a místo toho tady akorát hůlky.“ Po skončení běžkařského výcviku jedna dívka a jeden chlapec zjišťují, že měli oba jednu lyži kratší než tu druhou. Jak by řekl znalec českých filmů: „Ale na funkci to nemělo vliv.“ Lyžování je u konce, balíme a odjíždíme.
Večeře je v šest. Na ní nás čeká velké překvapení, každý účastník našeho zájezdu dostává na stůl parádní pizzu. Všem se dělají boule za ušima, dochází samozřejmě na přídavky. Nakonec třešnička v podobě zmrzliny, co víc si přát. Instruktoři si tiše přejí, ať je tato honosná večeře součástí rozpočtu kurzu. Snad do školy nedorazí dodatečná faktura na 46 kusů pizzy a 46 zmrzlin.
Po večeři následuje prvotní předbalení a pak očekáváná diskotéka. Přípravy a očekávání jsou veliké, diskotéka se pozvolna rozjíždí. Nikomu se moc tancovat nechce, nakonec se to celkem slušně rozjede hlavně díky jednomu neúnavnému členovi má diskotéka náboj. Ještě, že ho máme. Po poslední písni se všichni přítomní odebírají na svá lůžka, kde budou čerpat nové síly na poslední lyžařský den. Co se při něm přihodí, to už Vám dnes děti určitě prozradí. Dobrou noc a na viděnou v Rudné.
Středa
Dobré ráno z městečka Strobl. Pocitově je větší zima než včera ráno. Mráz se v noci opravdu činil, podmínky na lyžování budou určitě perfektní.
Den začínáme opět ranním výběhem, náš počet narůstá geometrickou řadou, sešlo se nás celkem šest. Tři chlapci, kteří včera vyprávěli příběh o budíku opravdu dorazili a hned instruktory ujišťovali, že předešlý den byla opravdu výjimka. Vybíháme, ale tentokrát volíme kratší trasu pouze okolo jezera a stejným směrem zpět. Při zpáteční cestě se zastavujeme u vodní hladiny a zařazujeme prvky otužování. Zanoříme dlaně do vody a uděláme deset kliků a následně ponoříme obličej a pěkně vodní hladinu rozvlníme bubláním. Ranní rozcvička byla parádní a příjemně nás probudila.
Snídaně se nese ve stejném duchu, jako včera. Najíst se, připravit si jídlo na odpoledne a nabíráme směr pokoj, kde se převlékneme od lyžařského. Poté vyrážíme směr autobus, dnes je příchod plynulý, bez žádných velkých zádrhelů. Přichází poslední žák a začíná pravidelná série otázek: „Máte helmu, rukavice, permanentku, lyžáky? Máte namazané obličeje a rty? Máte všichni svého souseda?“ Vše jde plynule a hladce, v celém autobuse je ticho, že by někomu něco chybělo. Po chvilce odmlčení se z davu ozve: “Já jsem zapomněla ponožky“, takže zpět do pokoje pro ponožky, aby v teple byly nožky. Vzápětí další: „Já nemám permicu“, chudák si na sebe oblékl jinou bundu a svoji permanentku nechal v bundě předešlé. Akce byla velice rychlá a úspěšná. Jedeme. Dnes zastaví u mýtné brány. Slečna, která po nás chce zaplatit mýtné. Pan řidič jí vysvětluje, že to máme vše domluvené a je to takto v pořádku. Slečna nás pouští a my můžeme pokračovat směr lyžařské středisko.
Jsme nahoře, rychlé odbavení, vklouznutí do lyžáků a hurá na lyže. Po prvním vytažení kotvou, se začínají žáci společně s instruktory věnovat důkladnému rozcvičení, aby byl lyžařský výkon bezchybný. Dopolední lyžování probíhá bez komplikací a všichni zúčastnění si užívají perfektních lyžařských podmínek. Instruktor mající aktuálně 5. družstvo se zadívá do lesa a v hlavě si hraje s myšlenkou, že by po vzoru malých špuntů z lyžařské školy zkusil právě se svým družstvem jízdu ve volném terénu. No nic jde tuto myšlenku oznámit svým čtyřem statečným, jejich reakce ho mile překvapila. Jasně pane učiteli jdeme to zkusit, žáci jsou před jízdou poučeni, jak je potřeba se při jízdě chovat a jaké zásady dodržovat. Jdeme na to, vjíždíme do prašanu, který je jako peřinka. Za pár sekund se v něm obě dívčiny 5. družstva válejí až po uši a náramně se tomu smějí. Svůj pád doplňují komentářem, že jim to vlastně vůbec nevadí. V hlubokém sněhu si užijeme ještě pár jízd a pak se vracíme zpět na oficiální sjezdové tratě. Všichni jezdci to zvládli na výbornou a zaslouží pochválit, jak jízdu napoprvé zvládli!
Dnešní den je chudý na veselé příhody. Za zmínku snad stojí ta s rukavicí. Náš žák jedoucí na kotvě vytratí z neznámého důvodu svoji rukavici, tu se následně snaží sebrat jeho spolujezdkyně z družstva, bohužel se jí to nepovedlo. Za ní jede rakouský pár a paní už si chystá své hůlky, jak rukavici nabere. Jeden z instruktorů jedoucí za nimi druhé mu říká: „To jsem zvědavej, jestli se jí to povede.“ Paní rukavici scvakne pomocí obou hůlek a zcela bezpečně ji dopraví svému majiteli. Buď má velkou praxi ve sbírání rukavic anebo již mnoho let intenzivně navštěvuje asijské restaurace, kde je práce s hůlkami základ. Paní si vyslouží pochvalu a poděkování od dětí i instruktorů.
Nachýlil se čas oběda, pomalu se přesouváme do chaty. Tady na nás čeká opět polévka, tentokrát rajská s dezertem.
Po doplnění energie družstva 3, 4 a 5 vyráží společně se „starými“ (Laďka, Jirka, Karel) do upravené stopy, aby děti zasvětili do tajů běžeckého lyžování. Družstva 1 a 2 zůstávají s „mladými“ (Vojtou, Davidem, Pavlem) na svahu a pokračují v prohlubování sjezdových dovedností. Zítra si oba týmy role vymění. Po chvíli volá hlavní vedoucí jednomu z instruktorů, že na tři děti nevyšly běžky. Sakra, přepočítali jsme se a musíme situaci řešit. Jeden z instruktorů vyráží třem nešťastníkům naproti k autobusu a přibírá je ke sjezdařům. Příště si to lépe spočítáme, abychom nemuseli tuto situaci řešit.
Při nástupu na kotvu jeden z hochů odzbrojuje instruktora. Snaží se nacvaknout do lyží, ale nejde mu zapnout pata do zadní části vázání, no bodejť by jo. Na patě má úplně zmrzlou bambuli, která není kompatibilní s jeho vázáním. Instruktor žáka upozorňuje, že ledovou krustu musí odstranit a pak se do vázání dostane. Jezdec mu tuto připomínku odkýve a místo toho, aby se zmrzlého sněhu zbavil, vesele pokračuje ve své snaze. Po chvíli to instruktor nevydrží a pomůže mu se ledu zbavit. Připojíme se ke družstvu a pokračujeme ve výcviku.
Dnešní lyžování se blíží ke konci. Jsou čtyři odpoledne vleky končí. Družstva se postupně scházejí u autobusu. Děti, které byly na běžkách se vrací s úsměvem na tváři a hlásí, jak bylo ježdění skvělé. O tom, že se jim úzká prkýnka líbila svědčí jejich otázky, zda půjdou ještě. Takže ze strany instruktorů naprostá spokojenost a je na nich vidět, jak jim srdce plesá. Za zmínku také stojí odhodlání jednoho žáka, který nejméně 60krát upadl, ale vždy vstal a pokračoval v cestě dál. I po těch všech pádech prohlásil, že ho to vážně bavilo a příště půjde klidně znovu! Další parádní den máme za sebou. Zabalit, naložit a jedeme směr hotel.
Po příjezdu rutina. V 18:00 večeře, po ní sraz na krátké školení o běžeckém lyžování, kterého se ujala naše zdravotnice a zkušená to biatlonistka. Zasvěcuje děti do toho, jaké existují druhy běžek, jak mají být dlouhé hole, na co slouží vosky a další zajímavosti týkající se bílé stopy. Po této instruktáži nás čeká předposlední mezitřídní souboj.
Tentokrát hrajme hru s názvem Minutová hra, oba týmy každou minutu plní zadaný úkol moderátorem. Jen namátkou některé úkoly: vypijte celou tekutinu ve vaší láhvi, postavte co nejvyšší věc z vašich přezůvek. Hra měla spád a bylo vidět, že děti baví. Opět vítězí třída 7.A. Aby s tím mohla třída 7.B ještě něco udělat, čeká všechny zítra ještě poslední disciplína v podobě ranního výběhu. Za každého člena získává třída 1 bod do tabulky. Myslíme si, že účast bude zítra určitě hojná.
Na našich frekventantech jsou patrné známky únavy. Po krátké poradě instruktorů, dochází k rozhodnutí posunout večerku. Vytváříme tak prostor pro delší regeneraci, před dalším náročným dnem. Při obcházení pokojů, zda jsou všechny děti v posteli narážíme na jeden HOLČIČÍ pokoj, kde je tedy dost velký nepořádek. Na to, že se dívky tohoto pokoje zkrášlují a snaží se být jako ze škatulky, tak jejich pokoj tomu vůbec nenasvědčuje. Proběhla krátká zpětná vazba od instruktorů a dívky musí udělat nápravu! V jednom z klučičích pokojů instruktor odhalil jednoho žáka majícího s sebou krabici plnou vánočního cukroví. Instruktor neváhal a okamžitě si nabídnul. Tímto končíme dnešní den a uvidíme, jak hojná účast bude na ranním soutěžním výběhu. Dobrou noc a spěte vleže.
Úterý
Probouzíme se do slunečného dne. Druhý den lyžování jsme zahájili dobrovolnou ranní rozcvičkou v podobě lehkého běhu okolo jezera Wolfgangsee. Předešlý večer několik žáků zvedlo suverénně ruku, že se výběhu určitě zúčastní. Sraz v 7:05, poté vybíháme a na nikoho nečekáme. Nakonec nikdo z dětí nedorazil, a tak Laďka, Jirka a Pavel vyrazili prozkoumat terén okolo zmiňovaného jezera sami. Ukázalo se, že pohled na jezero a město zároveň je opravdu parádní a už při cestě upozorňují, že příště poběží trasu obráceně, aby si východ slunce společně s jezerem užili nakonec. Uvidíme, kolik dobrovolníků se dostaví příště.
Po příjemném aktivním probuzení vyrážíme na snídani, a ještě na schodech po cestě do jídelny jsme ujišťováni chlapci, že chtěli ráno přijít. Vypadali, že je opravdu něco zaskočilo a jali se vyprávět příběh, který celou situaci objasní, bohužel jsem se dozvěděli, že jim nezazvonil budík. Pouze jsme odvětili, aby šli dříve spát a příště třeba příchod nezmeškají, no uvidíme.
Čeká nás snídaně v podobě velmi bohatého švédského stolu. Každý si najde to, co má rád. Najednou rána a talíř plný jídla letí k zemi a roztříští se o podlahu. Jeho majitel na něj kouká a nejdříve to vypadá, že se snad snaží talíř myšlenkami přimět, aby se sám uklidil. Dlouhá chvíle soustředění, bude levitovat nebude? Myšlenka po ránu není tak silná… Vyřešil to smetáček a košťátko. No snad bude mít dnes při lyžování štěstí.
Zabalit svačinu, obléknout, odchod směr autobus. Instruktoři po cestě ze schodů potkávají několik chlapců, kteří sebevědomě tvrdí, ale nás pan učitel Vancl poslal dovnitř. Krčíme rameny a pokračujeme dále do autobusu. Odjezd v 8:40 určitě nestihneme. Příčinou jsou hoši, kteří poslechli rozkaz pan vedoucího a sedí oblečení spořádaně na pokoji. Při závěrečné kontrole hotelu expeduje tuto skupinku do autobusu. Současně v několika pokojích zhasíná světla a také zavírá dokořán otevřená okna. Energetická krize zřejmě v rodinách některých našich frekventantů ještě nezačala nebo se jedná o potomky významných šlechtických rodů, kteří jsou doma zvyklý svítit jako na zámku. Jak známi hrady a zámky se moc nevytápěly, takže otužování rodiny k tomu patří. Opozdilci přichází do autobusu a hned vzápětí dostávají slušnou sprchu od hlavního vedoucího. O tom, jako to všechno bylo se dozvíte při obědové pauze.
Vyrážíme s nepatrným zpožděním, ale to nám nevadí, situace je jasná bude slunce a azuro, co víc si přát. Po cestě do střediska se nám postaví do cesty nečekaná překážka. Místní lesníci vytahují Lakatošem polámané stromy, zdržení je opravdu chvilkové. To jedna slečna komentuje, i tak je to lepší čekat chvíli v autobuse než sedět na matematice.
Jsme nahoře, přivítá nás obloha bez mráčku, slunce v plné síle, manšestr na svahu, který neokupují žádní lyžaři. Po výstupu z autobusu jeden z instruktorů prohlásí: „Tohle je vážně kýč jako prase.“ No nic, jdeme na svah. Tentokrát již po týmech rozdělených pomocí barevných rozlišováků. Pan ředitel nás sleduje na webkameře, jak nám to jde. Do společné skupiny pak posílá vzkaz. Tvrdí, že aktuální pohled na webkameru je odporný a z takového počasí nebudou určitě žádné zážitky :o). No uvidíme. Po družstvech začínáme obsazovat sjezdovky a praktikovat první výuková cvičení, děti jsou šikovné a celkem jim to jde. Následuje jízda za jízdou, až nastává čas oběda.
Obědváme na chatě přímo u sjezdovky, je k ní ovšem potřeba sjet a příjezdová cesta se stala některým lyžařům osudná a pěkně se vyváleli v měkkém prašanu. Obědváme polévku, doplněnou balíčkem, který si většina připravila ráno u snídaně. Jako bonus nás čeká upečená buchta s ovocem. Při obědě si všimneme zajímavého nápisu na futrech dveří, kde se nachází toalety. Na ceduli stojí PIPI KAKA LAND, parádně nás to pobavilo a shodli jsme se, že toto označení je velice vtipné a netradiční. Někteří tuto zem potřebovali i tak nutně navštívit.
Vracím se k ranní příhodě s našimi opozdilci. Do příběhu vstupuje nový aktér, tím je náš řidič. Ten si uvědomil, že se rozhovoru našeho vedoucího s chlapci nepřímo zúčastnil. Objasňuje situaci tak, že hlavní vedoucí se ptá:“ Proč ještě nejste v autobuse? Utíkejte dovnitř.“ Ale jak se ukazuje, směry mohou být různé. A dovnitř je neurčitý pojem. Aktéři si to vyložili po svém a vrátili se zpět na pokoj. Pokyny se musí vydávat jasně a srozumitelně. Hoši sorry.
Po doplnění sil se vracíme sjezdovky. Na děti čeká živá pyramida složená z instruktorů. Snad výsledek uvidíte ve fotogalerii. Protáčíme si družstva a poznáváme jiné lyžařské dovednosti našich účastníků. Mnozí z nás při odpolední jízdě potkávají na červené sjezdovce u sedačky paní v lila bundě, která se ptá, kde je ta modrá sjezdovka. Vidíme ji ještě při třetí jízdě o několik metrů níže, jak se ptá dalšího lyžaře a stále hledá modrou. Ale ta červená se ne a ne změnit na modrou. Snad se dostane s toho začarovaného kruhu a najde jednodušší svah. Ukazujeme jí jak lze využít oboustranný přívrat neboli pluhu. Ale má vlastní metodu sestupu, Snad se ve zdraví dosunula dolů.
U prvního družstva se začal vyskytovat takový nešvar. Nebojte nešlo zatím o ta slovíčka, možná je dnešní mládež ani nezná, ale hůlky padají z nebe vlastně z jedoucí lanovky. Je to s podivem, nejzdatnější lyžaři a takové chybky, nepozornost nebo úmysl. Jedna z hůlek je lovena pod lanovkou ve slušné vrstvě prašanu. Při tomto zásahu v té úžasné vrstvě sněhu zmizel instruktor Jirka, který pro ni obětavě šel. Inu, příště je potřeba děti pořádně poučit.
S poslední příhodou přišel náš „hlavas“. Se svým družstvem jel na kotvě a v jednu chvíli spatřil, jak mezi jeho svěřenci jedoucími na kotvě kličkují malí špunti z místní lyžařské školy. Kotvu paní u nástupní stanice zastavila, nechala děti projet a opět kotvu spustila. Na panu učiteli bylo vidět, že je z toho trochu nesvůj. Nakonec se z toho vzpamatoval, ale i tak kroutil hlavou nad rakouskou technikou lyžařské výuky. Tím jsme zakončili dnešní vydařené lyžování.
Příjemně unaveni usedáme do autobusu a vyrážíme do hotelu v malebném městečku Strobl. Následuje sprcha a sušení věcí. Ještě před samotnou večeří jeden z instruktorů vyráží volat s rodinou přes facetime, po chvíli se vrátí zpět a druhý instruktor na něj, že je tu nějak rychle. Jeho kolega odvětí: „To víš syn šel na nočník a tak nechtěl být rušen.“
K večeři máme výbornou zeleninovou polévku, salát a bramborovou kaši s klobáskami. Kdo má chuť zakončí večeři pudinkem společně s dezertem. Po večeři následuje další mezitřídní klání, tentokrát v hádání měst České republiky, která jsou ukryta v přesmyčkách. Jeden hoch vymyslel nové město Břetoň, můžete hádat, jaké město se v přesmyčce skrývá. Další hry byly dvě varianty tzv. elektřiny. Jedna varianta s ušními boltci a druhá s držením za ruce. Děti Vám po příjezdu průběh a pravidla hry jistojistě barvitě objasní. Tento soutěžní večer opět zvládla lépe třída 7.A.
Následuje poslední povinnosti, vyzkoušet si boty na běžky, zítra totiž vyráží první parta, uvidíme, jaké budou ohlasy. Tímto se s Vámi loučíme z našeho LVK a necháme se překvapit, čím nás následující den překvapí. Dobrý večer, dobrou noc.
Pondělí
Ráno v 6:00 sraz u školy v ulici V Aleji, přes nekřesťanský čas odjezdu, všichni dorazili včas a v dobré náladě. V 6:20 přijíždí autobus, zkouška z tetrisu zvládnuta na výbornou. Naloženo, krátce po půl sedmé odjezd. Chválím lyžaře i rodiče za skvělý ranní nástup.
Během přesunu dvě zastávky, před třináctou hodinou přijíždí autobus do Stroblu. Cesta bez rušivých vlivů. Rychlé ubytování a v půl druhé odjíždí frekventanti do střediska. Aktuálně 70 cm sněhu, 15 cm nového, teplota -8 st celsia. Ve 14:10 dostávám první foto, lyžaři stojí ve frontě na kotvu.
Z Rudné přeji příjemné lyžování, sněhu dostatek, teplota snesitelná. Skol.
Naše lyžaře vidím na webové kameře: Webová kamera | Zimní park Postalm
Pokračuje pondělní zpravodajství. Zpravodaj Pavel Papež, editor vydání Pavel Kasal.
Sraz na lyžák v 6:00 ulice V Aleji. Stalo se nemožné, i v takto brzkou ranní hodinu nikdo z frekventantů kurzu nezaspal. Všichni nedočkavě vyhlíželi autobus, až se konečně objevil. Omluva od řidiče. „Mrzne, a já se nemohl dostat do autobusu, zamrzly dveře.“ Že to mráz opravdu umí, jsme se přesvědčili při nakládání bagáže, kdy zatuhlé písty dveří zavazadlového prostoru odmítaly spolupracovat, pomohli jsme si vlastními podpěrami v podobě pana učitele a některých rodičů. Po úspěšném naložení a kratším zpoždění jsme mohli vyrazit směr Rakousko, konkrétně do městečka Stroblu Po nasednutí probíhá odborné školení, řidič instruuje děti jak se dají sedadla rozšířit do strany, aby se při dlouhé cestě nemusely mačkat. Pohodlí především. Nicméně, někteří nedbají a raději se mačkají, vyzbrojeni vlastní dekou. Jeden aktivní lyžař je tak nedočkavý, že již do autobusu nastoupil v lyžařských kalhotách. Po drobném přemlouvání jej jeden z učitelů přesvědčil a dotyčný se z lyžařské výstroje odstrojil.
Po cestě se pan učitel Papež pustil do jeho oblíbené disciplíny vtipů a hádanek. Musí se říct, že nahodil a pár rybek se chytlo a začali také od boku střílet hádanky. Samozřejmě nemohla chybět jeho oblíbená: Do kdy běží zajíc do lesa? Všichni účastnění nevěřícně koukali, no přece do půlky, od půlky běží z lesa zněla odpověď. Po zkrácení času touto zábavou se přiblížila první zastávka v Českých Budějovicích. Tentokrát ne u tradičního Kauflandu, ale na místní Molce. Po krátké debatě se náš účastník zájezdu a hlavní vedoucí Karel rozhodl dát dětem nakonec 20 minut času pro jejich nákupy. Nedaleko čerpací stanice Mol se nacházela světoznámá budova s rychlým občerstvením McDonald´s, kterou někteří naši žáci vzali útokem a honosně posnídali bramborové placky, toasty, míchaná vajíčka, každý podle svého gusta. Někteří instruktoři si dopřáli kofeinovou bombu v podobě kávy. Jiní neposedové si zase krátili čas kopáním do skleněné lahve, která se následně rozbila, hrozná sranda. Takto opravdu ne mládeži!
Zastávku jsme také využili k prvnímu školení a hbitě jsme promrskali desatero FIS (mezinárodní lyžařská federace). Samotného školení se chopil sám hlavní náčelník a prezentoval se velice povedeným projevem, až na menší zádrhely to byl bezchybný výkon. Při další jízdě probíhají kontroly pasažérů, vypadá to, že v zadní části autobusu vezeme opičky, vzduch se zde nebezpečně blíží tomu v pavilonu opic pražské zoo.
Čím více jsme se blížili k cíli, některé dívky tuto skutečnost vzali pro chvilku zkrášlování. Do jejich zkrášlovacího salónu vtrhli Papež, Krajči, Mastný a zajali jejich hydratační gelovou masku s chladivým efektem pro mladistvou pleť. Vůbec jim nevadilo, že je určená pro jednu osobu na 15 minut, podívali se na sebe a gentlemansky se dohodli na třech střídáních po pěti minutách.
Hurá, dorazili jsme do cíle, vynést batožinu do svých pokojů, obléct a zpět do autobusu. Vykládka a ubytování proběhla hladce a bez velkých komplikací. Před odjezdem poslední kontrola, zda mají všichni všechno, nikdo nekřičí, že mu něco schází, takže vyrážíme. Konečně se vydáváme na svah. Cesta nahoru je pěkně klikatá úzká, ale bez problémů sjízdná. Jsme nahoře a probíhá hledání lyžáků a lyží, nakonec všichni najdou svoje vybavení. Najednou se z davu ozve já si nevzala helmu s brýlemi, což o to, nebylo by to tak velké překvapení, to se stává. K našemu překvapení se jednalo o naši zdravotnici, no co, dneska to zvládnu v čepici.
Permanentky rozdány, vyrážíme ke kotvě a instruktoři si číhají na ty, kteří pojedou na kotvě poprvé. Společný výjezd zvládli bez pádu. První rozježdění a následuje rozřazování do družstev. Moc nám to nejede, sníh je pomalý, ale rozdělit děti do družstev se nám nakonec podařilo. Během společného ježdění zažijete spoustu zábavy – spadnete z kotvy, zajedete do hlubokého sněhu a užijte si další kratochvíle. Nikomu se nic nestalo a po fyzické stránce jsou dotyční v pořádku. Mlha je čím dál tím hustší, naštěstí přišla až ke konci ježdění, takže odjezd k autobusu, balíme a ujíždíme zpět do ubytování.
Ještě před nasednutím do autobusu jsme byli osloveni jednou cizinkou, zda by se mohla společně se svojí dcerou s námi svézt autobusem dolů, prý se s manželem v autě bojí. Trochu nás to zarazilo, protože pán řídil ne zrovna levnou verzi značky Mercedes, nicméně jsme vyhověli a přání jí splnili. Při výstupu se nás paní ptá, zda jedeme i zítra, říkáme, že až do pátku. Tak uvidíme, jestli se z nás stane místní MHD :o).
Příjezd na hotel, sušení oblečení, sprcha, v 18:00 večeře. Mňam vynikající lasagne a polévka. Zakončeno dezertem s jahodovým rozvarem. Toť termín diváka sledující pořad Peče celá země.
V 19:15 sraz v jídelně, probíhá školení o zásadách LVK a je sdělen denní program na následující den. Tím ovšem nekončíme, čeká nás první ze tří mezitřídních soutěžních aktivit. Dnes hrajeme disciplínu kreslení, vysvětlování a pantomimu. Žáci si postupně chodí pro kartičky, na kterých jsou různé sporty a ty pak musí svým spolužákům předvádět. Jeden frekventant si vytáhl při pantomimě sport kulturistika. Jeden z instruktorů se na něj chvíli díval a pak se šel podívat, co si vlastně vytáhl, nevěřícně kroutil hlavou a netušil co předvádí. Pro jistotu se ho zeptal, zda ví, co je to za sport, ten odvětil, že jasně a dál pokračoval v předvádění. Nakonec to instruktorovi nedalo a vysvětlil mu co to je za sport, žák zbystřil a přestal předvádět, že fotí nějakou kulturní památku a začal vehementně vzpírat, zřejmě kulturně založený člověk. První zápolení ovládla třída 7.A, uvidíme, jak se jim bude dařit zítra. Děti byly po hře rozjeté a adrenalin jim koloval v krvi, dostaly tedy za úkol hrát společenské hry na pokojích.
Večerka ve 22:00, instruktoři obcházejí jednotlivé pokoje a v jednom z nich nalézají dívku, která visí za tričko z palandy a nemůže se hnout. Je vysvobozena, tričko to nezvládlo, roztrhané na několik dílů. Touto příhodou uzavíráme náš první lyžařský den, uvidíme, co nám přinese zítřek. Snad trochu mrazivější počasí, ale mělo by vysvitnout sluníčko. My jsme připraveni, pleťové masky dodají požadovanou ochranu…
