V posledním květnovém týdnu vyrazily třídy 8.A a 8.B vstříc dobrodružstvím na vodní hladině. Rozhodli se užít si sjezd řeky Berounky v úseku Liblín → Třímany → Skryje → Roztoky u Křivoklátu.
Samotné akci předcházelo několik kroků, bez kterých by to nešlo: vypracování potřebných dokumentů, zajištění kánoí, naplánování konkrétní trasy, rozdělení do kánoí a stanů, domluva na dopravě, rezervace stanování v kempech, proškolení pedagogů i dětí o možném nebezpečí na vodě. Když jsme toto všechno zvládli, mohli jsme vyrazit – hurááá!
Ještě dva dny před výletem nebyla předpověď vůbec příznivá, mělo pršet celé tři dny. Naštěstí se nevyplnila a pršelo jen první den, zbylé dva dny nám krásně svítilo sluníčko.
Většina žáků byla na vodě poprvé, takže si museli projít zasvěcením, jak se kánoe ovládá. Nejdřív se točili dokola, ale když pochopili pokyny vyučujících, rozjeli se téměř rovně po hladině. Dozvěděli se, kdo je zadák a kdo háček, a zkoušeli, komu to půjde líp. Nakonec se pozice ustálily a v kánoích to dětem klapalo.
Naše plavba se neobešla bez „cvaknutí“ (nedobrovolné koupání po převrácení kánoe). První den jich bylo hodně, ale postupem času se ze všech staly zkušení vodáci, kteří svou kánoi ovládali skoro dokonale.
První den jsme cestou navštívili hrad Krašov a při zpáteční cestě jsme na zemi uviděli krásného mloka. Asi osud chtěl, protože náš první kemp, kde jsme stanovali, se jmenoval U Mloka.
Stany a ostatní bagáž na nás v kempu už čekaly – zavezla nám je agentura, kterou jsme si objednali. Pak to začalo – děti stavěly stany, někteří museli nakouknout, jak se to vlastně dělá. Nakonec to všichni zvládli a úspěšně se ubytovali.
Po náročné práci dva kluci začali vytrvale zjišťovat, kde se dá osprchovat. V kempech za sprchu platíte žetony, které spustí sprchu na určitý časový limit. Kluci šli pyšně po pláži a libovali si, jak se jim to vyplatilo. Za necelou hodinu byli ale zpocení z fotbálku a mokří z deště – takže vyhozené peníze :o).
Večer nad námi byla bouřka, kterou jsme přečkali, a ráno se probudili do krásného slunečného dne. Před odjezdem dostaly děti pokyn, aby se namazaly. Myslíte, jak to dopadlo? Někteří přijeli do kempu růžoví jako prasátka. Druhý den už chybu neopakovali, natřeli se a také se přioblékli, aby zakryli partie poznamenané ostrým slunečním žárem.
Ve druhém kempu jsme postavili stany a zabydleli se. Večer jsme hráli schovávanou a další hry. Kluci vyrazili do lesa na lískáče, ze kterých vyrobili ošťuráky na buřty. Po setmění jsme rozdělali oheň, opekli buřty a zazpívali si s našimi kytaristy několik písniček.
Ráno jsme vyrazili do cíle a projížděli krásnou krajinou Oty Pavla, kterou můžete znát z filmu Zlatí úhoři. Na jednom z jezů jsme se dali do řeči s místními důchodci venčícími psy. Jedna paní po rozhovoru poznamenala, že je ráda, když vidí mladé a odvážné pedagogy, kteří s dětmi podnikají takové výlety. Asi to byla bývalá paní učitelka nějaké zdejší školy. Toto setkání nás zahřálo u srdce.
Jsme v cíli, odevzdáváme vybavení a čekáme na příjezd rodičů. Mezitím ještě navštěvujeme místní Coop, kde kupujeme různé pochutiny.
Všichni byli vyzvednuti, nikomu se nic nestalo, výlet se vydařil, děti mají spokojené úsměvy a všichni zúčastnění jsou příjemně unavení. Jsme rádi, že jsme nakonec tento výlet zorganizovali a hlavně, že jsme dostali povolení od našeho pana ředitele!
Tak třeba zase příští rok na vodní hladině – ahóóój!
Pavel Papež