Děti jsou již na cestě do Rudné, předpokládaný příjezd ke škole cca ve 14:30 hod.
4. den
Mysli, mysli, zapni mozek, zapni smysly… Přeci jen je to pořád škola, takže jsme si neodpustily i nějakou vzdělávací aktivitu. Naší taktikou totiž bylo unavit na začátku a pak postupně slevovat. Dnešním cílem tedy nebylo unavit tělo, ale naopak probrat mozek. Děti hledaly indicie, pomocí nichž se snažily vyluštit, co vše se dá najít v lesích mírného pásu. Pokud chcete, můžete si vyzkoušet sami:
1a) Stářím se roztočím.
1b) Z mých větších předků je teď uhlí.
1c) Můj název obsahuje sladkovodní rybu.
2a) Nikdy nejsem sám.
2b) Jsem silák, na bench zvedám až 50x víc než vážím.
2c) Podle mého obydlí poznáš sever.
3a) Na svět se dívám černobíle.
3b) Když chceš uschnout, zapal si mě.
3c) Na podzim zezlátnu.
(1. ídarpak, 2. cenevarm, 3. azířb)
Pak už jsme se konečně dočkali vytoužené zmrzliny. Přestože se dnes ochladilo, přišla nám vhod. Tropy tady nemáme, ale sluníčko nás provází každý den. Před obědem si ještě každý zahrál, na co měl zrovna náladu. Městečko Palermo je stále v kurzu. Dvě třídy se pilně věnovaly také nácviku představení na akademii. Máte se na co těšit.
Odpolední program nabídl různé možnosti vyžití (softball, talířovaná, „dekbal“, piškvorky, tanečky, stolní hry, kreativní koutek). Každý si zvolil podle chuti. Po večeři se spočítaly vydělané dolary a mohlo se jít tančit na diskotéku. Dívky si daly záležet na své vizáži, namalovaly nový obličej, pečlivě vybraly outfit, aby se pak následně navzájem povzbuzovaly k tanci. Chlapci vytvořili několik táborů. Někdo odešel ven hrát softball, někdo sáhl po možnosti zahrát si stolní hru. Zbytek zaujal místo podél stěn na probíhající diskotéce a sem tam se objevil náznak klepnutí nožkou do rytmu. Ovšem při ploužáku se několik chlapců nenechalo zahanbit. (Oficiálně prý šlo o sázku, ale my myslíme, že spíš o tajné přání.) Nicméně hudba a tanec děti rozproudily natolik, že to v pokojích hučelo ještě dlouho po večerce. Doufáme, že se budou všichni potřebovat dospat, a v autobuse tedy bude klid.
3. den
Včerejší prosby byly vyslyšeny. Pohled do vyděšených očí (očekávajících další dálkový pochod) tyranky obměkčil a trasu zkrátily na polovinu. Ubohé čtyři kilometry – dva dolů, dva nahoru, ovšem s vidinou zmrzliny uprostřed. Na zmrzlinu nedošlo, na horách zatím nejsou připraveni na nápor turistů a našich žáků už vůbec ne. Zavděk jsme museli vzít malinovkou. Možná větším lákadlem než sladká limonáda ale byla zvířata u Kolínské boudy. Kozy, lamy, králíci, radost v dětských očích. Snad nejsou zvířátka po naší návštěvě příliš traumatizovaná.
Ani dnešní den se neobešel bez nových poznatků. Z hotelu máme krásný výhled na Sněžku, to jsme raději zmiňovaly už dopředu, abychom nemusely čelit otázkám, zda je jedná o Praděd, Lysou horu nebo snad Kilimandžáro. S sebou jsem přivezly pár dalekohledů, aby bystří zájemci mohli zkoumat okolí. A víte, co zjistili? Že na Sněžce nestojí hrad… Stojí to za zamyšlení, vždyť je to velmi strategické místo.
Zvířátkový den pokračoval odpoledním lovem bizonů na Divokém západě. Naše stádo čítá 50 kusů (zde počítáme pouze bizony). Úlovky byly opět směňovány za dolary. Veškeré utržené peníze měly být poté uloženy do banky, ovšem na Divokém západě se to hemží bandity, a co čert nechtěl, došlo k loupeži. Banditi naštěstí nevědomky prozradili místo předání peněz a našim osadám se podařilo své peníze získat zpět. Vše se odehrávalo potmě, takže někdo musel překonávat strach. Ale co by člověk neudělal pro peníze.
2. den
Před čtením prosím zhlédněte krátké video: https://youtu.be/-K4TP09MKx8?si=pUiZQTKJtl3mkMwk
Cenu za nejčastěji řečenou větu získávají tyto dvě otázky: „Paní učitelko, kdy už tam budeme? Jak dlouho ještě?“ Dopolední osmikilometrová túra dala mnohým zabrat. Někomu po psychické stránce, protože cíl byl stále v nedohlednu, někomu se ozvala stará válečná zranění a někoho prostě jen bolely nožičky. Paní učitelky si představovaly, že se budou kochat krásou národního parku a okolními panoramaty, děti už chtěly mít tu hrůzu za sebou… Zcela nepochopitelné bylo zjištění, že metry, které jsme sešli dolů z kopce, budeme muset zase někde vystoupat. Někteří odvážlivci ale našli poslední zbytky sil a pokusili závěrečných 450 metrů do kopce k hotelu doběhnout. Vzdali to ve třetině, ale pocit být mezi prvními a konečně na konci to vyvážil. Logicky následovala otázka: „A to zítra půjdeme zas?“ No, uvidíme. Pozitivní stránkou je, že nám podařilo vidět hned dva slepýše. Na vyjmenovaná slova by si jistě někteří vzpomněli (jsme realisté, ale někdy potřebujeme i snít), ale jistě by se našli i tací, kteří by hledali spojitost s lepidlem. Wow informací ale pro některé bylo, že slepýš není had, takže v přírodopise by to chtělo taky trochu zabrat. Naštěstí tady můžeme zájemce po večerech doučovat oboje.
Po obědě se konečně naskytla možnost něco si koupit. Mnohé už kapesné pálilo v kapse. Včera se zabavovaly energeťáky, dnes Birell. Je libo pomelo nebo malina? Vítězila malina. Energeťáků 5, Birellů 14. Co na to říct, paní učitelky jsou zlé a nedovolí jim ani to malé množství alkoholu a velké množství kofeinu. (Navíc jsou mladí a ještě si nezjistili, co pijí paní učitelky, když už jim chtějí přilepšit.)
Odpoledne už proběhlo ve westernovém duchu. Po scénce, kterou si připravili instruktoři, se ve velkém bojovalo o dolary v různých disciplínách, včetně kankánu. Tvrdá měna je opravdu třeba, protože je i odebírána, například za sprostá slova, za nevhodné chování nebo za špatně uklizený pokoj. Někteří opravdu hrdinně odolávají ve všech oblastech.
1. den
První den je ve zdraví za námi. Několik peripetií jsme překonávali už cestou do Krkonoš – zavřené toalety na benzince (zřejmě kvůli příchodu naší velké skupiny), nutnost nakoupit energetické nápoje (zřejmě kvůli očekávaným dlouhým túrám) a problém s otevřením dveří autobusu (zřejmě kvůli neutuchající potřebě některých chlapců otočit každou kličkou, kterou vidí). Takže rozmačkaný banán v batohu už nás nemohl rozhodit. Naštěstí jízda lanovkou nám otevřela úplné nové obzory, nasáli jsem svěží horský vzduch a po vydatném obědě v podobě boloňských špaget jsme se mohli pustit do seznamovacích her. Naším tématem bude Divoký západ, ale zatím netušíme, co nás přesně čeká, to ukáže až zítřek… Možná už dnešní noc – únavy, zdá se, ještě není dostatek, zřejmě instruktoři naše žáky podcenili.
Příjezd
Šesťáci už vystoupali do 1267 m n. m. a zdárně dorazili do cíle.
