Předpokládaný příjezd ke škole se plánuje na 11,15 hodin.
I ve čtvrtek nám počasí celkem přálo. Před zahájením odpoledního programu sice začalo drobně pršet a děti se musely chvíli uvnitř chaty zabývat náhradním programem, ale po chvíli se vyčasilo, vysvitlo sluníčko a bylo teplo. Děti se tedy věnovaly sportovním hrám, které si samy vybraly a přihlásily se na ně. Jediným překvapením byla disciplína „Markétiny prkotinky“, protože nikdo nevěděl, co si pod zvláštním názvem má představit, ale i ta přilákala řadu zvědavců. Prkotinkami se ukázal např. líný hokej, hra ha he hi nebo kanystr. Čas po večeři děti trávily také na hřišti. Pak následovalo vyhodnocení pobytu a příprava na večerní diskotéku. K obědu byl kuřecí řízek a k večeři jahodové knedlíky.
Ve středu přišlo úplně kouzelné počasí. Jakmile jsme odbyli dopolední vyučování, vyrazily děti ven. Odpoledne týmy hrály v prostoru před chatou hokynářství. Byla to dlouhá a poměrně komplikovaná aktivita. Spočívala v tříbení obchodnických kvalit zúčastněných. Děti měly „platební karty“ a fantómy různého zboží, a to i nelegálního. V nepravidelných intervalech se zapojovala i „policie“ a týmy s tím musely kalkulovat, jinak riskovaly, že přijdou o pokoutní zboží a utrpí ztrátu. Řada dětí prokázala opravdu působivý talent pro vyjednávání, přesvědčování i smlouvání. Pak následovaly sportovní hry tradiční (softbal) i netradiční (talířovaná a dekabal) a posezení u ohně s kytarou. K obědu měly děti boloňské špagety a k večeři kuřecí stehno s bramborem.
Úterý začalo zamračenou oblohou. Dopoledne jsme strávili vyučováním, a tak to nejdřív nevadilo. Ale po obědě přišly na řadu herní aktivity. Nejprve instruktoři zařadili „mokrou“ variantu programu, a když déšť téměř ustal, vyrazily děti přece jen v tříčlenných družstvech na orientační pochod. Program po večeři však pokračuje ve společenské místnosti u zapáleného krbu. Ale uprostřed společenské místnosti se rozkládá jezero Loch Ness a Černé tváře i Sigmy se přes něj musí dostat… K obědu děti měly svíčkovou a k večeři rizoto.
Po příjezdu se děti ubytovaly a naobědvaly (čína) a vyrazily na odpolední hry. Hrála se osvědčená hra býčí šlacha a narušil ji jen desetiminutový deštík. Příznivé počasí panovalo i po večeři (sekaná s bramborovou kaší), a tak obě závodní družstva, Černé tváře a SBD Sigma, svedla na prostranství před chatou velkou ponorkovou bitvu. Kormidelník na konci ponorky jediný viděl a dotykovými signály dával zbytku ponorky impulzy k pohybu i střílení torpéd a napadal tím jiné ponorky. Zachovávat akustický klid, jak je na ponorkách běžné, se ukázalo jako pořádná výzva pro většinu posádek.
