PŘÍJEZD DO RUDNÉ
STROBL – odjezd 16:10; předpoklad příjezdu ke škole 21:30 – 22:00
V průběhu podvečera upřesníme příjezd
Den čtvrtý:
Předešlý den jsme se bavili o otužování a co se nestalo. Když se instruktoři objevili na srazu, děti už netrpělivě čekají a ptají se, zda platí to otužování. Chvíli váháme, ale nakonec do toho jdeme. Dobíháme k Wolfgangsee a chlapci nadšeně odhazují svršky a doslova se vrhají do ledové vody. Jeden z nich tam vtrhne doslova jako Poseidon vládce všech moří. Všichni zúčastnění jsou sice zmrzlí, ovšem mají úsměv na tvářích a zahřívají se během do hotelu.
Na snídani řešíme tři děti, které mají teplotu, nakonec zůstávají na hotelu se zdravotnicí. Dneska je na tom naše jednotka velice špatně, stále se někdo trousí pro zapomenuté věci, které jsou postupně jmenovány instruktorem. Nutno podotknout, že instruktoři jsou bezchybní a to se dva z nich balili na běžky i sjezdovky :oD.
Pro jistotu nasazujeme řetězy, jelikož hlásí sněžení, postupem času zjišťujeme, že se nám tento tah vyplatil. Po výstupu z autobusu nás vítá větrné počasí spolu s hustým sněžením. Část naší výpravy se se dvěma instruktory vydává do bílé stopy, ostatní jdou brázdit svahy. Dětem to ve stopě jde celkem dobře a nikdo nemá větší problém. Pětikilometrový okruh zvládáme a po jeho dojezdu se děti ptají, zda budou jít moc na běžky i odpoledne. Po dojezdu okruhu mají děti obrovskou chuť se koulovat a toto přání jim dopřáváme. Po bitvě nás napadá, že bychom mohli jít sjíždět na běžkách nejmírnější sjezdovku. Po přesunu větříme u nástupní stanice kruhy na snowtubing. Ptáme se vlekaře, zda si je můžeme půjčit. Za určitých pravidel nám dává svolení a ochotně nám vyndává další, abychom mohli jezdit úplně všichni. Je nám divné, že je vlekař tak ochotný a už víme proč, je totiž Angličan žijící již 20 let s Rakušankou.
Po dovádění na svahu se přesouváme na oběd, kde se potkáváme se zbytkem kurzu. Zde zjišťujeme, že jeden z členů prvního družstva zlomil lyži potom co zkoušel kousek podle jednoho z instruktorů. Nešťastníkovi půjčujeme lyže žáka, který dnes kvůli teplotě nelyžuje, situace vyřešena.
Po obědě přichází nadšení běžkaři za instruktory, zda by mohli jít znovu na běžky. Když to instruktoři slyšeli, samozřejmě byli nadšení a pro, vyrazili tedy spolu opět do stopy. Na naše odpolední lyžařské aktivity se nám vyčasilo, kdy vysvitlo sluníčko a lyžování bylo o to příjemnější. Příjemně unaveni usedáme do autobusu a vracíme se zpět na základnu.
Nadchází čas osobní hygieny, poté následuje večeře. Dnes nás čekala pizza a jako sladká tečka zmrzlina, ano hádáte správně, moc zbytků dnes nezbylo.
Následují pokyny na zítřejší den a poté už očekávaná diskotéka. Na té se moc netancovalo, ale nějaké velice dobré kreace nakonec k vidění byly. Očekávali jsme, že alespoň na ploužáky bude narváno, ale to také nic. Na dobrou noc jsme dětem zahráli písničku Když jde malý bobr spát a odveleli je do svých postelí.
Nyní je už po večerce a dětí čerpají síly na poslední lyžařský den.
Den třetí:
Čtvrtek začal dobrovolnou rozcvičkou, na které se sešlo 12 statečných. Tempo bylo ucházející a všichni ho zvládli bez problémů. Při snídani dostávají děti pokyny a poté již běžná rutina v podobě přípravy na výcvik.
Hurá do autobusu, dnes se nám příchod na čas moc nedaří. Konečně nejsou vaše děti dokonalé, při nástupu do autobusu řada z nich zjišťuje, že nemá rozlišovací dres svého týmu a tak hupky, hupky zpátky na pokoj. Nutno podotknout, že na to byli instruktory upozorňováni. Dnes konečně zazářili instruktoři, kteří mají výjimečně svou výzbroj a výstroj kompletní. Jeden jejich kolega jedoucí na LVK v příštím týdnu o nich konstatoval, že jsou senilní. Milý kolego, nejsme senilní, naopak věnujeme největší pozornost dětem, aby měly všechno a na sebe tak trochu zapomínáme, protože přece jen jde především o jejich blaho.
Při jízdě ke sjezdovkám jeden žák pozoruje krajinu z okna a náhle spatří velké rampouchy na skalách lemujících naši cestu. Z úžasu oněměl, nejspíš takto velké rampouchy nikdy neviděl. Výstup z autobusu je plynulý a děti jsou velice rychle vyzbrojeni a připraveni na lyžování. Dokonce spořádaně čekají na instruktory při nástupu na kotvu. Od rána je nad nulou, tudíž sníh bude mokrý a těžký. Uvidíme, jak si s tím poradíme.
Probíhá výcvik po družstvech, kde se každý věnuje různým cvičením na zdokonalování lyžařských dovedností. Dopoledne probíhá zcela hladce a všichni se scházíme na chatě ke společnému obědu. Za zmínku snad stojí, že dva žáci z druhého družstva měli veselou příhodu na kotvě. Jeden z dvojice totiž krátce po nástupu upadl a při zpětném nastoupení byl tak šikovný, že kamarádovi jedoucímu s ním vyrazil kotvu z ruky a ta se velice hbitě navinula zpět. No nic zpátky k turniketu a dáme si to ještě jednou.
Po obědě je na dětech patrná únava, a proto instruktoři volí velice pomalé tempo návratu na svah. Ještě před odjezdem na tratě dojde ke krátké koulovačce mezi instruktory a jednou žákyní, která je trefena koulí a ztratí rovnováhu a ustele si pěkně na zem. Pro svoji pomstu používá na instruktory svou hůlku, kterou je naštěstí netrefí a při odhodu na ni jeden z instruktorů volá: „Špotáková, nech toho.“
Odpoledne všichni vyždímají své poslední síly a bezpečně brázdí sjezdovky. I po obědě se nám na kotvě daří, instruktor jedoucí se svým družstvem z ničeho nic nedobrovolně opustil kotvu, která mu utekla spod jeho zadnice a zůstal stát ve strmém kopci. Ohlédnul se za sebe a vidí jedoucího osamoceného člena svého družstva. Volá na něj: „Připrav se nastoupím k tobě.“ Odsouhlaseno, paráda. Nástup byl tak nešťastný, že jedoucí žák si zajel svými lyžemi pod ty instruktorovi a následně upadl, ale instruktor jel vesele dál k cílové stanici. Dobrák žák musel sjet až k nástupní stanici a výjezd si zopakovat. Dnes nám dokonce přálo i sluníčko, trochu se bojíme, zda bude na čem zítra jezdit, jelikož slunce má sílo a sníh nám velice rychle rozpouští. Dnešní den se nám vydařil a žáci udělali v jízdě na lyžích další pokroky. A konkrétně čtvrté družstvo, které dorazilo na kotvě k výstupní stanici se naučilo, že sjezdovka vede z kopce dolů :o).
Po naložení všech věcí usedáme do autobusu a jedeme na hotel. Při cestě vzniká diskuze, jak vznikl název Adidas. Nastražili jsme uši a bedlivě poslouchali tuto debatu, kterou nakonec rozsekl jeden z žáků, který pravil: Nedělejte z toho takovou vědu. Víte, jak jsem vzniknul já? Po porodu a hotovo, velice rázně ukončil celou diskuzi.
Po večeři zkoušíme běžkařské boty, zítra nás totiž čeká i výcvik ve stopě na místních běžeckých tratích. Domluvili jsme se, že na běžky půjdeme dopoledne a v tu ránu nás odzbrojuje jeden z frekventantů svým dotazem, zda je to před nebo po obědě. Asi mu už moc mozek z dnešní únavy nemozkuje a sdělujeme mu, že před.
Večer žádná organizovaná aktivita, necháváme dětem volno na svých pokojích. Během večera přibíhají dvě slečny, že se jim znovu na pokoji spustilo požární čidlo. Příčina je neuvěřitelná a dostává nás do kolen. Dívky si chtěly osvěžit vzduch v pokoji svým deodorantem, ale bylo to nejspíš v moc velké míře. Místní čidla jsou velmi citlivá. Před večerkou procházíme pokoje a v jednom z nich narážíme na chlapce, mající skleničky s paštikami, v polici chleba, za oknem klobásy a na stole krabičku s nápisem „I love Ketodiet“. Nejspíš se nemůžou rozhodnout co si vybrat, třeba se to dozvíme zítra. Touto příhodou uzavíráme náš den.
Den druhý:
Dnešní den začínáme společným ranním výběhem k jezeru Wolfgangsee. Některým frekventantům se moc běžet nechce, ale nakonec to s mírnými obtížemi zvládnou všichni. Těšíme se na snídani, která je ve znamení bohatého švédského stolu.
Po snídani se převlékáme a postupně se přesouváme do autobusu. Je to zvláštní, ale všechny děti se dokáží do autobusu dostavit v předepsaném časovém limitu. Ještě před odjezdem padají klasické otázky na lyžáky, helmy, rukavice a další vybavení. Nikomu z dětí nic nechybí, podivuhodné a nečekané, velká pochvala pro všechny. Jeden z instruktorů zjišťuje, zda jsou jeho hůlky ve vaku, druhý odpovídá: „Ano jsou, dával jsem ti je tam.“ Snad to nedopadne jako včera s lyžemi.
Vyrážíme na kopec. Cesta nahoru probíhá hladce, řetězy máme pro jistotu nasazené ze včerejška. Po dosažení cíle pan řidič vyhodnocuje, že na cestu zpět je sundá. Nutno podotknout, že pan řidič je sympaťák a ochotný nám splnit všechny naše požadavky. Pane Radku děkujeme za vaši vstřícnost.
Po příjezdu si instruktoři rozdělují práci. Někdo vyndává lyže a hůlky, jiný zase rozdává rozlišováky, další pak pomáhá s výstrojí dětí no a někdo si jde konečně do servisu nechat namazat lyže, aby neměl bambule na skluznicích :o). Zlá předpověď se vyplnila. Tento instruktor zjišťuje, že jeho hůlky jsou sice ve vaku, ale opět dole v autě a navíc netuší, že bude mít ještě větší smůlu. Vehementně totiž hledá své lyžáky, ale pak si uvědomuje, že je zapomněl na svém pokoji. Znovu se vydává do servisu a tam si na tento den jedny lyžáky zapůjčuje. Je fakt, že někdo ten prapor zapomínání musí držet a naši instruktoři to plní svědomitě, ale zítra to už určitě klapne u všech na 100 %.
Jdeme na svah. Čtyři začátečníci jdou na pás, učit se novým dovednostem na lyžích. Ostatní děti se jdou rozjezdit a poté rozdělit do družstev. Celé dopoledne probíhá na všech frontách výcvik hladce bez výrazných komplikací.
Ve 13:10 se scházíme na chatě a jdeme na oběd. Chatu, kde obědváme má nový majitel a změna je znát. K polévce máme totiž navíc výborný zeleninový salát. Po načerpání sil se přesouváme znovu na svah a pilujeme svůj lyžařský styl. Postupem času začínají být děti unavené, přece jen je nad nulou a sníh je těžký. Nakonec to všichni úspěšně zvládají a v pořádku se schází u autobusu. Naložit a vyrážíme zpět na hotel.
Někteří vykonají nutnou hygienu a těšíme se na večeři. Drobné zpestření, jedna zajímavá akcička. Místní zaměstnanec nám oznamuje, že naše na jednom pokoji spustil požární hlásič. Oběma kolegům nejdříve zatrnulo co se děje, snad ne klasické cigarety nebo ohníček pro zahřátí, ale na pokojích je celkem teplo. Naštěstí vysvětlení zbavuje děti podezření. Při sprchování s otevřenými dveřmi di pokoje, uniklá pára ze sprchy spouští požární čidlo u stropu. Jak se tomu vyhnout? Při sprchování mít zavřené dveře u koupelny nebo se sprchovat méně horkou vodou. Naštěstí není požární hlásič připojen na centrální pult… U nás ve škole by už před barákem parkovali hasiči z Berouna. Informaci jsme předali, uvidíme zítra.
Po večeři nastává nepříjemná chvilka, děti dostávají pracovní listy z matematiky a počítají zadané příklady. Někomu to jde zlehka, jinému to trochu drhne. Po vzdělávacím okénku nás čeká večerní aktivita s názvem foukaná. Jak hra vypadá uvidíte v albu, které již snad dnes už vytvoříme… Případně vám ji vysvětlí vaše ratolesti. Po napínavých soubojích tuto zábavu po 45 minutách ukončujeme a děti mají ještě nějaký čas na osobní volno. Na dětech jsou známky toho, že je hra bavila, protože nasazení bylo u všech enormní. Následuje večerka a doufejme, že i s ní spojený klid na pokojích. S dalším hlášením se ozveme znovu zítra.
Den první:
A je to tu, opět po roce třídy sedmého ročníku vyrážejí na lyžařský výcvikový kurz. První turnus vyrazil podruhé do střediska Postalm v Rakousku. Brzy ráno se scházíme před školou, stává se nemožné, všichni dorazili včas na sraz. Čekáme na autobus, který přijíždí v dohodnutou dobu. Při rovnání bagáže do zavazadlového prostoru vzniká problém. Malý prostor, moc zavazadel. Ještě, že jede Saša multivanem, kam dorovnáme zbytek. Hurá, jsme naloděni, spočítáni, rozloučeni, vyrážíme směr dobrodružství. Děti zaplouvají do sedaček, nasazují sluchátka a jdou se ještě chvilku prospat. Zatím je průběh našeho zájezdu hladký, ale bojíme se, že bude hůř.
Až do tradiční zastávky v Českých Budějovicích je vše v normálu. Při nákupu v místním Albertu si jeden z našich svěřenců kupuje dvě salátové okurky, podezříváme jej, že byly v akci. Omyl, pane učiteli, nakoupil jsem si je v zájmu mého zdraví. Rodiče mají doma velice uvědomělého syna, gratulujeme :-).
Nastupujeme zpět do autobusu a už to začíná. Celým autobusem se nesou hity, jako jsou: Dlouhá noc, Je naprosto nezbytné. Někdo je tímto výběrem těchto songů potěšen, jiný zase ne. Holt každému se DJ zavděčit nemůže. Pedagogům se však tento playlist líbí a kvitují ho.
Při druhé zastávce probíhá první školení, na téma 10 pravidel FIS. Když dojde na bod o úrazech. Dozvídáme se, že kdyby jedna dívčina zraněného potkala, hned by ho objala. Jiná zase tvrdí, že kříž z lyží označující místo nehody musí být ve vzdálenosti 2 km. Děvče, z této vzdálenosti by ho viděl pouze Krakonoš. Po cestě sledujeme webkameru v areálu a podmínky nejsou takové, jak bychom si představovali. Dětem však tvrdíme – azuro a teplota pod bodem mrazu, no prostě nádhera.
Dorážíme na místo našeho ubytování, pokyny pro děti. Příprava na svah a hurá nahoru. Před samotným odjezdem kontrola, zda mají všichni všechno. Kupodivu vše je kompletní. Vyjíždíme. Jeden z instruktorů se ještě ujišťuje, zda mu z multivanu přendali lyže do autobusu, jj máš je tam. Instruktor usedá v klidu do autobusu. V průběhu cesty dorážíme k závoře, kde nám paní oznamuje, že musíme nasadit řetězy, jinak se tam nedostaneme. Nejdříve nám to moc nejde, ale nakonec to zvládneme a celkem dlouhou dobu se zdržíme. Před samotným dokončením projíždí rakouský občan a suše se ptá, proč nasazujeme řetězy. Ty byly potřeba před hodinou, teď už ne. Takže paní z budky zdravíme a moc vám děkujeme. Po rozjetí k nám přichází jeden z frekventantů oznámit, že s sebou nemá hůlky, prý je ke svému výkonu nepotřebuje. Tak to máš smůlu chlapče, dojdi si do lesa a tam nějaké klacky najdeš, praví jeden z instruktorů. Vzápětí dodává, že mu půjčíme běžkařské a jelikož je malého vzrůstu, tak se mu alespoň nebude potit podpaží při odpichování.
Jsme nahoře, nejspíš nedočkavostí dětí nastává situace, kdy každou chvíli někdo hlásí, že nemá lyže nebo lyžáky. Nakonec vše dobře dopadne a všichni najdou svoji výstroj. Až na instruktora, který několikrát obešel autobus a hledal své lyže, ano je to tak, jeho výstroj zůstala v autě. Bohužel až moc věřil svým kolegům, a tak nezbývá nic jiného, než začít vyučovat bez lyží. Rozdat permice a hurá ke kotvě. Sněží a sníh je těžký, takže terén nic moc. Děti si vyzkoušely sjezdovku a instruktoři usoudili, rozřazovat se budeme až zítra, dnes by to nemělo smysl. Při posledním sjezdu jeden z instruktorů sundává lyže a jde po sjezdovce pěšky, druhý nechápe proč. Až když se přiblíží až k němu, zjišťuje, že má na běžkách pěkné sněhové bambule. No jo, čerstvý sníh je prevít. Dotyčný prohlašuje, že má lyže navoskované, jenže nakonec z něj vypadlo, od minulých hor :oD. Stejné trápení má i několik našich frekventantů, pro příště by bylo dobré mít nejen lyže seřízené, ale i ošetřené alespoň základním voskem. Po našich výkonech balíme a jedeme zpět na hotel.
Po večeři následuje další školení a první hry. Zahříváme se klasickou elektrikou a pokračujeme hrou na vrahy. Po zahájení této akce to vypadalo, jako kdyby děti chtěly zbořit hotel. Můžeme jim říkat, že vrah vraždí v tichosti a nenápadně, naše připomínky jdou jedním uchem tam a druhým ven. Chystáme se na večerku, uvidíme, co si na nás připraví další den.
Tímto zdravíme všechny v Rudné.
