Dnešní datum: 16. 07. 2018, 29. týden roku
Kategorie: Aktuality

Aktuální zpravodajství lyžařský kurz Hochficht 2018 - 7. ročník

Dobrý den všem příznivcům školního lyžování,
opět po roce spouštím naše zpravodajství. Tentokrát bude poměrně rozsáhlé, protože nás čekají čtyři turnusy. V prvním kole se týká žáků 7. ročníku. Na kurz jch vyrazilo 55, bude se o ně starat 6 instruktorů.


Pátek

O průběhu cesty budeme informovat odpoledne.

K večeru nás máte doma. Těšite se ?


Čtvrtek

Naše vaše děti potřebují opravdu zvýšený dohled. Podle jejich slov zase několik jedinců zvládlo překročit večerku, ač kontrola byla důsledná. Holt občas i zkušený pedagog musí přijmout prohru.

Po ránu obvyklý kolorit. Budíček, hygiena..., snídaně.

Odjíždíme krátce po osmé. Zastávka v běžeckém areálu a výsadek dalších skejtařů. Tentokrát je povede Honza. Drobná úvodní instrukce a hurá za zážitky. Pochod čtvrtého družstva zasněženým lesem jeho členy hodně zmohl. Při hodnocení této činnosti se účastníci dělí na dvě skupiny. Jedna je spokojena a naše vlast získala nové Bauery a Neumannové. Druhá spokojeností njehýří. Inu nedá se zavděčit všem. V průběhy etapy při stoupaní jedna slečna ztrácí běžku. Ta couvá po svahu ve stopě a nabírá rychlost. Honza zareaguje okamžitě. Nasazuje pluh jako sněženky a machři, peláší za lyží. Zpočátku má navrch soupeřka, ale usilovným zvedáním tempa je nakonec dostižena. Od slečny šlo o sabotáž nebo o náhodu ? Rozhodně ji nechci podsouvat zlý úmysl. I já jsem před lety podobným způsobem ztratil v Jizerských horách jednu lyži.

Po cestě do skiarálu nás provází mlha, ale končí pár stovek metrů před parkovištěm. Dnes zde stojí asi třetina aut proti včerejšku a i my zaujímáme výhodnější polohu. Krátce před půl desátou již zase hoblujeme svahy. Dvojka za pomocí krátkých prkýnek. Některé z jejich členů řádně vytrestají, chyby neodpouští a tak setkání s pistou je poměrně časté. Ostatní družstva lyžují ve všech částech areálu, sluníčko nás provází na každěm kroku. Naše rudé komando má svůj den. Jeden z lyžařů je za odměnu pasován na pomocníka pátého družstva. Jedna ze slečen málem urazí turniket. Prý nestačila zabrzdit. Výborná lyžařka ? Možná to jen úspěšně předstírala.

V poledne se scházíme v restauraci po parádním půldením lyžování. Po odpočinku následuje společné focení. Někteří už zase neposlouchali a tak trpělivě počkáme než je seženeme do stáda. Po drobném úsilí jsme úspěšní.

Odpoledne odchází na běžky trojka. Na svazích je poloprázdno a sluníčko praží. Možná zrádné počasí vede k několika úrazům přítomných lyžařů. Jednu ze slečen z některých českých středních škol odváží do nemocnice vrtulník. Nám se na štěstí zatím úrazy vyhýbají. Ale někdy k nim není daleko. Dnes se o tom převědčil jeden z našich instruktorů. Odpoledne vyjíždí se svým družstvem vajíčkem na kopec. Posílá družstvo na určené místo. Děti výborně reagují a tak je chce potěšit svým uměním. Nasazuje karvingový oblouk a jede do vyšší rychlosti, ale ouha, nejdřív vystupuje z jedné lyže, potom ze druhé a jak zpívá Karel Kryl: "už zase ryje držkou v zemi", tentokrát vlastně ve sněhu. Skok popisuje jako úžasný, možná že by konkuroval našim skokanům z letošního ročníku Intersporturné. Situace je vážná, protože děti ani nedutají, žádný pokři, potlesk nebo pochvalné mručení, stojí jako zařezaní. Mají zřejmě o instruktora strach. Naštěstí se nic nestalo, instruktor se postaví posbírá lyže a pokračujeme v jízdě. Uplyne malá chvilička a opět má instruktor na nohou jenom boty. A zase ta nešťastná gravitace, pád jako z učebnice. "Co se to děje?" říká si v duchu. Vždyť s tím jídlem
jsem to dnes nepřehnal? Musí existovat jiné vysvětlení. A taky, že ano. Pořád všechny peskujeme, vezměte si své věci. A to instruktor podcenil. Hrábl v autobuse po lyžích, ale ouha, jak se ukázalo nebyly jeho. Všechno souhlasilo, jen vázání bylo špatně, protože kolega je o hlavu vyšší.Někdy je to opravdu těžké poznat si své věci, ale instruktor by tol mohl zvládnout. Omlouvou je mku to, že původně měl odpoledne vyběhnout na běžky a my mu udělalio změnou čáru přes rozpočet.

Na běžkách si to užívají. Až snad na tu přemrzlou stopu, ale i s tím si postupně dokážou poradit. Do Schonebenu přijíždí v časocím limitu. Během cesty zažili zajímavou příhodu. V jednom klesání nesou tři slečny lyže v ruce. Vysvětlení je prosté. Ona do mne vrazila a mě se vyplo vázání, tvrdí druhá i třetí. Vynálezkyně trochu podcenily vázací systém. Běžky nemají žádné bezpečností vázání. Jako pokus holky dobrý, ale spíše jste sundaly lyže protože jste se bály. Přiznejte si to. Závěrečné překvapení čekalo běžkaře na stadionu. Po dráze si to šinuly tři jeptišky. Byly dobře k rozeznání,  poněvadž lyžovaly v kompletním hábitu. Zajímavý pohled. Konstatoval jsem, že v nadmořské výšce kolem 1000 m. n. m. jsou blíže k Bohu.

I odpoledne si užíváme sluníčko, kolem čtvrté hodiny se scházíme u autobusu, balíme a odjíždíme. Vyzvedáváme běžkaře.

Večeře - hlavním hitem je vepřo, zelo, knedlo. Své příznice si našly i buchtičky se šódó.

Po večeři seznámení s organizací zítřejšího dne. A pak diskotéka. Nebyl jsem tom, zatím neznám podrobnosti

Dobrý večer do Rudné a okolí.
 




Středa

Po večerním hlídkování klidná noc. Budíček, snídaně, nástup do autobusu.

První družstvo běžkařů si rozebralo boty a připravilo na výlet. Autobusem vyrážíme krátce po osmé. Výletníky vysazujeme společně s paní učitelkou a instruktorem Jirkou v běžeckém areálu Schoneben. Přidělení lyží, hůlek, kontrola výstroje a hurá za dobrodružstvím. Podle slov instruktorů si vzali sebou vzpurnou chásku,  která hojně reptala. Jedinou výjimkou byl Jeník, který cestu zvládl tam i zpátky a s běžkami si rozumí. S přibývajícími kilometry odpor klesal, ne však, že by technika byla výrazně lepší, ale sil ubývalo. Několikrát jsme všem připomínali, aby si vzali pití. Jak to dopadlo ? Třetina to nepovažovala za nutné a potom loudili. I paní učitelka přišla o většinu své zásoby, protože se rozdělila s potřebnými hlupci. Asi kilometr před cílem je křižovatka s velkou směrovou tabulí. Vojta se opírá o  zmíněný směrovníka a Jirky se ptá: "Nahoru nebo kam? A jak je to daleko?" Jirka praví: "O co se opíráš ? Aha!" Než by  děti zapojily svou hlavu a rozum, radši se zeptají. Zmíněný není sám, podobně se chovají i někteří další. O půl dvanácté jsou "běžci" na parkovišti. Závěrečnému sjezdu jen se štěstím odolalo audi stojící proti cestě. Jednomu z lyžařů se ho skoro podařilo podjet.

My lyžaři sjezdaři jsme v areálu ve čtvrt na deset. Parkoviště osobáků je totálně plné, bývá to známka budoucího hezkého dne. Dnes je to tak napůl. Den se vydařil, ale současně probíhá na Hochfichtu ve Ski aréně slavnost. Přítomna je krojovaná dechovka, která řízně vyhrává, spousta VIP hostů, rakouská televize, kněz. Probíhá slavnostní zahájení provozu kabinky, včetně svěcení. Podmínky pro lyžování jsou dnes nejlepší. Sjezdovky výborně upraveny, pista trvrdá. Dopoledne pod mrakem, telota +2, +3 st. Lyžování je parádní. Pro družstvo čislo tři je dopoledne okořeněno jízdou na snowbladech, které jsme nově pořídíli. Instruktor Honza se při přípravě vázání zapotí, lyže jsou funglovky, jen je třeba je rozbalit a všem upravit rozsah pro boty. Ale výsledek a námaha stála za to. Odpoledne mi členové jeho družstva sdělují, že to bylo famózní.

Jak známo třetí den bývá na kurzech  kritickým a dnes se to opět potvrdilo. Den bych nazval Dnem pádů, postihl širokou škálu lyžařů bez ohledu na věk, pohlaví čí lyžařské umění. Se svým družstvem jsem se přesunoval po mírné sjezdovce na třetí kopec v areálu. V relativně pomalé jízdě a skoro po rovině jsem jaksi škobrtl a bylo to. Tygr to byl parádní, určitě by jej v Liberci hned brali, jenom barva by neseděla. Mám červenou bundu. Větší šok než já zažila Cloudie jedoucí za mnou, takovou valící se hromadu ještě nezažila. Dopadlo to dobře, kostičky v pořádku a světe div, se ani můj outfit není poškozen. Všechna těsná místa odolala náporu.
Druhý pád popisoval u oběda Marek. Jedna z našich drobných slečen, snad ne úmyslně, dostala na kolena jednoho z českých lyžařů středního věku. Při dojezdu k vleku do něj lehce štrejchla a on její nápor nezvlád. Proč to není jasné. On měl podobnou majestátnou postavu jako já, možná i o pár centimetrů vyšší a ona i s železnou postelí váží necelých třicet kilo. Postavou mu byla sotva po prsa. No stane se, slečna se válícímu se kolosu omluvila a on ji snad přijal. Marka to docela pobavilo, protože podle něj to hmotnostně bylo zcela zmatečné.
Třetího pádu jsme byl svědkem. Týkal se instruktora Honzy. Při odpoledním lyžování dojíždí ke svému družstvu, které stojí vzorně srovnáno na okraji sjezdovky. Najednou zpoza jeho lyžařů vyrazí na sjezdovku několik maníků z nějaké jiné skupiny. Jak se tam dostali, ví čert. Asi málo sevřené postavení jeho družstva. Aby zabránil srážce, která by byla značně nerovná, prudce zabrzdil a uvedl se do rotace. Výslekem byl slušný skoro nekontrolovatelný pád. Naštěstí se mu nic nestalo. Blbečkové, kteří to zavinili jsou v nedohlednu.

Výborné lyžování dopoledne i odpoledne. Navíc od oběda nás hřeje sluníčko. Odpoledne běží dvojka a čtyřka "blejduje". Malá prkýnka se našim frekventantům evidentně zalíbila. Odpolední běžkaři absolvují trasu v lepší náladě než jejich předchůdci. Při čekání na odvoz si navíc na stadionku dávají několik okruhů pro zahřátí a zlepšení techniky.

Ze střediska vyjíždíme kolem tři čtvrtě na čtyři. Běžkaře nabíráme kolem čtvrt na pět. Před pátou jsme zpátky v hotelu. Máme za sebou nádherný lyžařský den. Snad to vydrží i po další dny.

V hotelu seřizujeme malá prkýnka na další den pro dvojku. Sušíme běžecké boty. Zvyšujeme počet plavců. Poté co zjistili, že neplavci půjdou v době aquaparku na noční procházku kolem Lipna se počet zvýšil na 42 neo 43, nejsme schopni se dopočítat.

Večeře - šlágrem je kuřecí na bylinách a hranolky či bramborová kaše.

V 18:30 odjezd do bazénu a odchod na procházku. Kolem nočního Lipna za hodinku ujdeme cca 4 km. Plavci se vrací kolem půl desáté. Zážitky se prý dozvím na denní poradě.

Dobrý večer.

Zážitky z bazénu
Do aquaparku ve Frymburku jezdíme pravidelně, ale vždy nás něco překvapí. Do bazénu nelze pořídit skupinovou vstupenku. Musíme každého z našich plavců vybavit čipem. Respektive čipy vezmeme do úśchovy a každému jednotlivě pípneme při vstupu i při odchodu. Tentokrát nás dostal systém kontroly délky pobytu v zařízení. Postupně odcházíme, nakonec 43 dětí a 5 instruktorů. Pochopitelně chvíli to trvá, navíc děvčata si šíleně dlouho suší vlasy a našim chlapcům se podařilo ztratit klíček od skříňky. Kam se poděl nikdo neví. To taky chvíli řešíte, hledáte, kontrolujete věci, ale klíček nikde. Při posledním čipnutí se ukázalo, že čip č. 48 se o o minutu opozdil. Nedá se nic dělat, je nutné zaplatit pokutu, celé dvě koruny. Na vše dostanete doklad včetmě EET. Že jsme obsadili bazén, kde v podstatě nikdo nebyl, mimo nás asi 7 lidí. Poctivě za všechny zaplatili včetně instruktorů a nechali na pokladně 6000,.Kč,  nehraje žádnou roli. Nedá se s tím nic dělat. Zvláštní přístup ke klientům. I za ztracený klíček jsme pochopitelně zaplatili.

V bazénu probíhají obvyklé hrátky. Bazén, tobogan, skluzavka, protiproud a další. Z naší návštěvy jsou přítomní trochu vyděšeni, přece jenom 43 řvoucích pubescentů, to je síla. Jedna přítomná rodina by ráda do vířivky. Honza zavelí našim dítkám  odchod, přijděte zase za 15 minut. Rodninka udělá tři kroky k vířivce. Ale nedaří se., Volného místa si všimnou jiní naši plavci a už se cachtají v bublinkách. Tato situace se opakuje asi třikrát, přes veškerou Honzovu snahu pomalá šnečí rodinka nakonec rezignuje. Není schopna dosáhnout svého cíle. Honza si nakonec řekne:"Jejich chyba, já dělal co mohl". A podobných příhod se v aquaparku odehraje několik.

Zájezd má dohru na hotelu. Jeden z našich hochů, tvrdí, že nemá svůj ručník. Nastupuje detektivní práce paní učitelky. Postižený neví jak si se situací poradit. Za pár minut je problém vyřešen. Už zase ta záměna. Jedna ze slečen má asi slabší barvocit, vzala ručník o pár odstínů světlejší než byl ten její. Inu i ručníky se dají zaměnit v dnešní globální době, kdy individualizace výrobku jako je ručník, je skoro považována za závadu.
 



Úterý

Dnešní den probíhal v poklidu. Žádné zásadní události nenastaly.

Ráno budíček, úklid, snídaně. Hlavním šlágrem snídaně byl dnes párek, základní jídlo lyžařů.

Odjezd autobusu se trochu protáhnul. Lyžaři běhali pro různé propriety. Nejčastěji to byl dres. Dva z nich ho ve vzorně uklizených pokojích nenašli. Počasí na Lipně slabota, zataženo, hrozí déšť a 8 st. C. To bude den.

V areálu jsme těsně před devátou, vybojovali jsme první autobusovou pozici. Přezouvání, vybalování lyží. Výměna lyží u popisované včerejší záměny. Hurá na lyže. Po špatné situaci s počasím u nás jsme mile překvapeni. Klube se sluníčko, nefouká, včerejší mlha je pryč. Družstva se rozprchnou po areálu. Lyžujeme, lyžujeme, lyžujeme a užíváme si to. Šumava nás poctila krásným slunečným dnem. Podmínky jsou dnes skoro ideální. I začátečníci se činí. Kabinkou vyjíždíme až do konečné stanice a zdoláváme další sjezdovky. Z těch v areálu nám chybí pouze Schwarzwaldská strana, vydáme se tam zítra.

Ve dvanáct přestávka na oběd. Vaše děti už nenakupují pouze základní potraviny hranolky, pizzu, případně řízek, ale oslovila je i nadstavba v podobě zákusků. Rychlé cukry a energii je potřeba doplňovat.

I odpoledne je vydařené. Nemůžeme se těch ski nabažit. Všichni hlásí, že to byl úžasný lyžařský den.
Na hotel se vracíme kolem páté. Budeme sbírat síly na večer.

Večeře: základním jídlem je pro většinu krkovička s pečeným bramborem nebo hranolky. Ale i rizoto našlo své příznivce. Výborná gulášová polévka oslovila opět pouze instruktory. Ale o domácí borůvkový koláč jsme se chvíli báli. Nebojte, dostalo se i na nás.

Po večeři běžecká instruktáž. Zjišťování zájemců o bazén a zkoušení běžeckých bot. Pár jednotlivců si klasiku zkouší na koberci u křesílek. Zítra ta pravá zábava začne. Jednička a dvojka vyrazí na půldenní běžecký maraton, trojka a čtyřka vyzkouší snowblady. Ve čtvrtek si to prohodí. Večer pojedou dvě třetiny do aquaparku, zbytek vyrazí na večerní procházku kolem Lipna.

Zpravodajství píši po večerce, hlídkujíce současně u pokojů chlapců. Ukazuje se, že dobře míněné domluvy se míjí účinkem. Proto musí nastoupit tvrdá represe. Nebojte se, dívky nezůstávají pozadu. Včera jsem dívky na třicítce musel umravňovat ještě po jedenácté. Nakonec se ukázalo, že při mém následném hlídkování jsem jednu ze slečen dostal do pasti. Nemohla se nepozorovaně proplížit ze třicítky do svého pokoje. Nakonec holky musely přiznat barvu a po půl dvanácté se hříšnice vrátila do svého pokoje.

To jsou jenom takové drobnosti. Dobrou noc. Fotogalerii naleznete v poledním zpravodajství.


Pondělí

Včera jsem večerku asi trochu přechválil. Nastaly dva extrémy. Dívky z vedlejšího pokoje mne svým švitořením probudily v 5:30. Zřejmě jsem sestavil pokoj skřivanů, vlastně skřivanek. Naopak při budíčku v sedm hodin chlapci v polovině pokojů tvrdě spali. Proč asi? V kolik šli spát? Tak mimochodem jsem se dnes dozvěděl, že to bylo hluboko po hodině duchů. Pokoje nespavců pak po zásluze při bodování obdržely prasátko, znak toho, že úklid jim nic neříká. Prostě na něj nezbyl čas.

V 7:20 snídaně.

Před osmou nasedáme do autobusu směr Hochficht. Drobné nedostatky našich členů s rukavicemi apod. nebudu tentokráte popisovat. Jednu perličku si však neodpustím. Jeden z lyžařů, který byl u autobusu mezi prvními, odložil do zavazadlového prostoru boty a posadil se do autobusu. Při kontrole výstroje se ukázalo, že je sice oblečen, ale lyžařské kalhoty nechal pro jistotu na pokoji. Zřejmě nechtěl přidělávat mamince starosti s praním. Na lyžování se chystal v džínách. Po upozornění rychlá výměna, nutno konstatovat, že zpátky byl mnohem rychleji než někteří ostatní. Prostě do metrixu se vloudila drobná chybička.

Těsně před osmou vyjíždíme. Na Lipně je zataženo, mlhavo a teplota cca 6 st. celsia. Řidič cestu zná a tak za cca 50 minut vystupujeme na parkovišti. Dnes jsme v pořadí druhý autobus a tak získáváme výhodné místo. Pár potřebných běží na WC, ostatní vybalují lyže a přezouvají se. I tady na Hochfichtu je nad nulou a mlha. Vyhlídky nic moc. Jedna ze slečen nemůže najít lyže, v autobuse zůstává jeden vak, lyže jsou ji přiděleny. Pointu se dozvíte až odpoledne. Rozdělujeme děti do skupinek a přidělujeme dresy. Instruktor Jirka trochu narazí, když skupince, která stojí vedle něj, nutí rozlišováky. Moc se k tomu nemají. Vzápětí se situace osvětlí, to prostě nejsou naše děti, Jirka by je adoptoval, ale ony nechtějí.

Zhruba ve čtvrt na deset vyrážíme k vlekům. Lyžaři, aby se rozhýbali a postupně rozdělili do družstev, my začátečníci míříme do Kidsparku, abychom se s těmi vzteklými prkýnky seznámili. Podle slov instruktorů na vrcholu Smrčiny slušně fouká a je mlha. To já v Kidsparku si to užívám, sluníčko a pohoda. Během hodinky jsou družstva rozdělena a hoši a dívky si přerozdělili dresy dle výkonosti. Hurá na svahy, zábava začíná. Mí začátečníci se během této doby naučí obout lyže, dostanou poučení o tom, co je to pluh. Na lyžích oběhnou několik drobných koleček a sjedou svah o délce 20 metrů s převýšením 15 cm. Po tomto základním výcviku jdeme na pohyblivý koberec. Do oběda všichni zatáčí a umí zastavit, počet pádů se snižuje geometrickou řadou.

Na horách je veselo. Paní učitelka popisuje příhodu, při které se jí dostalo „vyznamenání“. Po rozdělení do družstev přichází k vleku, protože v té samé chvíli se do tohoto prostoru nahrnulo několik dalších kurzů, které přichází z parkoviště. Najednou je v tomto prostoru docela husto. Tu se k ní jeden z mladých lyžařů obrátí a komentuje nastalou situaci slovy: „Ty krávo!!“ (s údivem). Když zjistí, že se baví s někým jiným, než předpokládal. Snaží se situaci zachránit: „Jé pardón...“. Nevím úplně, zda tato poznámka, myslím ta druhá, byla úplně vhodná, protože ve chvíli svého údivu zařadil naši kolegyni mezi své vrstevníky. A řekněme si upřímně, kdo z nás by nechtěl být o pár roků mladší, když ne napořád, tak aspoň na chvíli.

Lyžujeme do dvanácti. Přestávka - odpočinek v restauraci. Konzumace vlastních zásob nebo nezbytné nákupy. Samozřejmě hranolky a pizza. Ti zkušenější světáci, kteří tady byli již loni, předávají informace nezasvěceným. Jasná kooperace v praxi a spolupráce ve skupině na výbornou.

Pokračujeme v lyžování. Nová lanovka s „vajíčkem“ je výborná. Zpočátku trochu zmatků s nandaváním lyží, případně hůlek, které se do boxů necpou, ale postupně to všichni zvládají bravurně. I naši začátečníci si vyzkouší jízdu do první stanice. Zato Marek má trochu problémy; někteří z jeho lyžařů ukazují, že by jejich opratě potřebovaly řádně přistřihnout. Nebudeme zatím jmenovat, ale dotyční vědí, o koho jde. Navíc jeden ze šikulů při cestě kabinkou nechává na sedačce „ajfon“. Proč? To ví jen on. Přes důrazné doporučení nebrat  mobil na lyžování má svou hlavu. A nutně potřebuje zjistit, jak je na tom s „trackerem“ (pro nezasvěcené, aplikace, která dokáže změřit délku lyžování, okamžitou i průměrnou rychlost…). No vo co de? Věcička za pár tisíc určitě najde ráda nového majitele. Hoši si pamatují číslo kabinky, ve které seděli. Vajíčko dvakrát objede svůj okruh, než se k ní dostanou. A světe div se, „ajfon“ je stále na místě, hoví si spokojeně na sedačce. Vysvětlení je několik, nechci spekulovat. Majiteli spadl kámen ze srdce, už spřádal vysvětlení pro rodiče. Tentokrát nemusí… Prosím tě, nezapomeň odečíst z aplikace kilometry, které telefon najezdil v kabince bez tvého přičinění.

Já se začátečníky postupně zvládám svah vedle tunelu, sjíždíme Vaškovou louku a vydáme se i na Hochficht. Postupně sjíždíme po modré. Bez pár pádů se to neobejde, ale ráno stáli poprvé na lyžích a nyní mají za sebou 3.5 km sjezdovku.  Ostatní jezdí na všech dostupných svazích. I oni se neobejdou bez drobných karambolů, ale nic vážného, jen dvě hůlky to mají za sebou.

Ve čtyři se scházíme u autobusu. Nakládáme, odjíždíme. První den lyžování za námi. Nebyl sice na počasí úplně ideální, ale naše plány jsme splnili. Při debatě v autobuse se dozvídám, že slečna, která ráno hledala lyže, je měla špatně nastaveny. Šlendrián. Rodiče to dají do servisu a oni ani neumí nastavit správně patu a špičku. Za chvíli mi bleskne hlavou, že i já po ránu jedno vázání upravoval. A hle, záhada je vyřešena. Ten můj lyžař taky neměl svoje lyže. Jdu zjistit, jak ráno poznal svůj vak. Dostává se mi odzbrojující odpovědi: „Ale z domova jsem si vezl správné lyže“. Co na to říci? Několikrát prosím a píšu - označte věci, aby byly k rozeznání. Marně. Jedna půjčovna, několik stejných párů lyží, stejné vaky… K nápravě dojde zítra.

Na hotelu jsme kolem páté. „Prasátka“ mají nařízený úklid, ostatní osobní volno. Při kontrole infikovaných pokojů se ukazuje, že uklidit si umí. Po důkladné prohlídce jsou provinilci propuštění z arestu vlastního pokoje a mohou se účastnit zábavy s ostatními. Taky mne trochu mrzí, že jsem odstoupil od nabídky šestipatrového dortu, vypadá to, že chlapci pět sluníček určitě nedostanou… Rovněž jsem při zevrubné prohlídce pokojů zjistil, že prosit žáky a rodiče o to, aby si sebou na hory brali jen potřebné věci, se ukazuje zcela zbytečným. Polštáře, plyšáci a jiné zajímavé věci na pokojích jsou toho důkazem. Takže k decimálce budu muset přidat ještě namátkovou prohlídku zavazadel jako na letišti. Jen „zakázaný“ sortiment bude trochu jiný.

Večeře v 18:30. Dnes vítězí svíčková. Počet knedlíků rozmanitý, od jednoho až po číslo přes deset. Budiž vám přáno, já si dávám výborné těstoviny.

Po večeři nejprve oznámení dalšího lyžařského programu - běžky, snowblady, aquapark a některé doplňující organizační informace.

Od 20:00 hry v klubovně pod vedením zkušených instruktorů.


Neděle

Sraz před školou v 14:30. Tentokrát mají všichni pochvalu, protože přišli načas a odjezd proběhl podle plánu. Sice nás trochu pozlobila zavazadla, ale nakonec vše naloženo. Možná pro příště bude nutné zavést hmotnostní limity pro účastníky a pořídíme kvalitní decimálku na převážení zavazadel.

Jízda proběhla v klidu a v pohodě. Proložili jsme ji hygienickou zastávkou v Českých Budějovicích. U hotelu přistáváme před 18. hodinou. Vyložení zavazadel a rozdělování do pokojů. Tentokrát absolutně bez problémů a v rytmu kvapíku probíhá ubytování. Chlapci obsadili 8 čtyřlůžkových pokojů. Dívky čtyři pokoje v rozložení 8 - 6 - 5 - 4. Vybalování a seznamování se se zařízením. Při procházení pokojů jsem od jednoho chlapeckého osazenstva dostal pochvalu, jak je pokoj hezký a výborně vybavený. Děkuji za pochvalu, souhlasím.

V 18:45 večeře. Jako vždy z bohaté nabídky vítězí hranolky. Výborná čočková s párkem nebo rýže a přírodní kuře na houbách zůstává skoro netknuto. Někteří se nechali nalákat na famózní borůvkové knedlíky.

Po večeři nezbytná poučení o bezpečnosti, pravidlech pobytu, seznámení s instruktory apod.

Zásadní otázky našich svěřenců: „Jsou možné návštěvy na cizích pokojích?“. Ptá se jedna dívka a jeden chlapec… Nechci jim nic podsouvat a tak konstatuji, že se dotyční mohou setkávat ve veřejných prostorách. Druhá zásadní otázka: „Co bude za odměnu při soutěži v úklidu?“, ptá se jeden z chlapců. Zajímavé. Sděluji, trochu s nadsázkou, že šestipatrový dort. Tazatel mi moc nevěří, oprávněně. Největší problém ovšem nastává při podpisu protokolu o poučení v BOZP. Někteří nemohou najít své jméno, ač seznam je podle abecedy a po třídách. Když se najdou, pár mi jich sděluje, že se neumí psace podepsat. Až do včerejška jsem se holedbal, jaké vysoké vzdělání našim žákům naše škola poskytuje a teď taková ťafka. Někteří neumí psát. V sedmé třídě? Aspoň umí číst, to jsem exaktně zjistil. Tato akce skončí tím, že jeden z chlapců se podepíše David. A hotovo.

Ve 22:00 večerka. Obvyklý mumraj. Kolem půlnoci to vypadá, že nejhorší máme za sebou. Dobrou noc.


 

print Formát pro tisk

Komentáře rss


, Vydat knihu odpovědět
Milý pane řediteli, po přečtení vašeho zpravodajství a veškerých zpráv a zážitků by vše stálo za to vydat knižně. Knihu by si určitě každý koupil.
, Hodnocení odpovědět
Pane řediteli, opět skvělé zpravodajství, škoda, že po prvním hodnocení již nejde hodnotit. Dostal byste opět za jedna.
, Poděkování odpovědět
Vážený pane řediteli, dovolte mi poděkovat Vám za opět úžasná zpravodajství, na která si dokážete najít čas a sílu po náročných dnech. Nelyžuji, nemám dítě na kurzu, a přesto s mnoha dalšími se těším na vaše řádky. Je z nich cítit nadhled, humor a lásku. Lásku k dětem, ke své práci a k životu. To se cení!