——————————————————————————————————————————–
PŘÍJEZD – NÁVRAT Z LYŽAŘSKÉHO KURZU DO RUDNÉ
16:00 – Projeli jsme České Budějovice, trochu to drhlo. Odhad příjezdu kolem 18:30.
14:20 – Naloženo, odjíždíme. Odhad příjezdu ke škole 17:45 – 18:15
13:30
Pokud odjedeme podle plánu, přijedeme ke škole do ulice V Aleji mezi 17:00 – 17:30
(jedná se o odhad ve 13:30).
Postupně budu dobu příjezdu upřesňovat.
——————————————————————————————————————————–
Dovolím si pár slov úvodem.
Po více než třiceti letech, jsem se rozhodl předat žezlo mladším a kreativnějším kolegyním a kolegům. Určitě si na kurzu povedou zdatněji než já, já budu moci odpočívat a zpovzdálí sledovat jejich práci. Věřím, že přivedou další děti k lyžování a lyžaře zdokonalí v jejich dovednostech. Abych jim situaci trochu usnadnil, budu psát drobné zpravodajství na základě jejich podnětů. Snad vás nezklamu…
Páťáci vyjeli na hory trochu mimo plán. V posledních letech jsme na Lipno brali čtvrťáky, ale covid nám loni neumožnil odjet a proto ten náhradní termín. Možná se z toho stane tradice. Kdo ví? Každopádně za měsíc ve stejnou dobu se na svahy vydají i žáci 4 ročníku. Začínám tomu plánu věřit. Pak bychom v letošním školním roce uspořádali celkem 4 kurzy a na hory vyvezli více než 200 dětí.
———————————————————————————————————————————
NEDĚLE
Zahájili jsme další z lyžařských kurzů naší školy. Na Lipno vyrazili páťáci. Zřejmě byli oni i rodiče velmi natěšeni, protože na sraz přišli včas a odjezd proběhl podle plánu. Za lyžařskými zážitky se vydalo 45 dětí a pět instruktorů.
Pár postřehů před odjezdem.
Děkuji všem rodičům, že přistoupili k testování zodpovědně a umožnili dětem snad nerušený průběh kurzu.
Občas si stěžuji, že jsou děti málo samostatné a vše za ně musí vyřídit rodiče. Dnes se ukázalo, že dobré výjimky se najdou. Při kontrole seznamu příchozích zjišťuji, že nám ještě jedna slečna chybí. Pro jistotu se jdu zeptat do autobusu, kam již děti usedly. A světe div se. Slečna sedí pohodlně usazena. „Kde máš rodiče?“, ptám se. „Odjeli,“ asi někam spěchali, myslím si. „Co doklady? Ty mám u sebe,“ dozvídám se. „Tak je odnes paní učitelce. Jo,“ zní odpověď. To byla ta lepší možnost, tatínek s maminkou tak spěchali, že neměli čas předat instruktorům dítě. Naštěstí byla plně vybavena. Proč píšu, že lepší možnost. Párkrát se nám stalo, že jsme všichni seděli v autobuse, připraveni k odjezdu a ten poslední lyžař s rodiči dorazil o 10 – 15 minut po plánovaném odjezdu. Máme i rekordmana, který bydlí 200 metrů od školy, ten dorazil až po telefonické urgenci, řka: „Už jsme na cestě.“ Zpoždění bylo zanedbatelné 35 minut…
Neděle 13:30
V této chvíli vám sdělím pouze základní informace. Cesta probíhá za slunečného počasí. Děti jsou celé nedočkavé, nabité energií a to se projevilo na první etapě cesty až tak, že pan učitel musel na zastávce v Českých Budějovicích u MOLky malé lyžaře trochu motivovat, respektive je sprdnout. Zatím to prý pomáhá, uvidíme na jak dlouho. Nebyly zjištěny žádné nedovolené nákupy, ani brambůrky prý se v autobuse nedrolí. Zhruba za půl hodinky budou na Lipně.
Příjezd k hotelu bez problémů. Na Lipně není zas tolik přírodního sněhu, aby autobus nemohl vyjet až na Kramolín. Vyložení nákladu, rozdělení do pokojů. Ubytovatel připraven. Ukazuje se, že některé děti v páté třídě neumí počítat do čtyř nebo do pěti? Jedna parta slečen si umanula, že jich bude ve čtyřlůžkovém pokoji bydlet pět. Hotelová služba ovšem zklamala, nebyla schopna pokoj připravit dle požadavku slečen. Čekaly prý hodnou chvíli než pochopily jak se situace má. Možná příště… Nakonec se jedna odpojila a zabrala volné místo v jiném pokoji. Stěhování zavazadel dokončeno. Probíhá vybalování a příprava na první výšlap s lyžemi. I tady svítí sluníčko, je to tak na Apré ski, lehátko a skleničku sektu, ale děti mají zatím smůlu. Možná příště vezmeme na uvítanou dětský sekt. Zatím budou moci uhasit žízeň čajem u večeře.
Máme za sebou první lyžování. Při odchodu na lyže, obvyklé trable, rukavice, obouvání apod. Děti trochu šokovala skutečnost, že se na lyžích dá chodit i do kopce. To někteří asi ještě nezažili. Pár jedinců s tím bojovalo, ale nakonec to všichni zvládli. Proběhl první lyžařský předvýběr, další draft barev proběhne zítra. Skipasy nakoupeny, předpověď na zítřek výborná. Po krátkém lyžování odpočinek. V této chvíli (kolem 18:00) odcházíme na večeři, uvidíme čím nás hoteliér překvapí.
Večeře – rizoto se sýrem a zeleninou – okurka a rajče. Na místní poměry spousta zeleniny.
Vrátím se ještě k odpolednímu programu. Při odchodu na lyže se ukázalo, že jeden z malých lyžařů zřejmě nemá žádné rukavice. Nemá nebo je nebyl schopen najít… Řešíme náhradním párem, možná po návratu někde vyplují, nejspíš v kufru. První odpoledne věnujeme základnímu rozdělení do družstev a to se koná na svahu před hotelem. Na neděli nekupujeme skipasy, na těch pár minut to nemá smysl. Cvičný svah má cca 50 metrů. Děti jej sjedou 2 – 3x a nahoru stoupají po svých. Vždy je to pro ně vzrušující zážitek. Některé z nich ještě do kopce nikdy nestoupaly a ani netuší, že je to možné. Při tom skialpinismus se stále rozšiřuje a navíc se stává jednou z levnějších forem lyžování. Když jim takovou možnost nabídnete, tak se někteří hroutí. Nakonec to, ale všichni zvládnou. Dnes jedna ze slečen musela zamáčknout slzu, instruktor ji v prvním kole pomohl s lyžemi. Druhé již zvládla sama. Překážky jsou k tomu, abychom je zdolávali, někdy i za cenu slziček a drobného naštvání.
Většina si první jízdy užívala a byla tak nabita energií, že se rádi účastnila běžecko-bruslařského závodu, který uspořádal pan učitel Papež. Jak to dopadlo? Nevím. Obrázky ze závodu uvidíte zítra v galerii. Hurá, první lyžování máme za sebou.
Vracíme se na hotel. Děti si myslí, že budou odpočívat. Omyl. Následuje sekce učení. Penály a do jídelny. Všichni se zakousli do zadaných úkolů. Jeden hoch doslova. O penál si rozřízl ret. Tak horlivé studium jsem již dlouho nezažil. Chlapče, penál se nejí, ale otevře a berou se psací potřeby. Možná jej popadl hlad, přece jen bylo před večeří. Ostatní naštěstí v klidu studují.
Ani po večeři nedáme dětem pokoj. Musí absolvovat povinné školení bezpečnosti. Tak jako v každé jiné firmě musí na závěr podepsat prezenční listinu. To bývá problém, hlavně po prázdninách. Ne, že by zapomněli číst a psát nebo si snad nepamatovali své jméno, ale podepsat se psace příjmením je pro někoho těžký úkol. Na listině se objevuje ADÉLA, nebo JIRKA… Prosíme ještě jednou a psace, nakonec se vše zdárně podaří.
V další fázi večerní zábavy vyrábí děti cedulky na dveře. Tato identifikace slouží hlavně pro instruktory a bodování pořádku. Cedulky zpravidla obsahují nějaký obrázek s různým námětem – hory, lyže, lanovky… a jména ubytovaných.
Pořád ještě nekončíme. Následuje představení a společenská hra. Tentokrát se bavíme Mlsnou kozou. Pokud nevíte o co jde, tak si to vygoooglujte. Děti jsou ještě pořád plné sil, takže o veselou zábavu není nouze. Konečně končíme, hurá na pokoje. Chvilka klidu? Ne, následuje hygiena a příprava na večerku. Problém. Jeden z frekventantů vdechl jablko do nosní dírky. Moc této informaci nerozumím, nebudu ji raději rozebírat a fabulovat. Důležité je že nakonec i toto jablko končí v žaludku a můžeme jít všichni v klidu spát.
Jak já vám na horách závidím. Tolik zážitků během jediného dne a já se o ně okradl. Jsem doma, připravil jsem zastupování na příští týden a budu spát ve své posteli.
Dobrou noc, dobré ráno. Zítra děti čeká další skvělé lyžování. Na lipenském webu píší 80 cm sněhu, 5.st celsia a sluníčko – předpověď na pondělí.
Klidné čtení u kávy přeji Martino a ostatní.
——————————————————————————————————————————–
PONDĚLÍ
Noc proběhla v klidu, při budíčku všichni čerství a natěšení na lyžování. Kontrola pokojů rovněž v pořádku.
Následuje vydatná snídaně.
V 8:40 jsou všichni před hotelem v lyžařské výstroji. Tady na Lipně svítí sluníčko, aktuální teplota 0 stupňů. Můžete sledovat webkamery, když budete mít štěstí a uvidíte lyžaře v barevných rozlišovacích dresech, tak to jsme my.
Odkaz na web kamery: Webkamery na Lipně | Lipno.info – zážitky a ubytování pro rodiny s dětmi
Všechny z Lipna zdravíme do nížin.
Dopolední lyžování bylo skvělé. Parádní podmínky, lidí přiměřeně. Družstvo začátečníků a mírně pokročilých, které čítá sedm duší sjelo Jezerní sjezdovku. Tím pádem se všichni z kategorie začátečníků přesunuli do kategorie mírně pokročilých. Odpoledne určitě dají sjezdovku několikrát. Během dopoledne se dolaďovala družstva, aby byla stejně početná a lyžařsky vyrovnaná. To se podařilo a tak jezdíme co to dá. Všichni jsou v pořádku a sportovně naladěni.
Oběd – frankfurtská polévka, vepřové na houbách, rýže. Po dopoledním vydatném lyžování všem chutnalo.
Následuje polední klid. No klid. Spíše snaha udržet děti aspoň chvíli na pokojích a drobně odpočívat. Další síly budou potřeba na lyžování v odpoledním bloku. Naplánovaný odchod na sjezdovku ve13:30.
Odpolední lyžování bylo super. Výborné podmínky, alpské slunečné počasí. Na sjezdovkách bylo díky výborným podmínkám více lyžařů, ale celkový dojem byl na jedničku s hvězdičkou. Se začátkem ledna, kdy jsme tady válčili se sedmáky, se dnešní podmínky nedají porovnat. Všechny sjezdovky i vleky otevřeny. Všichni jsou v pořádku a nadšení. Fotografie z dnešního lyžování najdete ve fotogalerii zítra po ránu.
Nyní před večeří probíhá další etapa výuky.
Večeře – výborné špagety. Po večeři jsme se vydali na večerní hru ve sněhu – Člověče nezlob se. Někteří z našich malých lyžařů venku v noci a na sněhu ještě hry nehráli, natož Člobrdo. Hra parádní, bohužel nám hru přerušily rolby, které se jaly upravovat terén u výstupů z lanovek. Takže opouštíme bojiště. Souboj s těmito krásnými a velkými stroji by měl jasného vítěze.
Pár příhod z dnešního lyžování. Ještě jednou musím napsat, že podmínky byly téměř ideální. Jedno z družstev se vydalo na nejnovější sjezdovku areálu – Lipenskou. Na té jsme v lednu strávili se staršími dětmi několik dnů. Ale v té době pršelo a fronta byla někdy neúnosná. Dnes liduprázdno a sluníčko. Jedinou vadou na kráse byl pomalý sníh. Přece jen naši lyžaři zatím nemají dostatek hmotnosti a sil na rychlejší odpich. Ten snad nebude dnes v noci chybět Ester Ledecké, olympijské šampionce. Budeme držet palce. Možná za pár let se některý z našich lyžařů ocitne v její pozici umanutého samorosta, který dělá věci po svém a přesto se jí daří. No vraťme se na naši sjezdovku. Vymysleli jsme spoustu fint, jak zvýšit naši rychlost a dali 4-5 jízd. Trochu jsme zaměstnali ospalého vlekaře u nástupu, aby měl dobrý pocit, že si dnešní mzdu zasloužil. Po těchto jízdách jsme se vrátili na sjezdovky u Yettiho, jízda byla rychlejší, ale lidí bylo více a někde jsme museli stát i frontu. Vždycky je to něco za něco. Rychlejší jízda, delší čekání, typická nepřímá úměra. Ale na tu máte děti ještě dva roky čas.
Dnes si naši malí lyžaři užívali jízdy až do samotného provozu sjezdovek. S Jirkou absolvuje několik posledních dobrovolníků, kteří se nemohli lyžování nabažit poslední jízdu. Paráda, stihli to, na vlek nastupují v 15:59. Přece jen šlapat na horu po svých by dalo i těmto zdatnějším lyžařům zabrat. Spokojeně usedají na sedačku. Vlek se rozjede, ale v polovině se zastaví. Stojí. Nejede. „Co se děje?“ ptají se děti. Jirka ukáže na hodinky a říká: „Je 16:00, vleky skončily. Vlekaři šli domů, mají po práci.“ To naše malé lyžaře evidentně zaskočilo, ba přímo vylekalo. Ale drží se statečně, zatím nebrečí ani nepanikaří. Po hodné chvíli se vlek znovu rozjel. Jirka zřetelně slyšel jak ze sedačky padají ty kameny úlevy. Jsme na konečné, výborné lyžování a i tentokrát budeme nocovat v hotelu a ne na sedačce. Nebylo by to v posledních dnech nic výjimečného…
I letos, podobně jako v minulých letech se našel jeden „zkušený“ lyžař, který to po Jezerní vypálil šusem dolů. Na první pohled je zřejmé, že lyže ovládají jej a ne on je. Je to souboj o to, jak daleko to vydrží. Postoj má trochu širší, stabilní. Rychlost se na této sjezdovce moc vysoká nabrat nedá, ale lyžování je nebezpečné při jakékoliv rychlosti i v klidu. Borec jede, jede, jede, ne a ne spadnout. Člověk by jej skoro obdivoval, kdyby za zády neměl další deset, o které se taky musí postarat. Nakonec to skoro dokázal, málem dojel až do přehradní nádrže Lipno. Na štěstí nebo na neštěstí ve zúženém koridoru na konci sjezdovky lehce brknul o dospělého lyžaře, konečně ztratil rovnováhu a upadl. Výborná jízda jen trochu kontroly by to chtělo. Instruktor jej poučí a další jízda už je bezpečná s obloučky a zastávkami na místech k tomu určených. Žádný učený z nebe nespadl a to platí i na Lipně. podobně jako se učit, se učit, se učit i jízdě na lyžích.
Začátečníci, vlastně mírně pokročilí odpoledne brousili také Jezerní. Za odpoledne cestou dolů najeli skoro 6 km, úctyhodný výkon. Kolikrát se otočili, si spočítejte sami. Základní informace pro výpočet najdete zde: Sjezdovky | Skiareál | Lipno.info – zážitky a ubytování pro rodiny s dětmi Své jízdy končí před čtvrtou, opálení, vyfoukaní, nadšení.
Hned v úvodu píši o samostatnosti. Nyní se s vámi podělím o jeden výjimečný příklad této kompetence. Na kurzu máme jednoho malého lyžaře, předškoláka, jmenuje se Zbyněk a jezdí v družstvu s maminkou. Během dnešních jízd, protože občas si vybírá vlastní trasy a opouští družstvo se mu podařilo dost pocuchat ve špinavém sněhu, jehličí a ostatních pokladech na kraji lesa. Jeho oblečení vyžaduje výměnu. Je důkladně poučen, vyráží do hotelu. Místo setkání je určeno. „Budeš čekat pod velkou mapou.“ Maminka už dopředu trochu kalkuluje s tím, že pro něj bude muset do hotelu při dalším výjezdu zajít. Ale tomu se Zbyněk vzepřel. Vzorně čeká na stanoveném místě, lyže v ruce vzorně ustrojen. To se rovná skoro zázraku, no uznejte malý kluk dokázal dojít do pokoje tam se převléct, vrátit se na místo a čekat. Jak asi tušíte, přijde pointa. Nikdo není dokonalý, ani rtuťovitý Zbynďa. Když si chce nasadil lyže ouha, nejde to. Chybí mu totiž lyžařské boty. Ta touha po lyžování byla tak obrovská, že pod panelem stojí jen v ponožkách… A na ty lyže opravdu nasadit nejde. Vyřeší to po svém. Vběhne do lyžárny, sundá mokré ponožky, obuje lyžáky a hurá na svah. Naštěstí venku je teplo a do konce lyžování zbývají dvě jízdy. Zbyňku pochvala, jen příště nezapomeň na boty.
Po vyučování se někteří aktivní borci, respektive borkyně dali s předstihem do večerní hygieny. A ouha, ze sprchy i z vodovodu teče mírně hnědě zabarvená voda. Během dne došlo k nějaké drobné opravě na vedení a někde se trochu uvolnily usazeniny, které se teď musí vyplavit. Slečny jsou trochu vyděšené, možná si mysleli, že z kohoutků teče krev. Možná přemíra sledování hororů. Ale opravdu jde pouze o drobné usazeniny, které jak praví znalci vína, drobná sedlina není ani zde na závadu. Jsou uklidněny, že se jedná o železitý Šumavský pramen. Sediment se naštěstí vyskytuje pouze u teplé vody, ta studená je křišťálově čistá…
Po ukončení venkovní hry někteří z malých lyžařů skotačí na asi metrové kupce sněhu u protějšího bufetu. Super zábava, válet se ve sněhu, padat, strkat se. Vše pod dozorem bdělého instruktora. Toto skotačení z nějakého neznámého důvodu vyprudilo místního správce bufetu. Dost nevybíravě se na děti obořil. Asi mu hlavně vadilo, že teď při večerním lyžování má skoro nulový kšeft. Takhle ne milý pane, za pár let budou tato mláďata vaši klienti a u vás si určitě nic nekoupí. Instruktor maníka s již tak vysokým tlakem trochu popíchne a odcházíme středem do hotelu. U tebe člověče naše peníze utrácet nebudeme…
Dnes byla vyhlášena dříve večerka. Ukazuje se, že osobní volno této partě nesvědčí. Je třeba je zaměstnat, zaměstnat, zaměstnat. Parádní lyžařský den končí. Všichni jsme si skvěle zalyžovali. Jsme v pohodě a těšíme se na zítřek.
———————————————————————————————————————————-
ÚTERÝ
Po klidné noci, klidná snídaně.
Na Lipně je zataženo, teplota 2 st. celsia, nefouká, neprší.
Družstva vyrazila na svahy. Pana učitele Papeže a jeho svěřence zrovna vidím na webové kameře u horní stanice lanovky – výstup Lipno expres (8:50). Jedná se o zeleno- žluté družstvo. Všechny děti si užívají prvosjezdy na manšestru.
Všichni jsou v pořádku. Z Rudné přeji klidné a vydatné lyžování.
Po ránu výborné lyžování. Postupně se začíná situace zhoršovat. Po desáté nejprve drobný sníh, který začíná zesilovat. Lyžujeme statečně, ale do hotelu přicházíme dost mokří. Přes zhoršené počasí pořád slušné lyžování. Uvidíme jak se situace vyvine odpoledne. Mírná vlhkost našich svěřenců nevadí, alespoň bude co sušit a jejich aktivita o poledním klidu se trochu utlumí.
Vzhledem k počasí je na svazích celkem volno. Včera jezdilo jedno z našich družstev na Lipenské samotné. Dnes se tam sešla v jednu chvíli všechna družstva z areálu, nejen ta naše, ale i další školy a klienti lyžařské školy. Všichni tam dali dvě tři jízdy a pak se vraceli zpět na Kramolín k Yettimu, je tam přece jen více místa.
Jedna dopolední příhoda. Jezdíme, jezdíme. V jednu chvíli přijíždíme k nástupišti jednoho z vleků. Děti se vzorně řadí do fronty, trpělivě čekají, protože před turnikety se vybavují a vášnivě diskutují dvě dámy. Rozhovor byl zřejmě velmi vážný a emotivní, vůbec nevnímají co se děje okolo. Že zatarasily a zašpuntovaly přístup k vleku toho si nevšimly. nevím co řeší, válečný stav na Ukrajině nebo nevydařený sjezd Ester, případně nejnovější výstřelky lyžařské módy? To zřejmě, protože vystajlované jsou skvěle. Skoro bych chtěl napsat, že se jedná o blondýny, ale to by nebyla pravda a tuto část něžného pohlaví bych nehezky urazil a to nechci. Děti se pokouší tuto uzávěru překonat. Nejprve nesměle se jedna slečna z našeho družstva ptá, zda je můžou obejít. Na dotaz žádná nereaguje, buď slabý hlas nebo človíček nízko u země, mimo zorné pole. Druhý pokus o prosbu dopadl stejně. Asi to nepůjde jinak než hrubou silou. A tak se stateční jinoši rozhodli, zaveleli k útoku a skupinka se snaží dámy obejít. Zřejmě k jejich postavení, došlo k drobnému fyzickému kontaktu. Až v tuto chvíli berou dámy dámy děti na vědomí. „Kam se cpete? Chováte se jako nějací pražáci, kteří věčně předbíhají,“ skoro hystericky a neadekvátně reaguje jedna z nich. „No pražáci nejsme,“ praví jeden z našich instruktorů, „děti se vás dvakrát ptali a prosili o uvolnění. Bohužel bez reakce a tak to vzali hrubou silou,“ povídá klidně. A to byl asi pro dámy největší šok, těšili se na pořádnou hádku a ono nic. na povídání mají několik km čtverečných areálu, ale problém se vynořil zrovna v tom nejužším místě. Dvojice toto vysvětlení evidentně neakceptovala. Zřejmě v jejich hlavách, ale zacvakal červený majáček: „Na vás lyžníci v dresech si dáme příště pozor. Budeme rádi, hlavně když nás nebude přehlížet a občas se podíváte k zemi,“ myslí si náš instruktor.
Dovolím si ještě druhou dopolední příhodu. Trampoty mistra S.
S. si ráno zapomněl brýle, zjistil to až když mu foukalo do očí. Instruktorka vyjíždí s družstvem zpět k hotelu a posílá jej pro brýle. Dostává klíče od lyžárny a jasné pokyny. Od hotelu je to k lyžárně sotva 30 metrů. Za malou chvilku je zpět brýle nemaje..
Instruktor (dále jen I): „Kde máš brýle?”
S: „Já už je nepotřebuji.”
I: „Co je to za hloupost když ti do teď scházely a kvůli tobě jsme se vrátili k hotelu? Proč jsi si je nevzal.“ pokrčení ramen, ostatní členové družstva to nechápou.
S kápne božskou: „Já neumím odemknout lyžárnu.“ To je pochopitelné, nejdete to úplně snadno. OK. Instruktor vyrazí s S ke dveřím, pomůže mu, bere si brýle, vracíme se k lyžování. Družstvo jede po sjezdovce. V polovině instruktor zjišťuje, že S nemá rukavice.
I: „Proč jedeš bez rukavic?“
S: „Mám špatný den, zapomněl jsem si je nandat. Rukavice tahá z kapsy, naštěstí. Můžeme pokračovat v jízdě.
Jedeme sedačkou na kopec. Asi, aby neměl žádné další problémy a byl připraven k rychlému opuštění zařízení si S nasazuje hole i s poutky na ruce ještě před výstupem. Děti byly poučeny a mají to přísně zakázáno. Ale co se dá dělat do dětské hlavy nevidíš. Murphyho zákony platí vždy a všude. Malý lyžař se při výstupu s nasazenými holemi zamotal do sedačky. Obsluha rychle zastavuje stroj. Pak se jej snaží vyprostit, tvá to hodnou chvíli. Lanovka stoj, všichni čekají na rozjezd, fronta dole roste. Po odjezdu k družstvu.
I: „Co se stalo?“
S: „Mám špatný den,“ zní lakonická odpověď.
I: „Tak si prosím tě, dej už pozor.“ Chlapec přikyvuje.
Družstvo se rozjíždí. Než se instruktor otočí, S se řítí svahem, tentokrát bez nasazených poutek. Přesně opačně, na vleku bez poutek na svahu s poutky. Již asi tušíte jak to dopadlo. Během chvilky je bez holí, ztrácí je za sebou. Instruktor je sbírá a veze je k družstvu. Už se ani neptá, je jí to jasné. S má dnes špatný den.
Možná jsem této příhodě věnoval více prostoru než by bylo zdrávo. Ale z takovýchto drobných příhod se skládá každý instruktorův den, co den týden. A to nemá pouze jednoho S, ale devět dalších. Tak si tuto příhodu vynásobte deseti, k tomu 2x 3 hodiny lyžování a 5x den. O zábavu mají naši instruktoři postaráno. Ale buďte si jistí, že vše vyřeší s grácií a úsměvem. Jen to vyžaduje hodně empatie, pochopení a pevné nervy, ale nebojte se jsme trénováni na tyto situace dlouholetou prací s vašimi dětmi.
Po obědě se déšť naštěstí mění ve sníh. Nebude to sice ideální, ale i odpolední lyžování určitě zvládneme.
Možná, že další část zpravodajství se na webu objeví až zítra. Večer mám jít do divadla na italskou operu, vrátím se zřejmě kolem půlnoci a nejsem si úplně jistý zda budu mít po uměleckém zážitku chuť na psaní…
Pár perliček z průběhu dne.
Při poslední odpolední jízdě jedna ze slečen instruktorovi sděluje, že bude promočené oblečení sušit fénem, tento nápad měl naštěstí jepičí život. Nechala si ho rozmluvit, protože jí pan instruktor sdělil, že by pan správce pak brečel nad účtem za elektřinu. Já k tomu přidám, že úplně nechápu proč slečna v páté třídě má sebou na horách fén. V pokynech píši. aby si děti braly nejnutnější věci. Zřejmě v této době je fén pro malou slečnu považován za standard. Zase jsem o něco poučenější.
Při kontrole sušení věcí na pokojích. Poradit si z vyjmutím botičky z lyžáků je někdy velmi obtížné a tak instruktoři obchází pokoje, aby dětem pomohli. dnes jsme opravdu trochu zmokli. U jedné z dívek jsme narazili na zajímavý úkaz. Plastové vnitřní vložky byly v botě otočené vzhůru nohama. Po dotazu, zda to není nepříjemné nebo bolestivé. Slečna odpověděla, že je to v pohodě a jejím nohám to vůbec nevadí. Možná se chystá na uměleckou dráhu a to je taková první příprava, respektive průprava. Proč? V tomto typu boty jsou zhruba dva centimetry vysoké plastové výstupky – trny, které umožňují větrání nohy v upnutých lyžácích, pod vložkou může proudit vzduch. Instruktor vložky uvedl do správné polohy, fakírské kousky si slečno zkoušej doma s rodiči. proti gustu žádný dišputát.
Jiná ze slečen sušila své úplně mokré lyžáky v posteli. Když byla upozorněna, že to není úplně dobrý nápad, ohradila se, že určitě je. V posteli je přece teplo a teplem se suší. Neprůstřelný argument, pravda fyziku ještě neměli. Není teplo jako teplo. Po krátká diskusi lyžáky z postele vylovila a dokonce si nechala vyndat botičky. Naštěstí si pod peřinu nepustila žádnou vodu z bot. Je to holka chytrá, inteligentní a jde na to hlavou.
A na závěr jedna úsměvná historka. V hotelu jsou různě velké pokoje, na jeden z nich se vejde i devět dětí. Většinou se tam snažíme dávat kluky, protože jedna sociálka a jedna sprcha klukům většinou stačí. Tím hlavním důvodem je skutečnost, že kluci si zpravidla nemyjí vlasy a rychlost výměny ve sprše bývá hbitější. Tentokrát to nevyšlo a jsou tam dívky, které jednoho z instruktorů odzbrojily novým pohledem na hygienu. Při kontrole před večerkou v době, která je určena k mytí a přípravě na spaní se dívek ptá zda se již všechny vysprchovaly. Dívky mu sdělily, že dnes žádná sprcha nebude, protož mají deodorant. Nevím zda jeden dohromady nebo každá svůj. Musím to ještě zjistit. Ke sprchování se nedaly přesvědčit a nakonec se dozvěděl, že to je holčičí záležitost, kterou on jakožto muž nemůže chápat…
Jinak během odpoledne obvyklé úkony. Učení, večeře. Po večeři hry. Tentokrát naše oblíbené elektrika a lidské pexeso.
———————————————————————————————————————————
STŘEDA
Po ránu na Lipně svítí sluníčko, teplota -1 st. Vypadá to na parádní dopolední lyžování. Odpoledne je plánována návštěva COOPu a bazénu.
Snídáme. Dnes skoro „švédský“ stůl, k obvyklým cereáliím a müsli, pečivo, šunka, sýr, čaj.
Za chvíli jdeme lyžovat.
Po výborném dopoledním lyžování, výborná rajská k obědu. Krátce po jídle jsme vyrazili do města, na bazén a za nákupy šopovat. V týmu vládne dobrá nálada, žádné námitky, obstrukce nebo faktické připomínky jako při jednání parlamentu nebyly. Všichni statečně šlapou do údolí. Všem přejeme hezké odpoledne. Tady na Lipně je to paráda.
Je třeba konstatovat, že na všech školeních lyžařských instruktorů se dozvídáte, že středa je kritický den. Lyžaři bývají zpravidla po prvních třech dnech aktivního sportu unaveni, horský vzduch je vražedný, počáteční ostražitost dětí značně polevila, jsou to přece borci co sjedou každý svah… Proto se tento den volí jiný nebo odpočinkový program.
Že na tom krizovém dnu je něco pravdy o tom se dnes při lyžování přesvědčil i instruktor Jirka. Nejprve při jedné jízdě na lanovce padají jednomu z jeho borců brýle. Štěstí v neštěstí, aspoň si ten šikula pamatoval zhruba místo kde je ztratil. Mihl bych opět zmiňovat známé zákony, ale nebudu tak činit. Samozřejmě si pro „odhození“ vybral to nejnešikovnější místo. No co se dá dělat, instruktor se vydává na záchranářské práce. Cesta lesem v lyžácích není úplně optimální sport, ale mise je úspěšná, máme je. Důkladné poučení o tom jak si věci hlídat a vracíme s e k lyžování. Neuplynulo snad ani deset minut a nová ztráta. Ne v Jirkově družstvu, tentokrát se vyznamenali borci od pana učitele. Borec hlásí, že mu sama upadla hůlka. Prostě vyklouzla…, mrška jedna. Takže teď pod lanovkou statečně šlape pan učitel. Musí to brát hlubokým sněhem přímým směrem k vrcholu. V tomto místě, jako na potvoru není žádná blízká přístupová cesta. Ale co, borec je to trénovaný a vypadá to, že z hledání má upřímnou radost. No uznejte, kdo by neužíval možnost posílit svaly, zvýšit kapacitu plic a vytočit tepovku na maximum a to vše v rámci placeného pobytu na horách. Trochu nešťastní jsou pouze jeho svěřenci, protože na něj musí čekat a nemohou lyžovat. I tady je lov úspěšný, hůlka je na světě. Jdeme jezdit…
Předpověď na tento den byla všelijaká, ale nakonec se dopolední lyžování vydařilo.
Po obědě vyrážíme za dalším dobrodružstvím. Ne na lyžích, ale pěšmo. Před odchodem důležitá kontrola vybavení, plavky, ručníky, batůžky, peníze, rukavice, čepice. Jedna ze skupinek dívek dostává zásadní otázku: „Máte plavky?“ Odpověď tázajícího zcela odzbrojí. „Jo, my už je máme dávno na sobě.“ Příprava na koupání proběhla už na pokoji v hotelu. Pana učitele to mírně šokovalo. Prostřednictvím sociálních sítí mu sděluji, že je to v posledních letech běžná záležitost. No nicméně dívky ještě nedosáhly kvalit jedné z našich frekventantek asi před dvaceti lety. Byli jsme na kurzu v Jizerských horách a v doporučené výbavě byly také uvedeny plavky. Měli jsme v plánu jet do bazénu, ale aktuální situace nám to neumožnila. Zmíněná sedmačka mne pořád otravovala k čemu má ty plavky, když jsme nebyli plavat. S velkou mírou ironie, za což se jí dodatečně omlouvám, jsem ji řekl, že na bazén pojedeme na lyžích ať je připravená. Odcházíme na odpolední lyžování a slečna mi sděluje, že je připravená. Během oběda jsem nějak zapomněl na naši předchozí konverzaci. „Na co?“ táži se, „No, na to plavání,“ dozvídám se. „Jak? Plavky mám na sobě.“ Hned se mi je jala ukazovat, pod bundou měla opravdu oblečené dvoudílné plavky. Ne tedy na těle, ale na svetru… Na hrubý pytel, hrubá záplata. Když ironie, tak ironie. Ptám se jí: „A ručník máš? Jé, na tem jsem zapomněla, hned si pro něj doběhnu.“ Až podle rekce spolužáků pochopila, že plavání nebude… Ale cíl byl splněn, plavky předvedla a využila.
Ale zpět k našim malým lyžařům. Kráčí po silnici pod stezkou Korunami stromů směrem do městečka. Před panem učitelem kráčí jeden z frekventantů, na zádech má prázdný batoh a v ruce igelitku. Na dotaz, proč si věci na plavání nedá do prázdného batoh. Dostává pan učitel pohotovou, upřímnou a odzbrojující odpověď. „Já nemám v batohu žádné volné místo“. To se panu učiteli moc nezdá, se svolením malého lyžaře nahlédl do batohu. Tam jej čekalo překvapení. Batoh byl opravdu plný. Borec měl pravdu. Celý prostor zavazadla vyplňoval nadměrný prázdný plastový svačinový box. Chlapec hlásí, že jej naplní při zpáteční cestě v COOPu.. Věci na plavání i s igelitkou byli přemístěny do boxu a on pokračoval vesele dál v cestě. Jedna ze slečen zřejmě nepochopila zadání výletu. A to, že půjdeme na nákupy. Ona se do městečka přesunovala s cílem prodávat. Jinak si to neumím vysvětlit. Protože od hotelu vlekla v batohu dvoje brambůrky. Což to nebyl žádný problém. Podnikání je třeba podporovat. Ale díky tomu se ji do batohu už nevešel ručník. Napadlo by vás, že někdo bude nosit dříví do lesa…
Při příchodu k aquaparku máme štěstí, zúročili se naše dlouhodobé zkušenosti, v bazénu nikdo není a my můžeme jít plavat. Občas se nám v minulosti stávalo, že prostor plavadla obsadila jiná škola a my museli čekat. Protože tady na Lipně důsledně dodržují pravidlo: „Kdo dřív přijde, ten dřív mele.“ Na určitou hodinu bazén zamluvit nejde. Hurá do vody. Atrakce jsou tady v podstatě pouze tři, ale zábavy poskytují dostatek. Dnes sklidil největší úspěch protiproud. Protože se v něm po celou dobu vyskytovala živá překážka. Byl jí žralok, který čekal na své oběti. Pan učitel se činil a družstvo hromadně doráželo. Občas vyhrával žralok, občas malé piraně… Samozřejmě byl čas i na vířivku a ti odvážní se klouzali do bazénu na skluzavce. Taky relaxace v brouzdališti s hříbkem měla úspěch. Ti největší sportovci zvyšovali svou tělesnou zdatnost plaváním v bazénu.
Plavání je za námi. Útok na COOP. Obsluha je tady vlídná a trénovaná. Na naše malé děti se zpravidla neutrhuje a trpělivě počítá drobné, či vrací zboží pokud byl matematický odhad malého nákupčího mylný. Je to trochu v kontrastu s některými pracovníky střediska. Bohužel rok od roku je jejich vstřícnost a ochota menší a menší. Mnohdy se zdá, že je přítomnost malých lyžařů obtěžuje nebo jim přímo vadí. Dovolit si přijet k vleku za 5 minut čtyři je skoro kriminální čin. Aspoň pohledy vlekařů a jejich poznámky tomu někdy nasvědčují. Ale určitě se najdou i výjimky, ovšem je třeba hodně hledat. Člověk by si myslel, že budou rádi, když lyžaři konečně přijeli. Vypadá to, že tady personální politika trochu zaspala. Ale zpět k nákupům. Sortiment se léta nemění. Hoši před krámem horlivě probírají, co si kdo koupil. Někdo koupil brambůrky, jiný zase sušenky, ale hlavním kontrabandem jsou sladké nápoje všeho druhu po hektolitrech. Však se taky výškoví nosiči značně nadřou. A mnohdy se kalorická hodnota odnesených nápojů ani nevyrovná vynaložené práci s jejich vynesením. Ale dát si na pokoji kolu z dvoulitrovky, to je slast. Samozřejmě najdou se i výjimky. Dnešním vítězem je zřejmě hoch, který si koupil klobásy, protože je miluje. Tak dobrou chuť milý chlapče🙃. Pozor na závislost na klobásách. Jen pro zpestření. V lednu si slečny kupovaly jakési těstoviny v plastových kelímcích. Obaly připomínaly nádoby na půlkilový jogurt. Na hotelu si potom do toho lily teplou vodu z kohoutku. Prý dobrota. No nevím, připomínalo mi to instantní amarouny z Návštěvníků. Navíc zrovna ten večer byly v nabídce večerního menu výborné špagety s omáčkou… Ale různých roztodivných nákupů bych mohl jmenovat celou řadu.
Cesta zpět do hotelu byla pro obtěžkané muly náročná, ale všichni výstup zvládli. Vyučování bylo operativně přesunuto až po večeři. A propos večeře. K večeři buchtičky se šodó. Kuchaři dnes trochu zřejmě ujela ruka s rumovou trestí. Buchtičky byly výborné, ale ostřejší co do chuti a aroma. Tak jak to bývá, některý ze světa znalých světáků prohlásil: „Byl v tom rum.“ Do té doby spokojené strávníky ovládla hromadná panika, atace podlehli hlavně slabší povahy. Najednou někteří tvrdili, že se jim točí hlava, podlamují kolena a vrcholem byly halucinace, kdy viděli i dva nosy. Ukázkové delirium tremens, jen bílé myšky chyběli. Co teď? Volat sanitku. Běžet na horskou službu. Vyžádat si z Plzně vrtulník. Těžká situace byla vyřešena typicky. Pustili jsme se do výuky přírodovědy. Postupně se situace uklidnila, nos už byl vidět pouze jeden, dokonce i hlavy se přestali točit. Děti se díky výuce vrátily do normálu. Nevím zda tato metoda pomůže na kocovinu, ale experimentálně to můžete ověřit. Jen musíte mít k ruce učebnici přírodovědy…
Po výuce se hrály opět společenské hry. Dnes – město, zvíře, věc… Některé výkony a sdělení zasluhují pozornost. Například věděli jste, že zvíře na P je Pascal. Případně věc na M je máma, rostlina na J je Jindřiška a po naší radě, že rostliny mohou být i stromy, jmenoval soutěžící rostlinu na L – listnáč. Myslím, že této odpovědi se nedá nic vytknout.
Večerka ve 20:30, podařilo se nám je udolat. Kritický den máme za sebou bez ztráty kytičky. Přejeme klidnou noc.
———————————————————————————————————————————–
ČTVRTEK
Uvidíme co nám přinese další den. Lyžařské středisko Hochficht vyhlásilo na zítřek uzávěru. Důvodem je obava z prudkého větru. Lipenský areál zatím žádné problémy neavizuje. Ráno budeme moudřejší.
Noc proběhla klidně. Až na drobné bolístky jsou všichni v pořádku. Ukazuje se, že nejlepším léčebným prostředkem na splín je meduňkový čaj.
Bohužel na Lipně nyní intenzivně prší a fouká silný vítr. Po snídani jsme najeli na náhradní program, výuka a hry. Čekáme zda jedenáctá rozhodne a stav se trochu vylepší. Doufáme. Možná bude platit pravidlo, čím silnější vítr, tím rychlejší přechod okluzní fronty. Doufáme. Aktuálně to podle radaru vypadá nadějně. Ale jedno je. jisté, přírodě neporučíš. O tom se koneckonců přesvědčil nyní i velký bratr v Číně a kvůli počasí mění program.
Ester posbírala brambory, škoda. Ale jinak uznání, fantastický výsledek. Posíláme gratulaci do Číny. Ester jsi borec, za pár let si to naši lyžaři z Lipna s tebou rozdají…
11:00 neprší, dokonce vykukuje sluníčko. Jedenáctá rozhodla. Pro změnu v areálu nejde proud, takže nemůžeme lyžovat. Vydali jsme se na procházku za sněhem. Vyvětrat a nalokat zdravého, čerstvého, horského vzduchu.
Tak do programu dnešního dne výrazně zasáhlo počasí. Nejprve vichřice a intenzivní déšť, potom výpadek energií ve středisku.
Po ranní výuce jsme se vydali do šumavské přírody. Co se dělo vidíte ve fotogalerii. Naštěstí déšť nezničil všechen přírodní sníh a tak byl materiál na různé vylomeniny. Asi jste pochopili, že po úvodních hrátkách se sněhem vypukla soutěž o vytvoření nejvyšší mohyly. Děti se snažily a dosáhly nečekaných výsledků. Jednalo se o zásadní nácvik kooperace, práce v týmu, vzájemnou spolupráci, rozdělení rolí a další důležité kompetence. Při vyhodnocování výtvorů musela být vytvořena nová měrná jednotka – výška jednoho Papeže, o stupeň vyšší Papež a jeden klacek. Žádáme do zařazení mezinárodních jednotek příslušnou komisi v Bruselu. Zatím není jisté zda bude potřeba Papeže konzervovat, protože hrozí, že by se časem měřidlo mohlo srazit a tím pádem by měření nebylo objektivní. Snad stanovisko dostaneme do zítřejšího poledne. Závěrečnou činností byla střelba na koulemi na instruktorský Pahýl (mohylu instruktorů). Ani soustředěná palba jej nezdolala. Občas bylo potřeba seřídit mířidla a i cvakání bylo nutné, vítr sice polevil, ale dráhu střel stále ovlivňoval. Snad zítra po ránu budou Markéta a Jitka úspěšnější než naši svěřenci. Někteří by trestných kol museli běžet i deset. Holky v Číně budeme vám držet palce a třeba to cinkne.
Děti se venku vyřádily a tak ji náramně chutnal oběd. Dnes klasický guláš s knedlíkem, někteří je dali i se šesti.
Odpoledne průzkum okolních lesů. Štafetové hrátky na rozcestí ( běh na jednom laně a pod.). Útočíme na vrchol Kaliště po žluté turistické značce. za odměnu se zapisujeme do vrcholové knihy. Pokračujeme přes Alpskou vyhlídku. Jedná se o místo, ze kterého jsou zřejmě vidět Alpy, dnes bylo vidět sotva na sto metrů. Z vyhlídky nebyl pražádný rozhled. Pokračujeme zpět ke Stezce pod korunami stromů. využíváme volného prostoru a hrajeme orientační hru. navigace „slepců“ volanými povely. některé pokyny jsou zcela vyčerpávající, výborný byl následující „pojď tudy”. Super rada pro kolegu, který má zavázaně oči.
Vzhledem k dopolední výuce využíváme čas po návratu před večeří k přednášce o nebezpečí hor. Kvalifikovaně se této přednášky ujal místní příslušník horské služby. Předpokládám, že se zítra objeví ve fotogalerii, takže nebudu jeho jméno prozrazovat. Předpokládám, že hojná část rudenských čtenářů jej pozná. Přítomen byl i služební pes Bentli. Prozradím, že se jedná o našeho bývalého žáka, výborného lyžaře a účastníka mnoha lyžařských kurzů pořádaných naší školou. Přednáška obsahuje také část zdravotnickou. V této části si všichni vyzkoušeli různé druhy dlah a došlo k fixaci všeho co bylo v okolí. Martine děkujeme za přednášku a těšíme se za měsíc se čtvrťáky.
Večeře – zapečené těstoviny.
Po večeři pantomima – různé úkoly a proti úkoly – lyžař v lavině, rozzuřený rolbař, rozbitá lanovka, instruktor hledající své družstvo. Užili jsme si spoustu legrace. Následuje vyhodnocení kurzu, nejlepší úklid, nevětší pokrok v lyžování a další. Letos odměněn i hlavní dveřník, který od počátku dobrovolně a nezištně přidržoval trpělivě otevřené dveře všem procházejícím.
A pak to přišlo. Diskotéka, vrchol kurzu. V minulosti jsem si myslel, že vrcholem lyžařského kurzu jsou závody na lyžích. Ale to jsem ještě byl mladý a nezkušený. Nejdůležitější je totiž diskotéka. Dívky vyndají pečlivě vybrané a připravené róby. Kluci si umyjí krk, nasadí černé brýle, ti největší světáci použijí deodorant. Hřeben do kapsy a jdeme trsat. Jen ti největší zoufalci zvládnou i tuto akci v termoprádle. Dostal jsem skoro minutové video křepčících dítek a je to síla. Všichni ruce na hoře, pod heslem „Kdo neskáče není Čech“ se chalupa jen třese. Pokud to tak vydrželi skoro hodinu a půl, tak mám trochu obavu o jejich zdraví. Navíc hoteliér má v očích hrůzu, hrozí, že mu tanečníci zboří ten přístavek ve kterém snídáme, obědváme, učíme se, večeříme a teď paříme. Je to hustý. Celé do podporuje dýžej. Jedna hitovka za druhou a reproduktory vytočeny na plný výkon. Ani se nedivím, že občas někdo z diskosíně vypadne k baru a dá nějaký drink. Pokud máme ještě nějaké love, tak je potřeba je utratit. Jak s oblibou říkám: „Přece nepovezete domů peníze, to by vám příště nic nedali.“
Každá radost musí skončit. A tak neradi, násilím donuceni, musí děti na kutě. Před desátou jsou všichni uloženi a zkontrolováni. Přeji sladké sny do poslední noci na horách. Zatím to vypadá nadějně, předpověď je milosrdná a zítra budeme zase brázdit svahy. Těšíme se na ráno a poslední lyžování.
Vy se taky můžete těšit, zítra se vám vrátíme domů. Zdravím všechny na Lipno a přeji klidnou noc.
——————————————————————————————————————————–
PÁTEK
Během dne vás budu průběžně informovat o cestě domů a přepokládaném příjezdu do Rudné.
Ke snídani výborné dietní párky.
Po klidné noci, jsme vyrazili opět lyžovat. Na Lipně je pod mrakem, moc nefouká. Užíváme si poslední lyžování.
Po obědě balení. Potom nakládání a odjezd. Všichni OK.
Lyžovali jsme celé dopoledne.
Oběd – čočková polévka, pečené kuře, bramborová kaše.
Nyní balíme. Uklízíme. Snášíme věci. Autobus je objednán na 14. hodinu.
Pokud odjedeme podle plánu, přijedeme ke škole do ulice V Aleji mezi 17:00 – 17:30. (jedná se o odhad ve 13:30).
Postupně budu dobu příjezdu upřesňovat.
