DĚTI JSOU JIŽ NA CESTĚ DOMŮ, PŘEDPOKLÁDANÝ PŘÍJEZD VE 13,00 HOD.
Odjezd na historicky první školu v přírodě většiny dětí proběhl bez komplikací. Více než dvouhodinová cesta do místa určení taktéž, děti ji nakonec zvládly bez Mekáče a nákupů na pumpě, proběhla jen krátká pauza na toaletu a protažení těl.
Po příjezdu do rekreačního střediska Valcha v Počátkách na Vysočině jsme se seznámili s hlavním vedoucím Tomášem a ostatními instruktory, jsou to všichni velcí sympaťáci J Poté jsme se rozdělili do pokojů a odebrali se na první společný oběd – zeleninovou polévku (trošku ostřejší začátekJ) a kuře na paprice s těstovinami. Nikdo si nestěžoval, alespoň ne nahlas. Po obědě se děti odebraly do pokojů vybalit si věci a odpočinout si po dlouhé cestě, odpočinku si ale moc neužily, radost ze spolužáků na vedlejších pokojích byla silnější… Děti si vyrobily hodnotící listy ke kontrole pořádku na pokojích, už se stihly večer i divit prvním hodnocením J
Po poledním klidu proběhlo rozdělení dětí do týmů, stavění mantinelů na sportovním bojišti a první boj – s plevelem – děti s úsměvem na rtech zvládly J Následovaly seznamovací hry v týmech proložené výbornou sladkou svačinkou z plechu. Po dobré večeři byl zahájen hlavní program týdne – Olympijské hry. Děti si vyrobily týmové vlajky, jména a pokřiky. Hry byly slavnostně zahájeny zapálením olympijského ohně.
Konec prvního dne, kdy se na nebi honilo slunce s mraky, děti zakončily očistou ve sprše a uložily se do postýlek. Večerka 21:00, aktuální čas 21:29 a slyším ticho, doufejme, že to tak alespoň do sedmi hodin zůstane, budíček 7:30 a hurá do dalšího dne J.
Zdraví paní učitelky Saša, Lenka a spol.
Den druhý
Ticho z předešlého večera bylo slyšet přesně do 5.53. Z pomačkaných výrazů dospělých ale děti dobře pochopily, že na budíček je přece jen příliš brzy a některým se na chvíli podařilo ještě si pospat. Výhodou brzké vstávačky bylo, že ještě před snídaní bylo v pokojích naklizeno. Nutno říci, že děti mají úklid v malíku – umí! Lze tedy aplikovat i v domácím prostředí J
Snídaně byla dobrá, všichni si našli to své, dosyta jsme se najedli a vydali se na procházku k Ludmilině studánce. Počasí bylo v programu krásné a naplnilo se na jedničku. U studánky děti tvořily stavby a obrazce z přírodnin. Některým se přístřešek natolik vydařil, že máme obavu, aby nám tam nešli v noci tajně přenocovat, dalo by se J Dali jsme si i krátké cvičení z českého jazyka.
Po návratu na nás čekal výtečný oběd – vývar s nudlemi a rajská. Co víc si přát. V poledním klidu se děti konečně dočkaly prvního nákupu v místním „Bufíku“. Není to jen tak se do něj dostat, má to svá pravidla – děti musí získat nejméně 7 bodů z 10 za pořádek v pokoji! Po opojně sladkém labužírování v poledním klidu se děti vydaly zápolit na poli sportovním, začaly první olympijské disciplíny. Kromě svačiny a večeře dnes děti stihly opéct i buřty (též špekáčky – jak chceteJ). Na pozadí ohně probíhal volný program – sportovalo se, zpívalo, cvičilo i tancovalo. Děti si to moc užily. Teď již voňaví a unavení spí ve svých pelíšcích a těší se na zítřejší den. Co nás čeká, to si necháme zatím pro sebe…
Zdraví paní učitelky Saša, Lenka a spol.
Den třetí
Druhé společné vstávání začalo zhruba s hodinovým zpožděním oproti předešlému dni. Pokud bychom v tomto trendu pokračovali, zaspali bychom zítřejší snídani. A to by byla škoda, protože snídaně jsou zde dobré a příjemné.
Po snídani jsme se vydali na plánovaný výlet ke kamennému kruhu Druidů vzdálenému asi 4km. Cesta byla veselá a pampelišková, pletli jsme věnečky, osvěžili se a doplnily butylky vodou z pramenů, na výběr byly u výčepu dva – Vojtěchův mírně železitý a Markétin. Ti největší gurmáni si udělali míchaný nápoj. Přežili jsme i pylovou bouři. V cíli jsme odpočívali, nasávali vesmírnou energii a děti dostaly za úkol odhadnout obvod kamenného kruhu. Krokovaly, počítaly a ten nejlepší to zvládnul s odchylkou jednoho metru. Poslední metry návratu byly pro některé dosti náročné, některé nohy byly dotaženy do cíle doslova silou vůle. A oběd chutnal o to více, radost pohledět. Energie se rychle vrátila s nákupy v Bufíku. Na odpolední sportovní aktivity už byli všichni opět v plné síle. Jednou z aktivit byla střelba z luku a při bonusové střele se na terči objevily symboly příborů. Většinu mírně přešla chuť na tolik očekávané špagety k večeři – to, co si vystřelily, bylo určeno nástrojem ke konzumaci. Kdo netrefil vůbec, byl předurčen k hodování vlastníma rukama. A děti nevěřily, to přece není možné, aby se něco takého stalo.
Ve frontě na večeři by se atmosféra dala krájet, nadšení ale zavládlo, když se děti dozvěděly, že dospělí jsou v tom s nimi. A byla to zábava, někteří dokonce vypadali, že kdybychom řekli, klidně se v tom talíři vykoupou celí. Část těch, co měli příbor k dispozici, ho odhodila a vrhla se do hodování rukama také. Pár vznešených dam eliminovalo pocit trapnosti tím, že jedly špagety suché. My dospělí jsme si užili večeři s obecenstvem hodným superhvězd.
Po večeři proběhlo vyhlášení vítězů odpoledních aktivit, oblíbená hra na čaroděje a už to vypadalo, že se jde v klidu spát a nic zajímavého se nestane. Děti jsou ale nezmaři, už vysprchovaní v nočních úborech využily hudby ozývající se z reproduktoru a v chodbě se rozjela slušná pyžamová párty, zřejmě generálka na zítřek. Máme se opět na co těšit, hurá!
Zdraví paní učitelka Saša, Lenka a spol.
