Dnešní datum: 22. 04. 2018, 16. týden roku
Kategorie: 2008/9 archiv

Den Země

Velkým společným celoškolním projektem byl v pátek 15. května Den Země.

O čem je Den Země? Nejprve o spoustě práce, která není vidět, o níž se nemluví. Organizátorky musí připravit námět, vymyslet jednotlivá stanoviště, určit jejich náplň, sehnat a nakoupit spoustu materiálu. Ve druhé fázi zasvětí  do organizace své kolegy, kteří rozpracují původní námět a konkrétně připraví jednotlivá stanoviště.

Pak o strachu. Vyjde nám počasí? Nezapomněli jsme na něco? Poradí si ti starší ve skupinách s mladšími? Bude je to bavit?

Následuje očekávání a den D. Počasí slušné, neprší, ale je chladno. Ráno ti nejstarší, deváťáci, obchází jednotlivé třídy a hledají své „ovečky", postupně je navlékají na šňůrku jako korálky. Tak koho nám to přidělili? Kdo je to? „Lojza, no to snad ne". Rychle spěcháme se svým družstvem do přidělené třídy. Nejdřív se musíme seznámit. „Já jsem Julie a ty?" Každý dostane cedulku se jménem, abychom na sebe nepokřikovali „hej, ty". Po seznámení  plníme první úkoly. Postupně se zapojují velcí i malí, všichni se snaží, nakonec je to taky trochu soutěž. Úkoly jsme splnili, hurá do terénu, kolem školy jsou připraveny další. Ježíši, Toník nechal ve třídě batoh a Evička chce na záchod. No, jen se starejte, deváťáci, ať poznáte, zač je toho loket.

Uf, už jsme venku. Třídíme odpady, hrajeme si na medvědy, opakujeme si pravidla silničního provozu, kolujeme kolem školy jako karavana se vším všudy. Nesmíme zapomenout na svačinu a pití, zase mrňous potřebuje na záchod a my jsme zrovna na hřišti.

„Kdo to tady leží?" Proboha, to je medvěd Václav, který k nám přiletěl ze Skalistých hor, provincie Ontário, Kanada.  Asi nový člen učitelského sboru, když bude nejhůř, tak ho na nás pustí. Ale  je nádherný, ta srt, drápy, zuby, jde z něj strach. Děkujeme Vám za velkou louži, pane Václave Šťastný, rodáku z Dušník, nyní v Kanadě.

A rychle plnit další úkoly. Co to je za obrázek na asfaltě? Panák, hodit a skákat, to neznám, že to běžně hráli dědeček s babičkou, ale né, vždyť děda má srdce a babička endoprotézu, jo, když byli malí, tak to snad ano. Malým to celkem jde, my větší už jsme méně ohební. Co se dělá tam u stromů? Určují se rostliny a stromy, celkem nám to šlo, akorát ten dub - buk, který je který? Potravní řetězec a další zajímavosti na nás čekaly. Chodit poslepu, jenom podle hlasové navigace kamaráda, nebezpečná zábava, ale zajímavá. Ani nevím, kde je pravá a levá. To není jako když jedeme autem a z navigace se ozývá: „po sto metrech odbočte vlevo", to se to tátovi řídí, ale co kdyby měl zavázané oči jako já?

Poledne, „malé" odvést na oběd a taky se rozloučit: „Ahoj Jirko, byl jsi šikovný!" Závěrečná fáze, ještě splnit pár úkolů ve třídě a máme to za sebou. Bylo to těžké, náročné, ale zábavné a zajímavé, snad se dobře umístíme, udělali jsme pro to, co jsme mohli.

Co učitelé? Úleva, nikomu se nic nestalo, všechno to „vedoucí" zvládli. Nepršelo. Velká zima, chtělo to grog nebo alespoň čaj. 

Odměna. Vidět ty darebáky z 9.A nebo 9.B, jak se pěkně starají o ty mrňouse. Fanda vede za ruku malého Jirku, povídají si Pat a Patašon, prostě pohoda. Nebo David, ve třídě nepromluví, ale teď se příkladně stará o malou Julii. Kdo neviděl, neuvěří.

Všem velká poklona, učitelům za přípravu, „deváťákům" za příkladnou péči o malé i větší svěřence. Děkuji.

Jak to dopadlo, to snad není ani důležité, možná pro statistiky první tři místa.

1. skupina č. 8 - vedoucí Julie Habel a Lucie Szenková
2. skupina č. 6 - vedoucí David Bezděka a Adam Drážďanský
3. skupina č.12 - vedoucí Aneta Poslušná a Marie Fedoranitch

print Formát pro tisk

Komentáře rss


Nebyly přidány žádné komentáře.