16:30 – máme za sebou poslední zastávku, odhadovaný příjezd 17:15
13:30 – odjíždíme. Předpokládaný návrat do Rudné kolem 17:00.
_________________________________________________________________________________________________________
Na lyžařský kurz odjela čtvrtá skupina žáků. To, co se zdálo před pár měsíci jako velké fanfaronství, se nakonec naplnilo. Všechny plánované kurzy se uskuteční a v lyžování se zdokonalí nebo lyžovat se naučí skoro čtvrtina žáků naší školy. V říjnu to vypadalo spíše jako sen, jenž nepůjde uskutečnit. Ale i tady platí, že je potřeba klást si velké cíle.
Dovolte mi, abych na úvod zpravodajství poděkoval všem, kteří se na konání kurzů podílí a bez jejichž práce a nasazení by to nešlo. Děkuji lyžařským instruktorkám a instruktorům z našich řad, ale i našim pravidelným externistům. Děkuji také sekretariátu, který kurzy zajištuje po technické a organizační stránce. Děkuji rovněž všem ostatním, které jsem v předchozích větách neuvedl. Bez práce mnoha lidí by kurzy nemohly proběhnout. Děkuji.
———————————————————————————————————————————
NEDĚLE
Čtvrťáci odjíždí od školy v jedenáct hodin. Počasí jim přeje, je krásně slunečno. Věřím, že si všichni lyžování náramně užijí. Vám rodičům se pokusím drobnými zprávami dát informace o průběhu kurzu a lyžování. Za lyžařskými zážitky se na Lipno vydalo 42 dětí a pět instruktorů.
Klidnou cestu autobusem narušila brzká zastávka v Písku. Zpravidla zastavujeme v Českých Budějovicích, ale dnes nás okolnosti přinutily zastavit dříve. Holt by to někteří do tradiční zastávky nevydrželi. Děti využily první zastávku k nákupům. Dostaly peníze, je potřeba je utratit. Největším hitem jsou bonbony a pískací lízátka. Jsem rád, že některé zvyky přetrvávají od mých dětských let. Jeden z lyžařů je na výlet vybaven řízky, poctivě smaženými. Má to jen jednu drobnou chybu, neustále mu vypadávají z batohu a tak je honíme po podlaze autobusu. Naštěstí jsou pečlivě uloženy v krabičce. Pokud by to bylo v mých dětských časech, byly by zabaleny v alobalu a v této chvíli již nepoživatelné. Má štěstí to dítě, že balící technika za posledních padesát let doznala značného pokroku. Jinak mamince za řízky pochvala, vypadají dobře…
Lipno nás vítá sluníčkem. První pohled na sjezdovky – sníh tady je, lyžařů pomálu. Vypadá to na slušný lyžařský týden. Vybalení, stěhování, ubytování. Drobná pauza na jídlo, vybalení věcí a hurá na svahy. Hned probíhá rozdělování do družstev. Snad to sluníčko zapříčinilo, že tentokrát není slyšet brblání a divení, že se šlape a nejezdí se vlekem. Lyžařům to jde náramně. Družstva máme rozdělena, večer bude probíhat mezi instruktory licitace o jednotlivé barvy.
Opakovaně se potvrzuje, že informace o výšce sněhu na webu nejsou zcela košer. Těch 60 cm sněhu mají asi někde v ďolíku u vleku. Reálně je to 10-15 cm, ale zatím je na všech sjezdovkách a to je důležité. Předpověď vypadá nadějně, přes den teplo, ale žádný déšť, ten dokáže se sjezdovky odplavit sníh během pár hodin. O tom jsme se na vlastní kůži tady přesvědčili v lednu.
Po rozdělení do družstev probíhá před večeří první výuka. Odjeli jsme na hory a musíme se učit i v neděli, to je nespravedlivé. Kluci a holky se trochu vzpírají. Ale opravdu jen mírně.
Večeře – tradiční rizoto se zeleninou.
Po večeři důkladné představení lyžařské výstroje. Pro větší názornost byl použit figurant Honza. Postupně byl navlečen do všech vrstev. Snad se důkladná příprava v příštích dnech zhodnotí. Přece jen maminky a tatínkové zůstali doma. Není tady nikdo, kdo by nám stál za zády a podával chybějící drobnosti. Instruktor má na starost zpravidla 10 dětí a není úplně v jeho silách jednomu doběhnout pro kapesník, druhému opatřit rukavice a třetímu až desátému obout boty. Uvidíme ráno.
Seznámení s pravidly FIS a organizací lyžařského kurzu. Pokračujeme v programu kreslením cedulek na dveře. Máme tady výborné výtvarníky, někteří dokázali vytvořit sluníčka ve 3D. Podivuhodné. Následuje část společenských a seznamovacích her. Hra križom/ nekrižom je pro některé záhadou i nyní, když už leží v posteli. Co to sakra je, to križom/nekrižom? Pokračujeme vzájemným představováním. Dozvíáte se při tom spoustu zajímavých informací. Dnes vítězí informace o strašilkách. Asi nové oblíbené zvíře v našich domácnostech. Naštěstí pro tentokrát nechaly děti tento hmyz doma. Ale i tak si přivezly spoustu jiných zajímavých věcí, ale o tom jindy.
Krátce po deváté je na hotelu klid. Snad to chvíli vydrží. Dobrou noc.
———————————————————————————————————————————
PONDĚLÍ
Z Lipna posíláme slunečný pozdrav. Některé děti to ráno v posteli nevydržely a vydaly se na rozcvičku, pro kterou jsou ideální podmínky.
Po vydatné snídani vyrážíme lyžovat.
Dopolední lyžování jsme si užívali. Všichni, včetně začátečníků, sjeli Jezerní sjezdovku. I Vojta po dvou jízdách nyní jezdí samostatně. Počasí parádní, počet lyžařů na sjezdovkách přiměřený. Všichni jsou v pořádku.
Oběd – frankfurtská polévka, znojemská pečeně s těstovinami.
Po obědě bude následovat polední klid nebo neklid, uvidíme jak to dopadne… Zpět na svahy se chystáme kolem půl druhé.
Při odpoledním lyžování vyzkoušeli všichni lyžaři svahy na kramolínské straně a sjezdovky u Yettiho. Činili se i začátečníci a mírně pokročilí. Teplé počasí způsobuje měknutí sjezdovek a větší příděl vody než by bylo zdrávo. Ale vždy je to něco za něco. Lyžování na sluníčku, přináší trochu větší vlhkost.
Po lyžování následuje ta méně příjemné část dne. Učení. Všichni se statečně potýkají se zadanými úkoly. Uf, už aby byla večeře…
Pár poznámek k dnešnímu dnu. Již ráno jsem vás informoval o rozcvičce několika odvážlivců. Jednalo se o neplánované cvičení, které vyprovokovaly některé děti svým brzkým vstáváním. Nemohly se dočkat lyžování a pobytu na čerstvém vzduchu. Tak proč jim nevyhovět. Venku bylo krásné počasí, které ke cvičení vybízelo. Účastníky vidíte ve fotogalerii. Uvidíme zda se jednalo pouze o výstřelek nebo se ze cvičení stane pravidlo. Mám trochu obavu, že při nynějším rázu počasí, budou cvičenci ve středu sbírat houby.
Dopolední lyžování bylo výborné. Mírně pokročilí se snažili a Jezerní sjeli několikrát. Podobně jako na jiných kurzech i tentokrát , přes důkladné poučení, se naši malí lyžaři nevyhnuli drobným karambolům při nástupu k turniketům. Zápasy se zařízením jsme nakonec vyhráli a postupně se zdokonalujeme. Jednomu ze šikulů se podařilo upustit hůlku při jízdě na sedačce. Hledání bylo trochu složitější, protože ten človíček si absolutně nepamatoval, kde se to stalo. Navíc černá hůlka se skvěle hledá na sněhu, ale ne ve vzrostlém podrostu. Kontrolní jízda hůlku neodhalila a tak se přistoupilo k hledání klasickým způsobem. Lyže dolů a pěkně v rojnici šlapat. Stará a osvědčená metoda byla úspěšná. Róza hůlku našla a tak můžeme pokračovat v lyžování. Snad se tyto akce nebudou opakovat.
Instruktor Jirka na Lipně přitahuje „maléry“. Dnes při poslední jízdě před polednem, nastupuje se Zbynďou na sedačku společně s instruktorem s místní lyžařské školy a jeho svěřencem. Paráda sedačka plně obsazena, můžeme na horu. Ale ouha. Zdání klame. Konkurenční instruktor ve slušivém jednotném oblečku jej poučí, že není možné jezdit na sedačce společně s lyžařskou školou. Prý je to nebezpečné. nevím zda pro Jirku, Zbynďu nebo snad sedačku? No s hlupákem se můžete setkat kdekoliv i na lyžích nebo na vleku. Slušně „profesionálovi“ odvětil, že nemusí mít strach z jeho strany žádné nebezpečí nehrozí. Přesto se dozvěděl, že příště nemá doplňovat sedačky když jede lipenská lyžařská škola. Ale to bychom milý hochu taky u toho vleku mohli stát hodiny. Konečně v lednu jsme to zažili…
Přes tento milý zážitek se lyžování vydařilo a všichni naši lyžaři byli spokojeni. Jen Zbynďa to nějak nemohl pochopit, protože včera jsme všechny naše lyžaře důkladně poučili o tom, že na sedačce budou jezdit po čtyřech. Nenechal si vysvětlit, že je možná výjimka z pravidla, kterou je třeba uplatnit pokud jede se svěřencem místní instruktor…
Odpolední lyžování bez zvláštních příhod. Pouze terén díky působení slunečních paprsků měkne. Ale všichni lyžaři to zvládají a sjezdovky jsou skoro prázdné. Na jarní čas slušné lyžování. Ale Alpy to nejsou, je to naše přívětivá Šumava. Děti začínají být pěkně ošlehané a opálené. Odpolední sluníčko připaluje.
K večeři pohádka mládí krupicová kaše. Myslím, že se jedná o novinku nebo mne klame paměť. V minulých letech nebyla a já ji mám tak rád. Někteří si hojně přidávali. Naštěstí instruktorům byl servírován smažák. Krupice zas tak moc nezasytí. Ale jako dezert paráda. I tak to vypadá, že naši mladší instruktoři nepohrdnou druhou večeří. Naštěstí ještě jsou nějaké domácí zásoby. Klobásky zvěřinové jsou delikatesou, jen doufám, že si nezapomněli zajistit dostatečné množství pečiva.
Po večeři hry. Nejprve byly děti rozlosovány do družstev, aby soupeření bylo „spravedlivé“. Když jsem u slova spravedlivé, v posledních letech jsem na to slovo poněkud alergický. Jsa přesvědčen, že absolutní spravedlnost není možná. S osudem je třeba se poprat. Takže v rámci spravedlnosti si jedno družstvo za odměnu muselo vylosovat bonus ”černý Zbyňďa”. Ale, aby se družstva netrápila s výběrem, zvolil si „černý Zbynďa“ družstvo sám. Jeho výběr neměl na kvalitu her vliv. Všichni se náramně bavili při elektrice a pexesu.
Ve 21 hodin večerka. Kontrola chovanců, uspávání, dokrmování málo sytých. Ač si při večeři houfně přidávali, kalorická hodnota krupice se projevila… Drobné stýskání je řešeno univerzální osvědčenou medicínou, meduňkový čaj zahání všechny chmury a bolístky. Je to empiricky ověřeno, můžete vyzkoušet. Zdarma vám předáme naše know how. Dobrou noc i my na Lipně jdeme spát.
———————————————————————————————————————————
ÚTERÝ
Děti se probouzí do klasického dne na Šumavě. Sice mírně pod mrakem, ale teplota kolem nuly. Vypadá to na výborné lyžování. Dnes se již skoro polovina kurzu účastní rozcvičky. Většina dobrovolně, jen jeden klučičí pokoj to má za odměnu, tzv. cvičení z pilnosti…
Snídáme, za chvíli vyrážíme na svah.
Dopolední lyžování v pohodě. Zatím to vypadá, že největším problémem je polední klid. Protože je to spíše neklid. Někteří „chytili“ při oddechu drobné šrámy, ale o nic vážného se nejedná. Asi vyšlu signál na Lipno a požádám o větší zápřah pro svěřence.
Už jsme zase na svahu. Zásadnější informace k večeru.
Pokračuji v dnešním zpravodajství. Jedna zainteresovaná osoba mne dnes upozornila na velmi pozitivní duch mého zpravodajství. Ten by jí tolik nevadil, ale fakt, že to vypadá jako by instruktoři v podstatě nic nedělali, ji trochu rozčiluje. Takže se to dnes pokusím trochu opravit, sice pozitivně, ale na konkrétních příkladech vám předvedu práci lyžařského instruktora. A zmíněná osoba to snad pochopí podobně jako rodiče a čtenáři.
První příhoda. Ráno, když byli všichni před chatou a instruktoři postupně pracně nasoukali do bot 5-6 dětí. Vypadalo to, že se vydáme lyžovat. Při kontrole jeden z malých lyžařů zjistil, že nemá hůlky. V pohodě dojdeme do lyžárny a jdeme. Ale ouha, sportovec je nemá v lyžárně, nýbrž na pokoji ve druhém patře. Za normální situace bychom jej nechali vyzout a poslali pro ně. Ale jedná se zrovna o jedince, kterého jeden z nás pracně před chvílí obul. Takže jeden z instruktorů odkládá hole, sundává přezkáče a běží do druhého patra. V pokoji vyhledá hole, sejde do přízemí, obuje boty, předá hole a můžeme jít lyžovat. Proč někdo nese hůlky na pokoj, nechápe žádný z instruktorů. Ale dotyčný je trochu mimozemšťan, není to jeho první příhoda. A jen pro vaši informaci, každý z instruktorů má na starost deset takových.
Druhá příhoda z vleku. Jak jsem před chvilkou konstatoval, družstvo je relativně početné. Když jezdíte s rodinou máte na starosti jedno, dvě, ale máme výjimky i tři. Tak to porovnejte s těmi deseti. Mezi našimi lyžaři jsou i mírně pokročilí. Každé nastupování na vlek i vystupování je pro instruktory, kteří mají děti svěřeny stres. K tomu se přidá vstřícný postoj některých místních vlekařů. Paní učitelky dnes vozily naše nejslabší družstvo, občas při odjezdu z vleku někdo upadl. Člověk by si myslel, že obsluha pomůže. Ale chyba lávky. Od vlekařů se paní učitelky nedočkaly poučení, ale výtky. Mají se večer zamyslet zda dělají vše správně. Ani v jednom případě nedošlo k zastavení lanovky. A vesele nechali další lyžaře objíždět valnou hromadu. Naštěstí se nic nestalo, nikdo neutrpěl ani psychickou újmu. Možná trochu paní učitelky a případně vlekaři, když je to tak iritovalo.
Dovolím si možná nepatřičnou poznámku. Když na Lipno přijedou Holanďani, padá jeden za druhým, vleky neustále stojí, ale nevšiml jsem si, že by je někdo napomínal. Holt na prostý lid musí být přísnost.
Třetí příhoda u oběda. Ta je hodně k pousmání, ale i s touto situací se musíte vyrovnat. Talíře na polévku jsou rozdány. Přichází jedna slečna, že jí chybí talíř. Číšník před majitelem konstatuje, že to není možné, určitě rozdal 42 talířů. Instruktoři propadají mírné panice, to se ještě nestalo. Jirka zjišťuje zda někdo omylem nepřivezl nějaké cizí dítě ze svahu. Probíhá kontrola počtů. Vše v pořádku. Ale talíř pořád chybí. U nikoho žádný navíc není. Nezbývá než provést důkladnou kontrolu stolů. A světe div se, talíř je na světě. Konečně se můžeme pustit do jídla. Obsluha je precizní a z obliga, chyba nastala na naší straně. Máme pořád co pilovat. Možná se vám zdá příhoda banální. Ale místnost, kde se jí, je relativně malá a pohyb v ní mezi rozjařenými dětmi obtížný. A hlavně, nevezmete si na svědomí, že by jeden svěřenec neměl polévku.
Zpátky k lyžování. Dnes skoro všechna družstva sjela místní nejobtížnější sjezdovku jménem Střecha. Tady je označena jako černá, ale je to spíš bledě modrá. Ale to sebevědomí, sjeli jsme černou… Všichni byli s lyžováním spokojeni. Náročná sjezdovka prověřila vybavení. Jedna lyžařka jela takovou rychlostí, že se jí přezkáč zasekl ve vázání. Bota ne a ne vyndat z lyže. Nezbývá než použít hrubou sílu. Vyřešil to až řádný kopanec. Rozumějte do boty ne do slečny, předem byla poučena a udělila písemný souhlas. Hurá můžeme do chaty a na oběd.
K obědu dnes vývar, hlavní jídlo kuře na paprice s rýží. Po lyžování velmi chutí.
O poledním klidu neklidu jsem psal již v době oběda, nebudu se opakovat. Jen doplním, že dívky z nejmenovaného pokoje vyděšeně přiběhnou za zdravotnicí a hlásí, že jejich kamarádka je unavená a má teplé čelo. Precizní anamnéza. Nastává trochu zděšení, protože ráno měl teplotu Zbynďa. Jeho vyléčila klidová kůra, klid na lůžku a pohádky. Budeme ji muset nasadit? Ne, ukázalo se, že teplota není a na únavu nakonec stačil onen polední klid. Slečna lyžovala celé odpoledne a náramně se jí to líbilo.
Odpolední lyžování bylo lepší než včera. Počasí pod mrakem nerozpouštělo tolik sníh. Sjezdovky vymeteny, jezdíme na nich skoro jen my. Alespoň na kramolínské straně u Yettiho. Samozřejmě si naše družstva na závěr neodpustila trochu zvednout tlak vlekařům. Jezdíme hoši až do konce provozu vleků, máme zaplaceno a vaše protažené obličeje nás nechávají klidnými. nenecháme si naše lyžování ničím a nikým kazit. Jsme na horách a je to paráda.
Následuje krátký odpočinek a potom hurá do studovny. Úkoly je třeba splnit.
Večeře – boloňské špagety. Ukazuje se, že se jedná o oblíbenou pochutinu malých lyžařů. Mohutně si přidávají, až spotřebují veškeré uvařené jídlo. To byla dobrota.
Večerní program měl dnes na starost pan učitel Vancl. Program se vyvedl náramně, protože příprava byla důkladná. Na úvod židličkovaná, která sloužila také jako generálka na disco ( test aparatury). Druhá soutěž pro pohotové inteligentní bytosti – „kdo ví víc“ (vyjmenovávání pojmů na téma v časovém limitu- např. sporty, česká města, stromy… a učitelé ZŠ Rudná). Děti předváděly neuvěřitelné výkony. Na hra Hádej kdo jsem – pan učitel Krajči se převtělil do Ester Ledecké, paní učitelka Slepičková do Einsteina, paní učitelka Vlčková byla Leonardem da Vinci. Podle mého pro tuto kategorii velmi obtížný úkol, ale i ten byl zdolán. Zlatý hřeb na závěr, pan učitel Vancl se vtělil do těla Pana ředitele. Nevím jak to dopadlo, ale prý si nebyl jistý odpovědí na otázku: “Jsi hodný nebo zlý?” Budu to s ním po návratu muset probrat…
Teď už jen tu hordu uložit a uspat. To se podařilo ve 21:30. Večerka vyhlášena. Instruktoři jdou na poradu., Co bude zítra? Snad nebude ráno sníh červený? Jak jim to vysvětlíme? Má prý padat červený déšť. Říkají to v televizi i v rádiu, takže to musí být pravda. Já ze základny navrhuji jednoduché vysvětlení. To je krev tříhlavé saně, kterou nad hotelem v noci zabil statečný princ Bajaja. Tomu by děti mohly rozumět. Jen, zda ví co je to saň, saně asi znají…
Dobrou noc.
———————————————————————————————————————————
STŘEDA
Probouzíme se do pošmourného jarního dne. Neprší, ale trošku fouká. Na ranní rozcvičce dnes 6 dobrovolníků a 5 hříšníků, kteří to mají za odměnu. Ale vypádá to, že přes veškerou péči není zatím náprava možná.
Ke snídani skoro švédský stůl – šunka, sýr. Při bodování jeden pokoj připravil na postel i úplatky pro bodující v podobě čokoládky, přestože měl slunce. Není nad to si bodíky pojistit. Možná, že příště připlují i nějací kapříci (pro neznalé fotbalový žargon).
Lyžujeme, sjezdovky nyní bez lyžařů. U Yettiho pouze naše družstva. Možná je časem zahlédneme na web kameře. Ráno ve slalomové trati pobíhala srnka. Lyže neměla. Nyní v 9:43 se na kameře objevilo družstvo paní učitelky Vlčkové… Vlevo dole při zahájení projekce, žluté rozlišováky.
Během dopoledního lyžování začali naši malí lyžaři neúnosně zrychlovat své jízdy. Rychlejší jízdu jim umožnily v podstatě prázdné sjezdovky a celkem dobrý sníh. Možná se taky inspirovali u Ester, která dnes uspěla ve finále světového poháru. Ale k jejímu mistrovství jim ještě pár dovedností chybí. Taky z tohoto důvodu bylo zařazeno více průpravných cviků. Jednak zpomalily jízdu a také vedly k vyššímu mistrovství v ovládaní lyží. Některé ze cviků si můžete prohlédnout ve fotogalerii. Dopolední jízdy ubíhaly v poklidu a bez rušivých příhod. Tedy až na jednoho z lyžařů, který se na prkýnkách vydal do lesa na houby. Opět zadokumentováno. Jak a proč se tam vydal, není známo, ale zpestření to bylo. Nyní už jde pouze o to, čí jsou to lyže. Půjčovna nebo osobní? V obou případech bude potřeba skluznici vyčistit od jehličí. Výlet ukončil konstatováním: „Ještě nerostou“, myšleno houby.
K obědu výborná rajská s knedlíkem. Obsluha se chlubí, že omáčka je poctivá, nezahuštěná moukou. Pravda je, že byla opravdu dobrá. Ještě knedlík mohl být domácí, ale ani ten kupovaný nebyl špatný. Opět bylo spousta přídavků.
Dnešní den bude trochu jiný než ty předchozí. Odpoledne se jdeme koupat a na nákupy. Je třeba trochu změnit rytmus a druh pohybu. Již včera byly děti s výletem seznámeny a poučeny o nutných přípravách.
Vždycky je to velký zážitek. Hlavně organizační pokyny musí být jasné, aby nedocházelo ke zmatkům. I přes několik poučení přichází k obědu Tomáš vybavený plavkami. Hlásí, že na koupání je připraven. Co na tom, že všichni byli poučeni, že převlékání se do plavek proběhne až na bazénu… Ale na druhou stranu dopadl lépe než jedna ze slečen, která i přes důkladnou výstupní kontrolu si plavky nevzala. Vlastně vzala si všechno co je ke koupání třeba, jen ty plavky po módní přehlídce na pokoji zůstaly na posteli. No, není každý den posvícení. Jsem rád, že v některých věcech se děti nemění a po staletí zůstávají stejné. Podobně jako ve známé příhodě z filmu Obecná škola, kdy jsou všichni žáci důkladně poučeni o tom, že nemají v zimě olizovat zábradlí před školou. Přesto se najdou někteří, kteří to musí empiricky vyzkoušet. Podobně naše plavky, převlékání na bazénu, ne skoro polovina je má připraveny na sobě již při odchodu z hotelu. Pokyny, ne pokyny, každý má vlastní hlavu…
Na cestu do města se všichni důkladně vybavili batožinou. Uvidíte ve fotogalerii. Na nákupy je se potřeba důkladně připravit a neponechat nic náhodě. Cesta po silnici rychle ubíhá, je to z kopce a dobře se šlape. Najdou se výjimky, které mají neposlušné tenisky, vlastně tkaničky. Ne nebojte se, nejde v teniskách, má parádní boty na túru do hor, ale ty kulaté tkaničky neposlouchají. Zaváže, ujde pár stovek metrů a boty se rozvázaly, takto se to několikrát opakuje. Skupina se ztrácí za horizontem a my zavazujeme a zavazujeme. Tentokrát mám s ním soucit, protože i já mám nové boty s kulatými tkaničkami a během dne se mi několikrát rozvážou, nakonec to vždy vyřeším druhou kličkou, sice to není moc elegantní, ale je to účinné, takže nakonec se instruktor slitoval a použil stejnou techniku. A hurá do bazénu.
V bazénu dnes zvítězila neobvyklá zábava. Mimo protiproudu, skluzavky a vířivky, v bazénu frčely tentokrát hračky pro nejmenší (bábovičky, konvičky, kyblíčky), se kterými se děti vrhly na pány učitele. Zajímavá zábava. Ale obecně platí, že koupání bylo super. Po koupání dlouho očekávaná návštěva místního supermarketu COOP. Nákupy jsou opět pestré. Za nejzajímavější považuji krmivo pro psího mazlíčka. Snad jej slečna nebude pojídat před večerkou. Ne. Koupila jej jako dárek pro chlupatého mazlíka, který zůstal doma. Inspirující byl také nákup másla nebo rohlíků, které mají každé ráno ke snídani. Prý jim vyhládlo a osm rohlíků po koupání není zase tak přehnaná nutriční dávka pro jednoho vyhládlého lyžaře. Další nákupy jsou v běžném formátu – brambůrky, pití, kola, bonbóny, čokoládka apod. Batohy připraveny, cesta tentokrát po lesní cestě na vrch Kramolín. Většina šerpů statečně stoupá k vrcholu. Všichni se těší na večerní konzumaci na pokojích, to bude žůžo. Před vstupem do hotelu důkladné čištění obuvi a oděvu. Musíme si dát pozor, aby jsme do ubytovacího zařízení nenanesli nějaký nepořádek. Před odchodem na výpravu jsme na to byli obsluhou velmi taktně upozorněni…
Jirka před večeří vyráží s jednou slečnou na odpolední výlet do Krumlova. Nejedou na soukromou prohlídku zámku, ale jedou zkontrolovat pohotovostí službu do nemocnice. Nebojte se nejedná se o žádnou tragédii. Slečna na pokoji nakopla dřevěný sloupek tak nešťastně, že si pohmoždila prst na noze. Hrál všemi barvami, otekl a tak pro jistotu prověří zraněné místo rentgen. Dopadlo to dobře, je to jen pohmožděné. Vracíme se na základnu. Tam mezitím proběhla večeře. Výborné buchtičky se šódo. Naštěstí tentokrát nebylo toho rumu tolik a nevznikla panika, že se děti pomocí buchtiček opily. Minule si to několik z nich myslelo, holt šumavská rumová tresť má grády. Jirka byl smutný, buchtičky rád. Takhle se se slečnou museli odbít minutkou, kterou jim kuchař připravil.
Zapomněl jsem, před večeří bylo také studium, dnes anglický jazyk. Po večeři hry – nejprve jedna na rozvoj paměti „Jedu na hory a sbalím si… ( opakování věty a přidávání pojmů v kruhu). Dalším bodem je oblíbený Kufr – nejprve slovní popis, následuje pantomima. Výjimečným číslem bylo předvedení krávy i s dojením. Kam na to ty děti chodí? Při ztvárnění mouchy málem došlo k vysklení okna, imaginární moucha byla přehnaně zaplácnuta. Okno to přežilo, moucha asi ne.
Pro dnešek končíme. Uložit a spát. Zítra nás čeká další skvělý den. Zdravíme do Rudné a okolí .
———————————————————————————————————————————
ČTVRTEK
Tak na Lipno dorazily jarní teploty, po ránu 8 st celsia nad nulou. Výborné podmínky pro ranní rozcvičku, které se dnes účastnili jenom skalní příznivci, někdy se říká tvrdé jádro. Sportovce vidíte v galerii. Zvyšující se teplota a prodlužující se délka pobytu na horách má vliv i na výkonost našich malých lyžařů po ránu. Dnes byl i ten nejživější klučičí pokoj v naprostém útlumu. Takže tyto hochy dnes na rozcvičce, kterou měli v minulých dnech za odměnu, neuvidíte. Prý je zoufale bolí nohy, za což může včerejší výlet do města. Možná jsme měli vyrazit na procházku hned první den a byl klid. Já, ale této teorii o únavě po výletu nevěřím. To by jste je museli vidět tak dvacet minut po návratu na hotel. Výlet je spíš nabil než vybil.
Ke snídani výborná rybí pomazánka. Instruktorům náramně chutnala, děti zpravidla tuto delikatesu neocení.
Po půl deváté už jsme zase venku před hotelem a chystáme se na další jízdy. Teplota sice relativně vysoká, ale umělý sníh na svazích zatím drží. Budeme muset trochu ubrat. Únava z čerstvého vzduchu a lyžování je na nich patrná. Možná vyrazíme do legendární restaurace u Yettiho. To, ale také zaleží na tom, jestli zbyly nějaké love. Večer bude diskotéka, takže s pohybem opatrně, abychom všechnu energii nevyplýtvali na svahu.
Jeden z našich středně pokročilých lyžařů dnes upadl. Při pádu stačil porazit bez zvláštních následků kolegyni z družstva. Slečna se oklepala a ladně postavila během pár vteřin. Nešika, leží na svahu a čeká pomoc. Na svahu jsme již čtvrtý den, tak je potřeba hochu v rámci výcviku absolvovat kurz jak se sám postavit. „Posbírej si věci a budeme vstávat.“ Dostává se mu několika pokynů na jednou. To je moc rychlé, nestačí sledovat. Budeme to muset rozfázovat.
1) polož si napříč svahem jednu lyži
2) zvedni a přilož druhou lyži
3) seber hůlku a nasaď na pravou ruku
4) seber hůlku a nasaď na levou ruku
5) nacvakni do vázání spodní lyži
6) pozor, opakuji nacvakni spodní lyži, to je ta co je více z kopce
7) zkusíme to ještě jednou, nacvakni tu lyži, která je dál ode mne
8) super, ano to je ta správná lyže
9) nacvakni horní lyži
10) proč vyzouváš tu spodní lyži???
11) tak ještě jednou, nyní tu horní lyži a můžeme jet
Super zvládl to sám. Chvilku to trvalo, ale metodický postup se osvědčil. Dostal pochvalu za samostatnost a za obrovský pokrok. Naše know how můžete klidně využít při lyžování s vašimi dětmi.
V další jízdě jsme zvětšili rozestupy, k žádnému dalšímu kontaktu nedochází.
Zapomněl jsem uvést takovou drobnost, zmíněný lyžař šel ráno do lyžáků bez ponožek. Holt bylo nesnesitelné teplo. taky se mu podařilo ztratit hůlku na vleku, ale v hledání jsme se značně zdokonalili, takže to ani nenarušilo naše lyžování.
Všechna družstva dnes bojují s těžkým sněhem, ale zvládají jej bez ztráty kytičky.
Oběd – kuřecí stehno s bramborem. Chutné.
Ráno děti brečely jak jsou unavené. Polední klid to nepotvrdil. Jeden z klučičích pokojů, kde jsme podcenili skladbu osazenstva, musí z bezpečnostních důvodů trávit část této doby pod zvýšeným dohledem. Neskutečně ožili, ani kafíčko si nemůžeme v klidu vypít a to kulturní referent upekl rakvičky se šlehačkou… Rošťáci, pokud pojedou někdy příště, musíme je, rozdělit do různých komůrek.
Odpoledne sníh nic moc, sjezdovky se před očima tenčí, ale všichni lyžují jak ďasové. Nemohou se nabažit pohybu na prkýnkách. Před koncem lyžování na otázku instruktorky: „Pojede někdo ještě jednou?” (bylo 15:45) Odpověděli všichni začátečníci: Jasně, jedem, honem ať to stihneme!”. No takové nadšení nabíjí i nás dospělé. Je radost se na ně dívat. V neděli si někteří neuměli nasadit lyže… Přes obtížné podmínky, všichni lyžování zvládli a jsou OK.
Před večeří poslední učení. Sláva. K večeři zapečené těstoviny.
Poté následuje vyhodnocení kurzu a rozdání ocenění – lyžař s největším pokrokem, úklid pokojů, soutěže družstev, nejlepší kulturní referent, rozcvičkáři a pod.
Následuje nejdůležitější bod lyžařského programu – diskotéka. Dýžej se snažil. Zábava běžela na plné pecky. Zítra uvidíte vaše ratolesti v galerii. Bylo to velké. Ale všechno jednou končí, alou na kutě.
Usínání je dnes složité. Musí se probrat všechny závažné události posledního večera. Na pokojích probíhají obvyklé psychologické rozbory kdo s kým, miluje mě a já jeho ne, miluju jí a on mě ne…. Složitá témata, ale určitě to dobře dopadne. Došlo i na uklidňující čaj. Zvládli jsme to, všichni leží ve svých postelích a na hotelu je klid. Máme 21:45 a Slavia vede Linci 2:1, jsou to borci. Možná neumějí lyžovat, ale fotbal zatím předvádějí zajímavý. Instruktoři se odebrali k závěrečné večerní poradě.
Tak zítra ještě dopolední lyžování. Potom balíme, vyklízíme pokoje a jedeme domů. Těšíte se na nás? My, myšleno děti, bychom tu rádi zůstaly. My, myšleno instruktoři, už se těšíme do vlastní postele.
Zítra během dne, po odjezdu z Lipna, budou v úvodu tohoto článku informace o příjezdu do Rudné.
———————————————————————————————————————————
PÁTEK
Dobré ráno, všichni jsou v pořádku. Dnes byla rozcvička individuální záležitost. Jedna instruktorka, jeden lyžař. Při snídani dostaly děti další instrukce o balení a vyklízení pokojů. Ukazuje se, že někteří nechápou rozdíl mezi povlečením a peřinou nebo polštářem… Ale o tom možná později.
Po snídani jsme opět vyrazili lyžovat. Podmínky podobné těm včerejším. Fotografování celého kurzu na svahu u Yettiho. Uvidíte ve fotogalerii. Myslím, že i z této fotografie je zřejmé jak se dětem na kurzu daří.
Dopolední lyžování ukončeno. Všichni OK. K obědu guláš s knedlíkem. Jdeme balit.
13:30 – odjíždíme. Předpokládaný návrat do Rudné kolem 17:00.
