Den poslední
Čtvrteční ráno začalo s lehkým mrazíkem a zataženou oblohou, což nás trochu zklamalo, protože předpovědi slibovaly slunečné počasí. Předpovědi se však nakonec ukázaly jako přesné – při příjezdu do střediska nás příroda mile překvapila, obloha se začala rozjasňovat. Během dopoledne se slunce zcela probilo skrz mraky a nabídlo nám ty nejideálnější podmínky na svah. Lyžování v takovém počasí? Prostě pohádka, kdy si každý připadá jako závodník světového poháru – minimálně do první zatáčky.
Dnes družstvo 4B pokračovalo ve výzvě jménem „kotva“. Žáci z jiných družstev jim s ochotou pomáhali, což vyvrcholilo neuvěřitelnou ukázkou síly a souhry. Jedna žákyně svým odhodláním hned dvakrát zabránila pádu – její přesná koordinace by klidně mohla konkurovat baletnímu mistrovi. A to vše jen proto, aby její spolužačka bezpečně dorazila až do konečné stanice. Bylo to jako sledovat epizodu „Záchranářů na svahu“.
Mezitím družstvo číslo 2 jezdilo s takovou vášní, že stihli proklouznout turniketem doslova na poslední vteřinu – v 15:59, pouhou minutu před uzavřením. Instruktor poznamenal, že takový zápal pro lyžování se jen tak nevidí.
Večer patřil diskotéce, která trvala přes dvě hodiny a nabídla taneční kreace, na které by byli pyšní i profesionální choreografové. Vidět děti tančit na mix moderních hitů a „oldies“, zatímco předvádějí pohyby, které by z fleku vyhrály titul „freestyle“, byl opravdový zážitek.
Zítra dopoledne nás čeká dobrovolný běžkařský výlet – možnost, jak se naposledy ponořit do krás zimní přírody. Odpoledne se ještě naposledy rozloučíme se sjezdovkami a pak už zamíříme domů, obohaceni o spoustu zážitků a nezapomenutelných momentů.
Den čtvrtý
Velice brzy ráno, přesněji kolem čtvrté hodiny, mě probudila ohromná rána, která zněla, jako kdyby se do hotelu právě zřítil meteorit nebo se k nám vloupala smečka medvědů hledajících svačinu. Rychle sbíhám dolů, připraven čelit čemukoliv, a co nevidím: z postele trčí pouze nohy. Pod jedním z instruktorů se propadla postel! Po rychlé „záchranné misi“, kdy si instruktor postel sám provizorně opravil, jsme pokračovali ve spánku.
Po budíčku nás přivítal déšť za okny, ale s nadějí, že s rostoucí nadmořskou výškou se změní na sněžení. Po snídani jsme vyrazili na svah v očekávání, že středisko bude méně vytížené než včera. Jak hluboce jsme se mýlili! Na parkovišti nás přivítalo devět dalších autobusů a my zaparkovali téměř na konci. Ke kabinkové lanovce to bylo dobrých 400 metrů, což ale děti nijak neodradilo. Za hustého sněžení si svižně vyšláply k vleku a pustily se do dalšího dne plného lyžování.
Pokroky našich lyžařů jsou přímo ohromující, a proto jsme byli nuceni zrušit družstvo číslo 5 a vznikla nám dvě nová: 4A a 4B.
Třetí den bývá kritický, a tak jsme lyžování o něco zkrátili. Po obědě byla družstva domluvena na srazu ve 14:00 před restaurací. Všechna družstva postupně odcházela, až na jedno. Jejich instruktor mezitím pomáhal ostatním skládat lyžáky do zavazadlového prostoru a nakládat lyže do zadního boxu autobusu, když si náhle všiml, že je dnes nějak méně lyží. A v tom mu to došlo! Mezitím jeho svěřenci vymysleli plán – jeden z nich zůstal čekat na místě, kdyby se instruktor objevil, a ostatní se společně vydali k autobusu. To už se zdálky řítil instruktor, který nakonec vyzvedl i posledního člena, stále čekajícího na místě.
Nutno říct, že ač to na první pohled mohlo vypadat chaoticky, sedmáci dokázali v krizové situaci spolupracovat, jednat rozumně a zodpovědně. Vysloužili si za to velkou pochvalu! A instruktor? Ten je na takové situace připravil opravdu na výbornou.
Cestou zpět jsme se zastavili v obchodě na Lipně, kde děti rychle naplnily košíky pitím, bonbony, sušenkami a brambůrkami, které si ovšem disciplinovaně schovávají až na večer. Jedna žákyně si pro jistotu pořídila náplasti, přestože naše zdravotnice by s nimi mohla zásobit menší nemocnici. Jeden chlapec nutně potřeboval izolepu – prý ji bude potřebovat na příští týden do školy.
Po večeři se rozdělujeme na dvě party. Menší část vyráží na procházku podél zamrzlé vodní nádrže, zatímco větší skupina míří do bazénu na Lipně. Tam se chlapci okamžitě vrhají na plavecké závody a improvizované klání ve vodním pólu, které připomíná spíš vodní bitvu než sportovní utkání. Děvčata mezitím relaxují pod fontánou ve tvaru muchomůrky, což je jediný moment dne, kdy se zdají naprosto klidná.
Těsně před večerkou propuká pyžamová párty, která by se mohla klidně nazývat módní přehlídkou spánkového luxusu. Každý se snaží zazářit svým nočním outfitem – čím extravagantnější, tím lépe. Publikum nadšeně tleská nevšedním kreacím: od pyžam s divokými vzory přes nezbytné plyšáky, kteří slouží jako módní doplněk, až po sofistikované pleťové masky a stylové oční masky proti světlu.
Dnešní den byl plný zážitků a těšíme se, co přinese zítřejší program – včetně tolik očekávané diskotéky! To bude teprve jízda.
Den třetí
V úterý jsme se probudili do ještě mrazivějšího rána, kdy teploměr ukazoval -12 °C a ledový vzduch nás vítal hned za okny. Když jsme v 7:10 budili děti, většina se z teplých peřin příliš nehrnula. Při nástupu do autobusu nás přivítal pan řidič se slovy, že takhle zmrzlý autobus ještě neviděl, a dodal, že v noci muselo být i minus 20. V autobuse překvapivě panovalo téměř posvátné ticho, zdá se, že první únava již dorazila. Z ničeho nic ale toto ticho přerušil hlas jedné žákyně, která začala předčítat zpravodajství z lyžařského kurzu z předchozího dne. Udělalo mi radost, že děti nevyužívají mobilní telefony jen ke sledování všelijakých sociálních sítí, ale i k jiným aktivitám.
Po příjezdu na parkoviště jsme si hned všimli, že dnes bude areál o poznání živější. Ideální počasí přilákalo velké množství lyžařů, ale díky prostornému středisku se fronty naštěstí netvořily. Výborné podmínky nám umožnily naplno rozvíjet lyžařské dovednosti. Družstvo číslo 5 už s jistotou zvládá jízdu na kotvě a družstvo číslo 4 se směle pouští na červené sjezdovky. Každý den je znát velký pokrok.
Během polední pauzy za naší zdravotnicí přišla jedna žákyně, která měla doporučený jednodenní klid. Radostně nám oznámila, že už ji nic nebolí a že by také chtěla lyžovat. Na otázku, zda má s sebou lyžařskou výbavu, odpověděla, že ne, ale že si pro ni může dojít. Když jsme jí připomněli, že jsme vzdušnou čarou cca 25 kilometrů od hotelu, jen pokrčila rameny. Nadšení je zjevně silnější než vzdálenost.
Odpolední lyžování proběhlo hladce a při návratu na hotel už někteří v autobuse usnuli, zřejmě sbírali síly na večerní program. Po večeři nás čekaly hry, tentokrát vědomostní soutěž a pantomima. Největší hlavolam nastal při ztvárňování slova „košíková“. Zatímco basketbal zná každý, na slovo košíková si vzpomněl jediný chlapec. Zdá se, že anglicismy už zcela vytlačily původní české výrazy.
Pomalu se chystáme na večerku a těšíme se na zítřejší den plný dalších zážitků.
Den druhý
Dnes jsme se probudili do krásného, ale pořádně mrazivého rána – teploměr ukazoval rovných -8 °C. Na některých dětech bylo vidět, že je taková zima opravdu překvapila, ale po vydatné snídani se nálada výrazně zlepšila. Na stole vévodily párky s rohlíkem, šunka a sýr. Někteří neodolali a pustili se do pokusů o vytvoření uměleckých děl, která bychom mohli nazvat „rohlíkový špíz“.
Před odjezdem na svah kontroluji: „Máte všichni boty, helmu, brýle a rukavice?“ Jedna slečna sebevědomě odpověděla: „Mám vše, ale zapomněla jsem se cestou ven přezout a jdu jen v bačkůrkách.“ Připomnělo mi to nesmrtelnou scénku z filmu S tebou mě baví svět. Naštěstí situace byla rychle zachráněna a výměna bačkůrek za boty proběhla bez problémů.
V autobuse ale přišla další „krize“. Čtyři děvčata najednou vykřikla: „Něco se tu rozlilo, na zemi je voda!“ Zděšeně jsem se přiblížil k místu nehody, v hlavě si promítal různé scénáře… a nakonec zjistil, že zdrojem vody je roztátý sníh. Kvůli zasněženým cestám se do autobusu dostalo trochu sněhu z bot při nástupu, který se za jízdy jednoduše rozpustil. Inu, fyzika je neúprosná, ale koho by to napadlo, že?
Cesta na svah proběhla bez problémů. Po příjezdu jsme vyložili lyže a každý se obul do svých lyžáků. K naší velké radosti opravdu nikdo nic nezapomněl, takže instruktoři nemuseli řešit žádné improvizace s náhradními věcmi, kterých naštěstí měli dostatek. Rozdali jsme skipasy a šlo se na věc! Dopoledne jsme děti rozdělili do družstev, odpoledne už následovala nerušená lyžovačka. Ideální sněhové podmínky a všechny vleky i sjezdovky v provozu – co víc si přát?
Po lyžování jeden z frekventantů trochu naříkal, že ho bolí nohy z lyžáků. Ze srandy jsem mu navrhl, že ho do autobusu donesu. Než stihl odpovědět, naše zdravotnice nezaváhala ani na vteřinu, popadla ho za ruce, vyhodila si ho na záda a nesla ho přes celé parkoviště. Upřímně, má větší sílu, než bychom čekali!
K večeři se podávala výborná hrachová polévka a špagety s boloňskou omáčkou. Někteří si chodili přidat tak často, že by si kuchaři mohli za odměnu dát volno. Dětem chutnalo, a to je hlavní.
Večer probíhal ve znamení společenských her a volné zábavy. Stolní tenis a kulečník už mají své první nadšené hráče a někteří frekventanti se pomalu začínají měnit na místní šampiony. Všichni usínají plní zážitků a my už se těšíme na další den plný lyžařských dobrodružství.
Den první
Milí rodiče,
opět po roce jsme se statečně vydali na lyžařský kurz do rakouského Hochfichtu! A světe div se, všichni přišli včas (někdy se zázraky opravdu dějí). Jen jeden malý detail nám zpestřil start – jeden žák si doma zapomněl cestovní pas. Naštěstí bydlí blízko a jeho superhrdina v podobě tatínka situaci rychle zachránil. Pas byl nalezen, dítě zachráněno, můžeme jet!
Naši instruktoři naložili autobus rychlostí, kterou by jim záviděli i v boxerské stáji Formule 1, a přesně ve 14:20 jsme vyrazili směr Přední Výtoň. Silnice nám připravily malou zimní show – auta v příkopu a uvízlý kamion v kopci. Ale náš šofér nám s úsměvem (a neochvějnou jistotou) sdělil, že díky nižšímu těžišti autobusu jsme na tom lépe než SUV na letních gumách.
Zastavujeme na nové benzínce u Českých Budějovic, kde žáci okamžitě zahájili operaci „Pryč s kapesným“. Největším hitem jsou gumoví medvídci a ochucené nápoje, protože bez nich by cesta nebyla dostatečně sladká. Jeden žák se rozhodl experimentovat s platbou v Eurech, i když mu bylo nazpět vráceno v kurzu, ze kterého by se zapotil i zkušený bankéř.
Po příjezdu jsme se rychle ubytovali a vrhli se na první hostinu – polévku a rýži s hovězími nudličkami. Musíme říct, že po cestě chutnalo i těm největším „nejedlíkům“. Večer proběhl ve znamení seznamovacích her, kde se děti snažily zapamatovat si jména všech účastníků kurzu. Kreativní pokusy o zapamatování občas připomínaly detektivní práci, ale nakonec jsme to zvládli všichni (nebo alespoň skoro všichni)!
Teď už je 22:15 a děti stále ne a ne usnout. Pravděpodobně jsou plné dojmů z cesty autobusem. My pevně doufáme, že únava z prvního lyžařského dne je zítra přemůže dříve!
