Dnešní datum: 22. 01. 2018, 04. týden roku
Kategorie: Žlutý květ

Hledání pokladu Pána pokladů

Na podzimní prázdniny střídáme místa, aby si děti užily rozmanité přírodní scenérie. Od loňských kopců a hor krkonošských jsme se letos ponořili do kaňonů pískovcových skal Kokořínska. Tyto podzimky byly nezvykle krátké, v podstatě nám na hry zbývaly jen dva celé dny.

Prostředí s nedalekým hradem Kokořín si přímo říkalo o středověkou celotáborovou hru. Ta byla o Pánovi pokladů. Kdysi dávno nejvyšší královský rytíř „Pán pokladů“ vedl družinu udatných rytířů, která měla jediný úkol – převézt a ukrýt královský poklad před loupeživými tlupami rytířů. Ale její snažení bylo zhatěno, rytíři pobyti a poklad kdesi ztracen. Podle legend se tato událost měla odehrát právě v pískovcovém údolí u obce Kanina, kde jsme byli ubytováni. Třeba tam bude poklad někde ukrytý dodnes, mysleli jsme si.

Podzimní tábor 2017Hledání pokladu se účastnily čtyři rody; Bořislávci, Stárkové, Rudí rytíři a Bílý vrány. Rody si udělaly moc pěkné erby. V pískovcovém údolí se mezi rody například odehrával souboj o to, kdo sesbírá nejvíce Dukátů (což ale nebyl poklad). Na planině, kde se odehrávala dávná bitva, bylo úkolem rodů získat ztracené meče a to v součtu s co nejvyšší hodnotou. Nechyběly ani hry v klubovně nebo závěrečná večerní aktivita za svítícími tyčinkami. Jedno odpoledne jsme věnovali návštěvě hradu Kokořín. Samozřejmě s nutnými nákupy suvenýrů. Výstup na obrannou hradní věž po dřevěných schodech nebylo zrovna nic pro lidi trpící závratí, ale stačilo se nedívat dolů.

A co ztracený poklad? Jednou jsme byli obhlédnout místa, kde by snad mohlo dojít k uloupení pokladu. Podruhé – s podporou legendy – to bylo snazší. Legenda pravila, že poklad je nedaleko místa, kde je strom, jehož kmen roste vodorovně a větve jsou naopak svisle vzhůru. Takový strom se nakonec rodům podařilo najít a nedaleko i skálu, kde se poklad – zlaté mince – ukrýval. Jako první poklad spatřil mladší člen rodu Bílých vran, Filip N. Našli se tací, kteří by si nejraději nechali celý poklad pro sebe, ale nakonec se o něj všichni spravedlivě rozdělili.

O cestě z tábora není obvykle o čem psát, ale letošní odjezd z podzimního tábora byl celkem dobrodružný. Díky vichřici. Vlak, kterým jsme měli jet na přestup do Mělníka, neměl zpoždění, ale nejel vůbec. Nezbývalo nám, než děti zdlouhavě dopravovat s batožinou do Mělníka dvěma auty. Vlak z Mělníka jsme nakonec stihli, ale bylo to jen tak tak a do Prahy jsme dojeli v podstatě na čas.

Fotogalerie

print Formát pro tisk

Komentáře rss


Nebyly přidány žádné komentáře.