Dnešní datum: 21. 07. 2018, 29. týden roku
Kategorie: Aktuality

Aktuální zpravodajství LIPNO 4. ročník

Zahajuji čtvrté zpravodajství z lyžařského kurzu, tentokrát pro čtvrtý ročník. Fotografie najdete v jiném článku.
 


Pátek

Ve 13,30 hod jsme vyjeli z Lipna, u školy nás můžete očekávat v cca 17 hod. Všichni jsme v pořádku a už se na vás těšíme!!!

Čtvrtek

Dnes ranní rituály bez problémů. Při bodování pokojů se projevila včerejší návštěva v obchodě. V některých pokojích rozšlapané brambůrky a jiné pochutiny v různém stádiu drcení. Podle toho vypadalo dněšní hodnocení, sluníček výrazně ubylo.

Po půl deváté jsme na sjezdovce. Dnešní počasí je příznivé, asi nejlepší v tomto týdnu. Již během dopoledne nás potěší sluníčko. Využili jsme postavený slalom a uspořádali závody. Dopoledne projela trať jednička, dvojka a trojka, odpoledne se zapojila i čtyřka. Vyhodnocení závodů proběhne večer před diskotékou. Všechna družstva lyžují o stošest. Využíváme dobrých podmínek a užíváme si lyžování.

Po jedenácté se vracíme do hotelu. Následuje oběd - polévka a přírodní plátek na houbách s rýží.

Zkracujeme o něco polední klid a na sjezdovce jsme zase již o půl druhé. Brázdíme všechny sjezdovky na kramolínské straně. Využíváme různé připravené atrakce. Před třetí se scházíme u Yettiho. Děti konzumují různé dobroty, včetně koblížků a hranolek. Hlavním důvodem našeho setkání u bufetu je fotografování, které vzápětí probíhá. Fotíme celý kurz, výsledek by měl být během pátku ve fotogalerii. Před tím děti uspořádaly koulovací bitvu. Postupně se do ní zapojí i obsluha bufetu a hlavní útok je veden na grilovací stánek. Vyhráváme jasně na body, obsluha zbaběle prchá ukrýt se do budovy.Družstva lyžují až do poslední jízdy vleků.

Do hotelu se vracíme před půl pátou. Následuje beseda s pracovníkem horské služby. Potkáváme jej každý den a několikrát jsme byli i svědky jejich zásahů. Při přednášce děti ani nedutají, při praktických ukázkách je v jídelně veselo.

Večeře - zapečené těstoviny s okurkou.

V sedm se scházíme v jídelně. Nejprve přebírají ocenění nejlepší slalomáři, potom se rozjede diskotéka. Pan učitel ve funkci diskžokeje si vede skvěle. Děti se baví, všechny tancují. Končíme kolem deváté. Sice se dovídám, že na školách v přírodě se končí až v jednu, ale já bych takový nápor energie asi nevydržel.

Večerka o půl desáté.

Zítřejší přepověď zatím nevěstí nic dobrého, uvidíme. Dobrou noc
 



Středa

Začínáme poplachem . Ještě před budíčkem se ozývají neartikulované dětské zvuky. Vypadá to, že nějaké dítě venku vraždí. Paní učitelky se snaží najít zdroj toho nepříčetného řevu. Ukazuje se, že o vraždu nejde. Na vedlejším pokoji se Adamové baví tím, že u polootevřeného okna  zvesela pokřikují na vlekaře a řidiče rolb. Teda pokřikují, zvuky, které vydávali jsem popsal.

Trochu nestandardní zahájení dne. Ostatní se svědomitě věnují ranním činostem. Úklid dnes skoro na jedničku, jenom jeden pokoj má mráček.

O půl deváté jsme na sjezdovce. Je pod mrakem, 2st nad nulou. Celkem ucházející podmínky pro lyžování. Postupně všechna družstva vyzkouší připravený slalom na svahu U Yettiho. Někteří pomaleji, jiní rychleji. Shodně tvrdí: "Je to hustý." Slalom projedou i moje začátečnice. Dnes mám družstvo posíleno o ranní křiklouny. Hoši dělají dívkám garde. Nejprve jedou společně na vleku, takže i ony dospěly do fáze vlekové samostatnosti. Potom jeden z nich dělá slečnám vodiče na nejprudší sjezdove v areálu Střeše.  Ano čtete dobře, lyžařky začátečnice sjely zdejší černou sjezdovku. Ke značení sjezdovek a jejich hodnocení bych měl trochu výhrady, podobně jako k udávané výšce sněhu. Ale co by provozovatelé neudělali pro marketink. Třeba Jezerní sjezdovku rozdělili na dvě části Jezerní a Školní. Sice je to stejný kopec, ale nyní rozdělený pomyslnou přímkou, takže v celkovém součtu máme hned o kilometr více. Podobně černá sjezdovka, v běžném středisku snad s odřenýma ušima červená, ale prestiž je prestiž. Výška sněhu 90 cm? Mimo sjezdovky 5 cm. V lese není ani vločka, ale pět centimerů se hodí. Těch 90 cm je možná v nahrnutých boulích, na sjezdovkách reálně od 0 do 40 cm.

Zajímavé situace nastávají nejen při lyžování, ale pozoruhodná konverzace probíhá i na vleku. "Paní učitelko, vy máte stíny, linku a také makeup, že ano?" ptá se jedna z drobných lyžařek a bedlivě z dvaceti centimetrů pečlivě studuje ženskou tvář. Jmenovaná je mírně zaskočena, odpovídá: "Ano, mám?" "Jakou používáte rtěnku?", následuje otázka zvídavé treperendy. To už je tázaná vyloženě zaskočena. Souká ze sebe odpověď. Slečna pokračuje: "Jo, maminka taky říká, že mi tmavá rtěnka sluší." Malá slečna vede další zasvěcené řeči o líčení a starosti o pleť. Holt jiná generace, trochu mimo moje chápaní, ale nechť. Některé děti nejou na vleku k zastavení. Říkáme jim klovači, protože by vám vyklovaly díru do hlavy na jakékoliv téma. U vleků nastávají i jiné zajímavé situace. Jeden z mladých vlekařů dostal zřejmě na začátku sezóny příkaz, lyžaři budou jezdit po čtyřech. Takže po příjezdu našich družstev vytrvale udílí tento pokyn. Má trochu problémy s matematikou nebo schopností používat zdravý selský rozum. Když přijede naše družstvo s devíti členy, automaticky se rozdělí po třech. Tato troufalost ho dost rozčiluje, volá:"Po čtyřech, po čtyřech." Na to že by jeli 4 + 4 + 1 a obsadili stejný počet sedaček jako při systému 3+3+3 zatím nepřišel. Asi mu to v pátek prozradím. Jeho snaha by měla logiku, kdyby u vleku stálo mraky lyžařů, ale většinou je to tak, že ze 75 sedaček, které jedou nahoru je obsazeno sotva 10 a v okolí vleku se široko daleko žádný další lyžař nenachází. Teď mne napadlo, že možná je situace zcela logická. Na Lipnu při nedostaku lidí zapojili do práce taky roboty, ale bohužel je špatně naprogramovali. To smekám, takový technický pokrok jsem ještě nezaznamenal ani v  Rakousku a i tam je o pracovní sílu nouze. Na Lipně jsou světoví... Jiný vlekař se zase baví tím, že po přijíždějícíh háže koule. To není robot, ten se nudí.

Na oběd odjíždíme po jedenácté.

Oběd - nudlová polévka, těstoviny a vepřové na paprice, homeopatické rajče.

Krátká pauza a o půl jedné vyrážíme do aquaparku. Včera mne jeden z našich chlapců zaskočil otázkou o jaký aquapark jde. Zda je krytý. Jeho otázku jsem zpočátku nepochopil, mám trochu delší vedení. Kolegové mne navedli a já dotyčnému vysvětlil, že se nemusí bát, sekery sebou nebereme a do zamrzlého jezera díry dělat nebudeme. Bazén je opravdu v budově. Voda je tam přiměřeně teplá. Bylo na něm vidět, že si oddychl. Asi byl s rodiči v kině na Lvím filmu "Bába z ledu". Děti kráčejí svižně po asfaltce na Lipno, koupání se již nemohou dočkat. Za 35 minut jsou na místě. Rychlé převlečení, sprchování a hurá do bazénu. V areálu jsme takřka sami. Obsadíme vířivku i protiproud. Někteří si po čase vyrazí i do plaveckého bazénu. Spousta z nich opravdu krásně plave. Vodním hrátkám se věnujeme skoro dvě hodiny. Při odchodu se u některých chlapců projevuje jak jsou nepraktičtí nebo nesoustředění. Jeden z nich rychle vyrazí do skříňky. Začne se oblékat, ale současně dostal příkaz se pořádně osprchovat. Prestože má na nohou již ponožky běží do sprchy. Naštěstí jej ostatní zastaví a upozorní v poslední chvíli. Další zápasí se zámkem: "Nejde to odemknout, já nemám správný klíč," tvrdí. Pan učitel mu ukáže, že stačí klíč otočit druhou stranou a vše je v pohodě, Jiný zase poté co se kompletně obleče, si klekne na mokrou podlahu a cosi hledá pod skříňkou. "Postav se, budeš mít mokré kalhoty" volám na něj. "Ne nebudu, je to tady suchý." Bodejť by ne, teď tam sucho je, když ten prostor hezky kalhoty vytřel. Voda na kolenou se nepočítá. Jinak bylo plavání prima a všichni jsou spokojeni. 

Další zastávkou je místní supermarket COOP. Rodiče nám dali peníze,  je třeba je utratit. To je heslo některých malých lyžařů bez ohledu na pohlaví. Neplatí to pro všechny, někteří nakupují s rozmyslem a pečlivě váží každý výdaj. Další jsou zase přející, myslí na ty doma a nakupují drobné dárky, na úkor vlastní spotřeby. To se netýká jedné ze slečen. Vesele pobíhá s košíkem po obchodě a dává do něj různé laskominy. "Jé, to jsem si skvěle vybrala, mne nakupování baví" chlubí se s úsměvem paní učitelce. Dobrá nálada ji přechází a o úsměv úplně přišla u pokladny. Pokladní ji věci namarkuje a hlásí 287,- Kč. Ve slečně by se v té chvíli krve nedořezal. Statečně platí požadovanou útratu se slzičkami v očích. "Ty nemáš peníze?"ptá se jí paní učitelka. "Mám, ale ten nákup stál moc peněz". No děvče, patříš do kategorie žen a to jsou již od paleolitu sběračky. Co jsi si do košíku s radostí nasbírala to taky musíš zaplatit. Finanční  gramotnost v praxi.  Z nakoupených zásob bude žít její rodina po návratu z hor ještě několik dní.  Trochu mi to připomíná jednu z písniček nebo vyprávění Jarka Nohavici -  Jdu do supermarketu pro chleba a rohliky a odcházím s nákupem za 1500 Kč. Ne, že by se kluci nechali zahanbit. Jeden z lovců nalovil nákup do košíku. Jde k pokladně, tam mu to sečtou a on zjišťuje, že na víc než polovinu zboží nemá peníze. Dobrý lov se změnil v potupnou vratnou akci. Další z hochů taky pořídil slušný nákup. Cpe jej do batůžku, ale ne a ne to tam vměstnat. Vyřešil to elegantně, prodral se frontou u pokladny a bere si igelitovou tašku. Do té se mu nákup v pohodě vejde. Má to drobnou vadu na kráse, za tašku nezaplatil. Je na to upozorněn. Paní pokladní vystavuje s úsměvem účet za tašku, stojí 4 koruny. Světák jí dá pětikorunu a říká:"To je dobrý," a odchází středem. Takových drobných příhod zažijete při nákupu s dětmi nepočítaně. Musím poděkovat lipenským prodavačkám, měly s námi neskutečnou trpělivost. Vypadá to, že jsou na takové situace zvyklé a dobře trénované..

Návrat na Kramolín je krutý. Vypadá to, jako když šerpové nesou náklad v Himalájích do základníhgo tábora. Všichni vystoupali a zásoby je potřeba co nejdřív spotřebovat. Hurá na ně.

Večeře - buchtičky se šodö

Po večeři se společně bavíme hrou kufr. Děti oblíbenou televizní soutěž, kterou moderoval "Čmaňa" Zedníček neznají. Budej't by ano. Premiéru měla dávno před tím než se narodily. Hra je baví,  dáváme několik kol a zapojí se všichni. Nakonec vítězí těsně druhé družstvo.

Večerka v obvyklém čase ve 21:00. Tentokrát je na všech pokojích klid již dávno před desátou. Spousta zážitků a možná i drobná únava se dostavila. Dobrou noc.
 


Úterý

Po probuzení dobrá zpráva neprší. Sice je zataženo a fouká, ale neprší.

Budíček v 7:30, hygiena úklid. Dnes se polepšil i pokoj s prasátkem, dostává sluníčko. Pochvala.

Snídaně v 8:00. V nabídce jsou cererálie s mlékem nebo výborným jogurtem. Houska a dobrá sýrovočesneková pomazánka, čaj.

Lyžovat odcházíme v 8:30. Chceme využít příznivého počasí. Jako obvykle se pár lyžařů vrací z lyžárny do hotelu. Jednomu chybí  rukavice, jiný nemá dres, další si zapomněl peníze. Vypadá to, že se jedná o nějakou infekci přenosnou i na dospělé. Jedna z paní učitelek po obutí do lyžařsků zjišťuje, že má každou rukavici jinou. Jedna je prstová, druhá vzor palčák. Evidentně k sobě nepatří. Co naplat musí nahoru. Vyráží tam v lyžařských botech, našlapuje jako kočka, protože správce chaty to nesnáší a navíc na všech možných a nemožných místech vyvěsil  cedule se zákazem. Mise Imposible byla úspěšná, rukavičkářka nebyla přistižena. I já jsem si tuhle zoufal,  asi mne ti naši nepořádní lyžaři nakazili. Na únorový kurz jsem si poprvé v životě koupil lyžařské brýle. Respektive byly mi zakoupeny mladším synem. Na kurzu jsem je pak použil pouze jednou, protože počasí na Hochfichtu bylo mnohem lepší než v lednu. Když už je mám, chtěl jsem si je také vzít na Lipno, protože i tady bývá někdy pořádná fujavice. Týden jsem je doma hledal na všech možných místech. Nikde nebyly, asi se vypařily nebo jsem je prostě, týden staré brýle ztratil. Už jsem se s tím smířil a vyrovnal. Nikomu jsem pochopitelně nic neřekl. Proč? To jistě všichni pochopíte. Dnes ráno něco hledám v batohu a ejhle brýle jsou na světě. Neztratily se, pouze jsem je důkladně uklidil. Možná, že i naši malí lyžaři, kteří již nyní hledají některé součásti oblečení budou po několika týdnech stejně úspěšní jako já.

Zpátky k lyžování. První jízdu dáváme všichni na Jezerní, je tvrdá a dobře upravená. Já s děvčaty jich dám ještě několik dalších, ale ostatní družstva jedou na druhou stranu. A postupně vystřídají všechny svahy. Podobně jako včera v areálu jsme skoro samotní. Postupně družstva za odměnu přidávají jízdu po různých atrakcích - klopená skikrosová dráha, boule, slalom a další.

Před desátou se všichni scházíme v legendárním bufetu U Yettiho. I já jsem tam dorazil s mými děvčaty, která zvládla těžší svah s prstem v nose. Včera stála poprvé na lyžích a dnes jsme s výjimkou Střechy zdolali všechny ostatní sjezdovky. V bufetu vládne zklamání, radioaktivních čokoládových koblížků mají jen pár. Ostatní musí vzít za vděk obyčejnými nebo si dávají něco jiného, např. hranolky. Mohl bych sáhodlouze vysvětlovat, co jsou to radiaktivní koblížky, ale to tuší jen naši první lyžaři, kteří s námi byli na Lipně již více než před deseti lety.

Po odpočinku v bufetu brázdíme svahy do oběda. Vykouklo sluníčko a je nám fajn.

Oběd - zeleninová polévka, sekaná, brambor, drobná zeleninová příloha.

Zkracujeme polední klid, využíváme příznivého počasí a vydáváme se na procházku do stezky Korunami stromů. Od hotelu to máme k této atrakci pár metrů. Tentokrát se procházky vzdávám, ve "volném" čase řeším některé provozní školní věci. Mimochodem jsem na dálku vyřešil neodtékající odpady v budově C. Né, že bych je dokázal vyčistit na dálku, tak šikovný opravdu nejsem, ale díky dobré navigaci byla odhalena ucpaná šachta. Procházka v korunách je zajímavá, po cestě je spousta atrakcí a úkolů. Na vrcholu nádherný výhled, ale nepříjemný vítr, pěkně tam fučelo. Při zpáteční cestě je potřeba nakoupit suvenýry v kiosku. Nejprve jsme si museli u pokladny vyzvednout prodavačku a pak vytvořili frontu jako kdysi na banány. Něco si nakoupil snad každý, hlavním artiklem byly pohledy a známka s fotografií stezky. Ale našly se i jíné předměty - obří tužka s píšťalkou, čokoláda, různé turistické známky a jeden z chlapců koupil sestře domino, aby jí ho doma nemusel půjčovat. Výprava byla úspěšná, prošli se, získali nové informace a nakonec úspěšně nakoupili.

Ve dvě hodiny jsme už zase na lyžích. Počasí nám přeje, ale relativně vysoké teploty dělají ze sjezdovek oraniště. Sníh je hluboký a těžký. Jízdu ovšem všichni zvládají v pohodě. Brázdíme svahy až do posledního vleku. Před půl pátou jsou všichni v hotelu a chystají se k  učení.

Do večeře děti pilně studují.

Večeře - rizoto

Po sedmé se scházíme v jídelně a hrajeme hry. Jiné než v pondělí. Někteří ještě několik týdnů budou přemýšlet o tom
jaký princip řídí hru križom nekrižom. Hru s předáváním předmětů s a bez, jsme vysvětlili, možná si někteří princip)
zapamatovali. Děti jsou hravé, tak je bavily i další z našeho zásobníku her. Rozcházíme se před přípravou na večerku.

Děti usínají po 21 hodině. Na hotelu je klid.
 


Pondělí
Předpověď pro tento den není moc příznivá. Bohužel se tentokrát naplnila ze 100%. Ještě kolem šesté ráno to vypadá dobře, ale postupně se zatahuje a začíná pršet.

Ale abych to vzal popořadě. Budíček v 7:30, hygiena, úklid. V 8:00 snídaně. Jenom jeden pokoj nakonec získal prasátko. Ač kluci tvrdí, že měli bezvadně uklizeno. Asi tam v mezidobí vnikl skřítek neplecha. U snídaně vítězí jakési kuličky,  většina si to dává s mlékem, někteří s jogurtem. Připravené mísy se sýrem a salámem zbyly.

V půl deváté odcházíme lyžovat. Venku je slušná slota, ale to na horách někdy bývá. Jsme na Šumavě a toto  místo je vyhlášené prudkými změnami počasí. Všichni začínají na Jezerní sjezdovce, dávají dvě jízdy a postupně se družstva rozprchnou po areálu. Vzhledem k počasí jsme na sjezdovkách skoro sami. Registrujeme jeden kurz středoškoláků, a potom místní instruktory s dětmi. Samostatných lyžařů je tady minimum. Zásadní výhoda je v prázdných sjezdovkách, u vleků se bojíme, nikdo tam není, jenom vlekaři.

Mám čtyři úplné začátečníky. Ráno si na rovině zkoušíme pluh. Ze začátku to jde ztuha, ale chlapci Vítek s Davidem se do toho dostávají celkem rychle, umí přibrzdit a zastavit. Karolína s Nelou trochu tápou, ale i ony postupně zjišťují, co a jak. Holky prudší svah scházejí pěšky, kluci jej statečně sjeli. Jsme na Jezerní sjezdovce a postupně přicházíme na taje lyžování. První sjezd nám trvá skoro hodinu, občas někdo spadne, ale berou to statečně. Jedeme první jízdu lanovkou na Kramolín, ale i tu s drobnými chybkami při odjezdu z lanovky zdoláme. Při druhé jízdě už i holky sjíždí první prudší část pluhem. Dál pilujeme obloučky, zatáčky a zastavení. Při této druhé jízdě nikdo nespadl a jedeme značně rychleji. Vzkaz domů - máme čtyři nové lyžaře. Holky a kluky to baví a těší se na odpoledne. Ústup do chaty je dnes o něco rychlejší, celé dopoledne nás provází déšť a drobná mlha.

Oběd: nudličková polévka, guláš s knedlíkem

Vyhlašujeme polední klid. Děti mají odpočívat a léčit si rány z dopoledného lyžování, ale někteří z nich zjevně nerozumí slovu klid. Je to souboj s nabitou a zřejmě nevyčerpatelnou hmotou plnou energie a elánu.

Na lyže odcházíme ve 13:45. Před tím zaznamenáme nepříjemnou situaci, která se stává malým lyžařům pod vedením místních instruktorů. Jedna čtveřice si předčasně otevřela závoru a jeden z malých lyžařů padá z lanovky. Nic příjemného, během chvilky je u něj horská služba. Je vidět, že s ním komunukují, ale zranění je zřejmě vážnější, protože pro něj letí vrtulník. Sice atrakce, ale každý z nás by si ji raději odpustil. Píši o tom, protože večer se na internetu objevuje tato zpráva, nás se netýká, my všichni jsme v pořádku.

Odpolední lyžování je první hodinu příjemné, dokonce to vypadá, že se na nás vykulí sluníčko, ale zdání klame, poslední půlhodinu opět intenzivně prší. Deště jsme si užili do zásoby. Snad se meteorologové nepletou a do konce týdne nás už nepostihne. Já předávám své dva začátečníky chlapce o družstvo výš a svah brázdím už jen z děvčaty. Užíváme si to a i Vítek s Davidem do nového družstva dobře zapadli. Ráno stáli poprvé na lyžích a teď jsou již ve čtyřce. Bravo! Mimo nás všechna ostatní družstva jezdí na sjezdovkách u Yettiho. Postupně je střídají Pánská, Dámská, Promenádní, Vyhlídka. Jednička si sjede i střechu. Do vyhlášeného bufetu u Yettiho na skvělé radioaktivní koblížky jsme se zatím nedostali, počasí tomu nepřeje, snad zítra.

Po čtvrté hodině se scházíme u hotelu. Sice řádně mokří, ale spokojení s prvním dnem lyžování.

Od půl páté probíhá v jídelně výuka. Děti pracují na zadané práci.

V 18:00 večeře - francouzské brambory s okurkou.

Někteří světáci začali v restauraci utrácet peníze za důležité zboží. Vede kola a brambůrky. Snažím se je upozornit, že to není nutné. Od jednoho se mi dostává odpovědi: "Dostal jsme stovku na den a tu musím utratit." K této odpovědi není potřeba komentáře, dostal úkol a ten je třeba splnit děj se co děj.

Po večeři hrajeme v jídelně hry. Začínáme lidským pexesem. Pojímáme to jako souboj pohlaví. A holky porazily kluky na hlavu. Vítězí ve všech třech soubojích. Ten první byl velmi vyrovnaný a Bruno prohrává těsně o prsa. Celou dobu vedl a nakonec je poražen, proč prohrává, dobrou chvíli nechápe, ale nese to statečně. Následuje další hra a i tady jsou dívky úspěšnější. Budu muset vymyslet něco dalšího, aby si kluci zvedli sebevědomí a napravili pošramocenou reputaci.

Ve 20:30 příprava na večerku. Někde se již připravují na ráno a pokoj cizelují do posledního detailu. Večerka. Dnes je to rozhodně lepší než včera, o půl desáté většina dětí spí.

 


Neděle
Za jarního počasí se scházíme ve stanovenou dobu u školy. Nakládáme a vyrážíme směr Lipno. Čtyřicet čtyři dětí a pět instruktorů. Cesta probíhá klidně a kolem půl třetí zastavujeme u hotelu.

I zde panuje příjemné počasí. Kramolín nás vítá sluníčkem. Vykládáme. Rychlé rozdělení do pokojů, nejprve chlapci, poté děvčata. Vyšlo to skoro ideálně. Rychle se ubytujeme. Vybalujeme lyže a boty. Některé to stojí trochu úsilí. "Nemůžu najít lyže?", dozvídám se od některých."Jak vypadaly? Černý vak s mašličkou." Černých vaků je tu několik, skoro všechny. Hledáme, přehrabujeme a nakonec je vak na světě. Drobný zádrhel byl v tom, že mašlička byla otočená k podlaze a malý lyžař automaticky předpokládal, že bude ve výši jeho očí. Tento příběh se opakuje několikrát v drobných obměnách. Nakonec jsme to společným úsilím zvládli a můžeme vyrazit na lyže.

Vydáváme pokyn k oblékání a postupně se vydáváme za prvním lyžováním. Pro někoho je obouvání do lyžařských bot těžkým oříškem, ale s trochou úsilí to zvládli všichni.  Rovnám lyžaře k prvnímu rozdělení na náměstíčku před hotelem mezi koncovými stanicemi lanovek. Jedna ze slečen mi klade řadu otázek. "A to na tom mokrým sněhu budeme lyžovat? Vždyt je v něm spousta vody." Otázku úplně nechápu. Myslel jsem, že i  malé dítě ví, že sníh je tvořen vodou. A že je mokrý i tady je asi 15 nad nulou. Úplně nemůžeme čekat až se ochladí a sníh bude mít ideální strukturu. To bychom taky mohli čekat až do listopadu nebo prosince a tolik času  nemáme. Malá chytrolínka pokračuje. "Mně je strašný vedro, to sluníčko šíleně hřeje." Říkám, že zavolám nahoru, aby ho vypnuli. Tomu úplně nerozumí nebo mi nevěří, tváři se nechápavě. Litaniím ještě není konec. "A to jako budeme šlapat po svahu pěšky?" Ne, já zavolám skůtry a ty vás budou vytahovat nahoru, jako při snowbordu na olympiádě." Mé sdělení ji trochu uklidní. Ale nakonec stejně pochopila, že se bude muset spolehnout na vlastní síly. Možná poprvé v životě musela dvakrát vystoupat zhruba 60 metrů s pětimetrovým převýšením. To je začátek, pro ni i pro mne. Ona je v šoku ze šlapání a já jsem v šoku z jejich otázek.

Postupně děti sjely dvakrát svah a proběhlo rozdělení do duržstev. Stihli jsme to než začali jezdit rolby. Máme čtyři družstva a čtyři úplné začátečníky. Po čtvrté se vracíme do hotelu. Probíhá vybalování a sžívaní se s prostředím.

V 18:00 večeře. Velmi dobré boloňské špagety. Jedna ze slečen se ptá, co má dělat, když nejí sýr. Poradil jsem jí ho, aby ho nejedla. Snad to pochopila. Protože večeři zvládla.

Po večeři probíhá seznámení s organizací kurzu a poučení o bezpečnosti. Během večera padá spousta zajímavých dotazů. Jeden z nejdůležitějších zda bude diskotéka.Při kladné odpovědi jedna ze slečen vykřikne: "Ale já jsem si nic nevzala!" raději se neptám o co mělo jít, protože její hlas byl zoufalý až tragický. Snad se jednalo i něaké speciálni diskotékové oblečení. Neptal jsem se proto, že při předchozí diskusi jiná slečna řekla, že si nemohou kupovat alkohol. Konstatovala to, velmi věcně. U těchto dětí mne to trochu zarazilo. Zřejmě šlo z její strany o poučení ostatních. Někteří jsou slušní rozumbradové. Dlouho jsme také diskutovali na téma úklidu a jeho hodnocení. Vypadalo to, že někteří se mne snaží přesvědčit, že uklízet si, vyšlo dávno z  módy. Protože je zajímali pouze postihy za nedbaý úklid. Nakonec se někdo zeptal i na to jak bude odměněn v případě přidělení samých sluníček. Sluníčka totiž dostávají pokojekde je dokonale uklizeno. Přáli si pizzu, ale odměna bude skromější, obdrží nějaké sladkosti.

Příprava na večerku 20:30, ve 21:00 večerka. Podobně jako při jiných kurzech to první den chvíli trvalo. Ještě před jedenáctou přiběhla děvčata z jednoho pokoje sdělit, že jejich kamarádce není dobře. Při kontrole se ukázalo, že slečna tvrdě spí, asi během těch dvaceti vteřin upadla do zaslouženého spánku. Kluci se zase bavili světelnými efekty, baterky a svítící tyčinky měly svůj rej. Pomohlo až odebrání těchto kouzelných předmětů. Po jdenácté to vypadá, že únava a sposuta zážitků přivedla všechny k spánku.

Doboru noc, uvidíme co zítra. 

 

print Formát pro tisk

Komentáře rss


Nebyly přidány žádné komentáře.